8 Co 309/2025-147 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Ústí nad Labem (dále již jen soud prvního stupně) zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 47 194,33 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 44 189 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 2 703,81 Kč, s úrokem z prodlení z částky 44 120,18 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 414,55 Kč, s úrokem z prodlení z částky 43 898,21 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 160,96 Kč, s úrokem z prodlení z částky 43 657,43 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 320,15 Kč, s úrokem z prodlení z částky 43 412,96 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 308,41 Kč, s úrokem z prodlení z částky 43 147,24 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 385,63 Kč, s úrokem z prodlení z částky 42 898,97 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 344,09 Kč, s úrokem z prodlení z částky 42 663,86 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 166,21 Kč, s úrokem z prodlení z částky 42 429,40 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 252,81 Kč, s úrokem z prodlení z částky 42 201,78 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 299,81 Kč, s úrokem z prodlení z částky 41 972,12 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 298,18 Kč, s úrokem z prodlení z částky 41 746,70 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 296,58 Kč, s úrokem z prodlení z částky 41 523,42 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 323,54 Kč, s úrokem z prodlení z částky 41 290,05 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 255,48 Kč, s úrokem z prodlení z částky 41 121,82 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 292,14 Kč, s úrokem z prodlení z částky 40 937,14 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 300,21 Kč, s úrokem z prodlení z částky 40 739,80 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 261,41 Kč, s úrokem z prodlení z částky 40 542,51 Kč ve výši 8,25% ročně od , datum, do , datum, ve výši 278,73 Kč, s úrokem z prodlení z částky 40 370,35 Kč výši 8,25% ročně od , datum, do , datum, ve výši 425,57 Kč, s úrokem z prodlení z částky 40 199,33 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do , datum, a s úrokem z prodlení z částky 29 193,66 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 70,89 % ročně z částky 35 677,77 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 75 772 Kč (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 005,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 005,67 Kč od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Výlučně proti části výroku I. podala žalobkyně včasné odvolání z důvodu, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Výrok I. napadla pouze v rozsahu, v jakém jí soud prvního stupně nepřiznal vůči žalovanému nárok na zaplacení částky 14 998,66 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení. Nenamítala ničeho proti právnímu posouzení učiněnému soudem prvního stupně ve vztahu k platnosti smlouvy o úvěru, nicméně má za to, že se soud prvního stupně dopustil chyby při výpočtu výše bezdůvodného obohacení, když z důkazů dospěl k nesprávnému závěru o částce, kterou jí žalovaný dosud uhradil. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že žalovaný uhradil celkem částku 25 994,33 Kč a tuto informaci čerpal z karty klienta ze dne , datum, , avšak taková informace z tohoto důkazu neplyne. Z této listiny vyplývá, že žalovaný skutečně uhradil částku 11 005,67 Kč, částka 25 994,33 Kč, kterou uvedl soud prvního stupně, odpovídá výši bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného, neboť odpovídá rozdílu částky 37 000 Kč (výše poskytnutého plnění) a souhrnu plateb žalovaného 11 005,67 Kč. Namítala, že soud prvního stupně obě částky nesprávně zaměnil. Jelikož jí výrokem II. rozsudku byla přiznána částka 11 005,67 Kč, domáhá se změny výroku I. pouze v rozsahu částky 14 988,66 Kč a navrhla, aby odvolací soud změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že jí přizná částku 14 998,66 Kč a náklady odvolacího řízení.3. V průběhu odvolacího řízení žalobkyně podáním ze dne , datum, opravila odvolací návrh a částečně vzala odvolání zpět, když uvedla, že v odvolacím návrhu nesprávně uvedla částku 14 998,66 Kč, nicméně v odůvodnění odvolání uvedla, že žalovanému poskytla částku 37 000 Kč, žalovaný uhradil 11 005,67 Kč, a proto bezdůvodné obohacení činí 14 988,66 Kč, nikoli 14 998,66 Kč. Z tohoto důvodu vzala odvolání zpět do částky 10 Kč se zákonným úrokem z prodlení.4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že souhlasí s úhradou částky 14 998,66 Kč, nikoli však s úhradou odvolacích nákladů.5. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, podle které žalobkyně poskytla žalovanému částku 37 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet spolu se smluvním úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 508 Kč. Shledal, že žalobkyně před uzavřením úvěru nedostatečným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná a žalobkyně má právo pouze na vydání bezdůvodného obohacení, které na její úkor žalovaný získal. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 37 000 Kč a žalovaný uhradil částku 25 994,33 Kč, když toto dílčí skutkové zjištění učinil z karty klienta ze dne , datum, , a proto uzavřel, že žalovaný získal na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení ve výši 11 005,67 Kč. Tuto částku uložil žalovanému zaplatit žalobkyni spolu se zákonným úrokem z prodlení, neboť dospěl k závěru, že žalovaný se ocitl v prodlení, neboť nezaplatil na výzvu k úhradě dluhu, kterou mu žalobkyně zaslala. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále již jen o.s.ř.), dle kterého by na náhradu nákladů řízení měl právo více úspěšný žalovaný, tomu však žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.6. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti rozhodnutí soudu prvního stupně, oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek, spolu s řízením jeho vydání předcházejícím podle § 212, § 212a o.s.ř., a to pouze v mezích vytčených odvoláním, tj. ve vymezené části výroku I. O odvolání rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s takovým postupem vyjádřili souhlas (§ 214 odst. 3 o.s.ř.), ať již výslovným vyjádřením nebo fikcí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Z níže rozvedených důvodů shledal odvolání žalobkyně oprávněným. Zbývající část zamítavého výroku I., jakož i výrok II., které nebyly odvoláním napadeny a nejsou výrokem závislým na odvoláním napadeném výroku, nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o.s.ř.) a nestaly se předmětem přezkumu odvolacího soudu.7. Odvolací soud nejprve podle § 207 odst. 2 o.s.ř. za užití 96 odst. 1 a 3 o.s.ř. částečně zastavil odvolací řízení v rozsahu částky 10 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení s ohledem na částečně zpětvzetí odvolání učiněné žalobkyní.8. Z listiny označené jako karta klienta učinil zjištění, že žalovaný od žalobkyně obdržel částku 37 000 Kč, na kterou uhradil celkem částku 11 005,67 Kč, a to ať již formou splátek provedených samotným žalovaným či platbami od insolvenčního správce. Tento závěr ostatně nezpochybnil ani žalovaný, když ve vyjádření k odvolání souhlasil s úhradou částky požadovanou žalobkyní v odvolání.9. Odvolací soud proto uzavřel, že žalovaný od žalobkyně získal částku 37 000 Kč, čímž se bezdůvodně obohatil, neboť se tak stalo na základě neplatného právního jednání (neplatné smlouvy o úvěru). Na toto bezdůvodné obohacení žalobkyni dosud vrátil částku 11 005,67 Kč, nikoli 25 994,33 Kč, ke kterým dospěl soud prvního stupně. Jelikož má žalobkyně právo na vydání veškerého bezdůvodného obohacení, které na její úkor žalovaný získal a výrokem II. přezkoumávaného rozsudku jí již bylo pravomocně přiznáno 11 005,67 Kč, změnil odvolací soud podle § 220 odst. 2 o.s.ř. napadenou část výroku I. tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 988,66 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení konkretizovaným ve výroku, neboť i s touto částkou se žalovaný dostal do prodlení, když nezaplatil na výzvu žalobkyně. Shora uvedené částky v součtu představují částku 25 994,33 Kč, o kterou se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil a dosud ji nevrátil. Uloženou povinnost je žalovaný povinen splnit do tří dnů od právní moci