8 Co 358/2025-44 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Mostě (dále již jen soud prvního stupně) zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 849,27 Kč s úrokem konkretizovaným v tomto výroku, částky 288 Kč a částky 1 705,65 Kč (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 514 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Soud prvního stupně při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že žalobkyně se podanou žalobou domáhala peněžitého plnění, které odvozovala od smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 23. 8. 2023 (dále již jen smlouva). Tuto smlouvu shledal pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované neplatnou, a proto žalobkyni přiznal pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 6 514 Kč, když vyšel ze zjištění, že žalobkyně prokázala, že žalované poskytla částku 14 675 Kč, uhrazeno bylo pouze 8 161 Kč a rozdíl proto uložil žalované zaplatit z důvodu bezdůvodného obohacení získaného na úrok žalobkyně. Při posuzování nároku žalobkyně na příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení vyšel soud prvního stupně z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, ze kterého vyplývá, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen ZSÚ) lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen o. z.) vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ. Jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalované, uložil jí povinnost uhradit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku a zamítl proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení.3. Výlučně proti části výroku I., jímž byla zamítnuta žaloba v požadavku žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 6 514 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení, podala žalobkyně včasné odvolání z důvodu, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Pochybení soudu prvního stupně shledávala v tom, že soud prvního stupně nesprávně posoudil důkazní prostředky a její tvrzení o okamžiku prodlení žalované a nesprávně věc právně posoudil z důvodu nesprávného vyložení § 87 ZSÚ. Zásadní vadu spatřovala v tom, že soud prvního stupně nepřiznání zákonného úroku z prodlení odůvodnil tím, že stanovil lhůtu k plnění v délce tří dnů, která je přiměřená, jak výši plnění, tak okolnostem případu, určil novou dobu splatnosti, která se neodvíjí od výzvy k plnění, ale od možností dlužníka. Uvedla, že dne 23. 8. 2023 uzavřela se žalovanou smlouvu, jejímž předmětem bylo financování koupě zboží, žalovaná nehradila předepsané splátky řádně a včas, ona byla nucena úvěr zesplatnit a v návaznosti zaslala žalované písemnou výzvu ze dne 30. 9. 2024, ve které ji informovala a poučila o tom, že došlo k zesplatnění dluhu a vyzvala ji k úhradě ve lhůtě do 20. 10. 2024. Tím, že soud prvního stupně aplikoval § 160 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále již jen o.s.ř.), porušil princip rovnosti stran, neboť suploval neaktivitu žalované tím, že sám do řízení vznesl tvrzení, jež bylo ve prospěch žalované. Zdůraznila, že žalovaná byla po celou dobu neaktivní, nikterak se nevyjádřila, ani k žalobě ani k nemožnosti plnit dluh. Netvrdila a ani neprokázala žádné skutečnosti, na základě kterých by nebyla schopna dluh uhradit v patřičné lhůtě. Odvolatelka ve svůj prospěch argumentovala rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2024, č. j. 27 Co 20/2024-105, ze kterého citovala. Krajský soud v Praze v tomto rozhodnutí, lapidárně shrnuto, dospěl k závěru, že pokud věřitel dlužníku zaslal výzvu k plnění po zesplatnění dluhu a dlužník se proti této výzvě a lhůtě k plnění v ní stanovené nebránil, má se za to, že konkludentně s takovou lhůtou k plnění souhlasil, a proto se marným uplynutím lhůty k plnění obsažené ve výzvě k zesplatnění ocitl v prodlení. Vyjádřila přesvědčení, že splatnost předmětného nároku nastala v daném případě již na shora uvedenou výzvu k okamžitému splacení celého dluhu, kterou zaslala žalované, když přiměřenost takto určené doby plnění ve smyslu § 87 ZSÚ nebyla nikdy žalovanou sporována, a lze naopak vyjít z toho, že byla konkludentně z její strany akceptována. Ode dne následujícího po uplynutí takto určené doby plnění, byla žalovaná v prodlení a jí proto náleží v souladu s § 1970 o. z. též zákonný úrok z prodlení. Navrhla, aby odvolací soud změnil výrok I. napadeného rozsudku tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 514 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení a požadovala nahradit náklady odvolacího řízení.4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.5. Krajský soud jako soud odvolací poté, co zjistil, že odvolání směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 202 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek v rozsahu vymezeném odvoláním, tj. ve vymezené části výroku I., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním dotčen a není výrokem závislým na odvoláním napadeném výroku, nabyl proto samostatně právní moci a nestal se předmětem přezkumu odvolacího soudu (§ 206 odst. 3 o.s.ř.).6. Odvolací soud se zcela ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním, neboť žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované. Ostatně žalobkyně sama tento závěr nezpochybňovala. Zabýval se proto pouze požadavkem žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 6 514 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení. Vztah mezi účastnicemi je vztahem podnikatelky a spotřebitelky a posuzuje se podle ZSÚ.7. Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Podle § 87 odst. 3 ZSÚ, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.9. Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu.10. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplat