8 Co 295/2025-377 — Krajský soud v Ústí nad Labem

V záhlaví specifikovaným rozsudkem Okresní soud v Chomutově (dále již jen soud prvního stupně) určil, že žalobce je vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, , který byl vyčleněn z pozemku p. č. , Anonymizováno, , zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , Katastrálním pracovištěm , adresa, , katastrální území , adresa, , obec , adresa, , geometrickým plánem č. , hodnota, , schváleným Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , Katastrálním pracovištěm , adresa, , pod č. j. , Anonymizováno, , který je nedílnou součástí rozsudku (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 68 350,39 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.).Soud prvního stupně se ve svém rozhodnutí zabýval požadavkem žalobce na určení vlastnictví k nemovité věci, a to pozemku p. č. , Anonymizováno, , který byl vyčleněn z pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, (dále již jen sporný pozemek) z důvodu jeho vydržení, ať již řádného či mimořádného a vycházel přitom z následujících zjištění. Dne 14. 10. 1969 byla sloučením několika parcel nově vyměřena v katastrálním území , adresa, parcela p. č. , Anonymizováno, . Tato parcela byla dne 6. 5. 1974 rozdělena geometrickým plánem na oddělení parcel na parcelu p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, , v terénu byla hranice mezi shora uvedenými parcelami ve spodní části vyznačena železnou trubkou (uvedeno v Záznamu podrobného měření změn – polní náčrt, zakázka č. , hodnota, , zaměřeno dne 25. 4. 1974). Žalobci byl na základě dohody o zřízení práva osobního užívání ze dne 23. 2. 1977 přidělen Místním národním výborem , adresa, pozemek p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , včetně studny, plotu, venkovních úprav a porostů o výměře 594 m2 ke stavbě rekreační chaty, vlastníkem pozemku byl v předmětné době Československý stát. Právo osobního užívání bylo zřízeno za náhradu 3 564 Kčs. Žalobce se současně s přiděleným pozemkem p. č. , Anonymizováno, chopil rovněž držby sporného pozemku (část pozemku p. č. , Anonymizováno, , dříve p. č. , Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, – v geometrickém plánu č. , hodnota, označena jako parcela p. č. , Anonymizováno, o výměře 299 m2). Následně dne 6. 12. 1978 Odbor výstavby a územního plánování Okresního národního výboru v , Anonymizováno, povolil stavbu rekreačního domku v , adresa, na parcele č. , Anonymizováno, , přičemž předložený projekt řešil volně stojící dvoupodlažní domek o celkové zastavěné ploše 40 m2. Žalobce se o sporný pozemek řádně staral a stále stará, o čemž svědčí například to, že v jihozápadní části pozemku vybudoval v letech 1999 až 2000 kamennou zeď. Dne 6. 11. 2007 bylo vydáno kolaudační rozhodnutí o povolení užívání stavby , adresa, - rekreační domek – na pozemku p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, a na p. p. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, (přípojka elektro a žumpa). V lednu roku 2007 podal žalobce u katastrálního úřadu návrh na opravu zákresu parcely č. , Anonymizováno, , na základě tohoto návrhu byla poté katastrálním úřadem provedena oprava hranic mezi pozemky p. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Dne 22. 1. 2021 byla uzavřena kupní smlouva mezi , jméno FO, , jakožto prodávajícím, a žalovaným, jakožto kupujícím, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k pozemku p. č. , Anonymizováno, o výměře 2 906 m2, který vznikl oddělením od pozemku p. č. , Anonymizováno, geometrickým plánem , Anonymizováno, , zapsáno na listu vlastnictví , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , a to za sjednanou kupní cenu. Dne 16. 2. 2021 došlo k provedení vkladu vlastnického práva na žalovaného do katastru nemovitostí. Ze situačního plánku umístění stavby na parcele p. č. , Anonymizováno, soud prvního stupně dovodil, že stavba (dnes označená jako parcela st. , Anonymizováno, ) měla být na pozemku umístěna 7,5 metru od hranice pozemků , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Stavba (dnes označená jako parcela st. , Anonymizováno, ) na pozemku č. , Anonymizováno, měla být také umístěna 7,5 metru od hranic pozemků. Ve skutečnosti ovšem došlo k posunutí, a to jak stavby (dnes označené jako parcela st. , Anonymizováno, ) na pozemku p. č. , Anonymizováno, směrem doleva (na západ), kdy tato je ve skutečnosti umístěna na hranicích pozemků p. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , tak i stavby žalobce (dnes označené jako parcela st. , Anonymizováno, ), jejíž severozápadní roh se ve skutečnosti nachází na sporném pozemku. Osobou, která žalobci předávala pozemek do osobního užívání v roce 1977, byl pan , jméno FO, , což vyplynulo z výpovědi žalobce i z čestného prohlášení bývalého starosty obce , Anonymizováno, pana , jméno FO, . Ze strany pana , jméno FO, došlo s vysokou mírou pravděpodobnosti k chybnému vytyčení parcely p. č. , Anonymizováno, , neboť při předávání pozemku došlo k reálnému posunutí hranice mezi pozemkem žalobce a pozemkem p. č. , Anonymizováno, , kdy tato nemalou částí zasahovala již v předmětné době do parcely č. , Anonymizováno, . Skutečné užívání nemovitých věcí tak bylo od samého počátku zásadně odlišné od toho, jak užívány být měly. Chybné vytyčení pozemků provedl pan , jméno FO, za pomoci kolíků tak, jak je zaznamenáno v geometrickém plánu č. , hodnota, .Na zjištěný skutkový stav aplikoval soud prvního stupně zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále již jen „o. z.“), a to § 1089 o. z., § 1090 odst. 1 o. z., § 1091 odst. 2 o. z., § 1095 o. z. a § 3066 o. z. a vyšel z toho, že v případě nemovitých věcí je podmínkou mimořádného vydržení pouze to, že držitel se chopil držby nikoli v nepoctivém úmyslu a držbu vykonával nepřetržitě po dobu 20 let, přičemž do této doby se započítává i doba, po kterou držbu vykonávali jeho právní předchůdci, kteří se držby ujali rovněž nikoli v nepoctivém úmyslu. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o případné nepoctivosti úmyslu držitele pak leží na protistraně, která se vydržení brání a vydržecí dobu může přerušit až doručení žaloby, jíž se žalující vlastník domáhá ochrany svého vlastnického práva. Úvaha o (ne)poctivosti jednání držitele nesmí být zjevně nepřiměřená. Vydržecí doba pak nemůže uplynout před 1. 1. 2019 (§ 3066 o. z.). Zabýval se proto tím, zda se žalobce chopil držby nikoli v nepoctivém úmyslu (tj. držel věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu) a držbu vykonával nepřetržitě po dobu minimálně 20 let. Soud prvního stupně vzal do úvahy i důvodovou zprávu k občanskému zákoníku, týkající se věcných práv, ze které k institutu mimořádného vydržení plyne, že s pomocí mimořádného vydržení lze poskytnout ochranu faktickým stavům, jejichž základ je sice pochybný nebo sporný, ale kde tvrzené nebo domnělé vlastnictví trvá značně dlouhou dobu. A zároveň podle které je přirozené, že ani institut mimořádného vydržení nemůže dát průchod ochraně zjevné lsti a podvodu; proto se mimořádné vydržení vylučuje v případech, kdy ten, kdo je popírá, prokáže osobě, která se mimořádného vydržení dovolává, její nepoctivý úmysl. Žalovaný v rámci řízení tvrdil, že pokud došlo ze strany žalobce vědomě k uchopení pozemku, o kterém věděl, že mu nepatří, když tento byl řádně vyznačen v mapě i v terénu, pak jednal v nepoctivém úmyslu. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný neprokázal ani přes poučení ve smyslu § 118a odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále již jen o. s. ř.) nepoctivý úmysl žalobce při chopení se držby. Užívá-li žalobce sporný pozemek již od sedmdesátých let minulého století proto, že pravděpodobně došlo v terénu k chybnému vytyčení hranic pozemku , Anonymizováno, z důvodu na straně původního vlastníka (státu), nelze tyto okolnosti vykládat k jeho tíži. Sporný pozemek byl v době předávání fakticky ve správě MNV , adresa, , jež se o pozemek nestarala a ani o něj nejevila zájem. Z provedených důkazů, a to čestných prohlášení sousedů žalobce a fotodokumentace, bylo bezpochyby zjištěno, že žalobce sporný pozemek užíval a udržoval jej po dobu minimálně 20 let (sekal trávu, pozemek zarovnal a mezi lety 1999 a 2000 v jihozápadní části postavil kamennou zeď). Z uvedeného tedy nelze usuzovat, že by se žalobce chopil držby sporného pozemku v nepoctivém úmyslu, k držbě sporného pozemku došlo pravděpodobně v důsledku chybného vytyčení parcely p. č. , Anonymizováno, (nutno posuzovat v kontextu předmětné doby, tj. sedmdesátých let minulého století a okolností, za nichž byly nově vyměřené parcely určené k výstavbě rekreačních chat předávány do osobního užívání). Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalobce v době, kdy se chopil držby části pozemku p. č , Anonymizováno, (v geometrickém plánu č. , hodnota, označeného jako pozemek p. č. , Anonymizováno, ), nejednal v nepoctivém úmyslu. To, že se následně (z opravy hranic mezi pozemky provedené katastrálním úřadem v roce 2007) mohl o tomto nesouladu do