8 Co 545/2024-173 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Okresní soudu v Děčíně zamítl žalobu na určení neplatnosti darovací smlouvy s věcným břemenem uzavřené dne , datum, mezi žalovanými (výrok I.). Rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit prvému žalovanému náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit druhému žalovanému náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Soud skutkově uzavřel, že prvý žalovaný se stal na základě kupní smlouvy ze dne , datum, s účinky vkladu práva ke dni , datum, výlučným vlastníkem pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , Anonymizováno, , , adresa, a pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, (též „nemovitosti“). Následně dne , datum, bylo uzavřeno manželství žalobkyně a prvého žalovaného. Dne , datum, pak byla mezi prvým žalovaným jako dárcem a oprávněným z věcného břemene a druhým žalovaným jako obdarovaným a povinným z věcného břemene uzavřena darovací smlouva stran převodu vlastnického práva ve prospěch druhého žalovaného a zřízení bezplatného věcného břemene doživotního užívání nemovitostí, vč. práva bydlení, ve prospěch prvého žalovaného (též „darovací smlouva“). Na základě darovací smlouvy byl dne , datum, proveden vklad do katastru nemovitostí k nemovitostem s právními účinky zápisu k , datum, s tím, že vlastníkem nemovitostí je druhý žalovaný a že nemovitosti tíží věcné břemeno bezúplatně zřízené doživotního užívání ve prospěch prvého žalovaného. Na základě žádosti byl dne , datum, s právními účinky zápisu k okamžiku , datum, proveden dne , datum, zápis poznámky spornosti zápisu stran žaloby o určení neplatnosti darovací smlouvy. Manželství žalobkyně a prvého žalovaného následně zaniklo dne , datum, rozvodem.3. Právně podřadil soud prvního stupně v souladu s citovanou odbornou literaturou a judikaturou (bod 17 – 22 odůvodnění), že žalobkyní uplatněný důvod určení neplatnosti darovací smlouvy podle § 747 odst. 2 o. z. odpovídá dovolání se relativní neplatnosti tohoto právního jednání. Žalobkyně byla povinna tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení podle § 80 o. s. ř. Soud proto musel nejdříve učinit závěr, zdali takový naléhavý právní zájem žalobkyni svědčí. Soud i po poučení žalobkyně uzavřel, že žalobkyně nemá právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, protože již není manželkou prvého žalovaného (manželství bylo rozvedeno , datum, ).4. Dle soudu prvního stupně je určovací žaloba prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právního postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno, takže jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany. Naopak podmínka naléhavého právního zájmu nebude splněna, jestliže požadované určení neodstraní stav ohrožení práva nebo nezjedná efektivně jistotu v dotčeném právním vztahu. Jestliže totiž soud dospěje k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení, zamítne žalobu, aniž by se současně zabýval meritem věci. Nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je tedy samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí. Tyto teze mají oporu např. již v rozsudku bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. února 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněném pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972, od něhož soudní praxe odklon nezaznamenala (srov. kupř. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1582/2005 ze dne 2. února 2006). 24. Soud prvního stupně při jednání , datum, předestřel žalobkyni, že podle jeho názoru v projednávané věci není naléhavý právní zájem na požadovaném určení dán za jednak proto, že již není postavení žalobkyně z pozice manželky nejisté, protože žalobkyně a prvý žalovaný již nejsou manželi. A dále dle soudu naléhavý právní důvod nebyl dán ani od samého počátku. Na základě darovací smlouvy pozbyl sice prvý žalovaný za trvání manželství vlastnického práva k nemovitostem, avšak zároveň nabyl bezplatně věcného práva doživotního užívání nemovitostí (vč. práva bydlení tam) podle § 1283 o. z. Tím však také žalobkyni vzniklo -odvozeně od věcného práva prvého žalovaného- v nemovitostech právo bydlení podle § 744 o. z. in fine, nyní z titulu manželovy bezplatné služebnosti užívání nemovitosti. Její právo bydlení v nemovitostech proto z tohoto titulu nemohlo být od samého počátku ohroženo, ani se její postavení stát nejistým. Soud proto žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení zamítl, aniž by se pro nadbytečnost dále zabýval (pro projednávanou věc již jen akademickou) otázkou, bylo-li by požadované určení neplatnosti darovací smlouvy způsobilé přivodit v projednávané věci změnu zápisu vlastnictví k nemovitostem ve prospěch prvého žalovaného na základě zapsané poznámky spornosti v katastru nemovitostí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovaným, již byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení.5. Proti tomuto rozsudku si řádně a včas podala odvolání žalobkyně s tím, že soud prvního stupně nesprávně posoudil naléhavý právní zájem žalobkyně, mechanicky aplikoval judikaturu a nesprávně zamítl rozšíření žaloby bez odůvodnění. Tvrdí, že darovací smlouva byla od počátku neplatná, protože k ní nedala souhlas jako manželka, a že skutečným cílem převodu nemovitostí bylo obejití majetkového vypořádání při rozvodu. Požaduje zrušení rozsudku a nové projednání věci, kde by soud měl řádně posoudit důkazy a své závěry přezkoumatelně odůvodnit. Rovněž napadla výrok o náhradě nákladů řízení.6. Prvý žalovaný k odvolání žalobkyně navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.7. Druhý žalovaný se k odvolání nevyjádřil.8. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o.s.ř.), a že odvolatelem uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody /§ 205 odst. 2 písm. c), d), g) o.s.ř./ přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanoveních § 2012, věta první, a § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., jakož přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozsudku předcházelo (§ 212a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.9. Předmětem odvolacího přezkumu byla správnost závěru soudu prvního stupně, zda žalobkyně neprokázala naléhavý právní zájem na určení neplatnosti darovací smlouvy a dále postup soudu při rozhodování o změně žaloby.10. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.11. Pro stručnost v této souvislosti odvolací soud odkazuje na odůvodnění soudu prvého stupně podané v napadeném rozsudku (zejména bod 17 až 27 odůvodnění), který vystihuje danou problematiku věcně správně a způsobem zcela vyčerpávajícím. Prvostupňový soud také náležitým způsobem vyložil, které skutečnosti při svém rozhodování vzal za prokázány a které byly relevantní a které nikoliv, o které opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a jaký z nich učinil závěr o skutkovém stavu spolu s přesvědčivým právním hodnocením (§ 157 odst. 2 o.s.ř.). Ve světle výkladu podaného soudem proto odvolací námitky žalobkyně směřující k nesprávnému právnímu posouzení věci nemohou nikterak obstát.12. Ustanovení § 747 odst. 2 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) se týká ochrany bydlení manželů. Konkrétně stanoví, že má-li alespoň jeden z manželů právo nakládat s domem nebo bytem, ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, a je-li tento dům nebo byt k bydlení nezbytně třeba, musí se zdržet všeho, co by mohlo bydlení znemožnit nebo ohrozit, zejména nesmí bez souhlasu druhého manžela takový dům nebo byt zcizit nebo k němu zřídit právo neslučitelné s bydlením manželů nebo rodiny, ledaže by zajistil po všech stránkách obdobné bydlení. Judikatura Nejvyššího soudu k tomuto ustanovení zdůrazňuje ochranu bydlení druhého manžela, v usnesení sp. zn. 26 Cdo 3975/2017 ze dne 24. ledna 2019 Nejvyšší soud konstatoval, že manžel, který má výhradní právo k domu nebo bytu, se nemůže zprostit ochrany bydlení druhého manžela tím, že jednostranně opustí rodinnou domácnost. Manžel, jemuž svědčí výhradní právo umožňující v domě nebo bytě bydlet, se nemůže zprostit ochrany bydlení druhého manžela (§ 747 odst. 1 o. z.) opuštěním rodinné domácnosti. Tímto jednostranným jednáním nezanikne právo bydlení druhého manžela vzniklé podle § 744 o. z., třebaže dům nebo byt přestanou být v důsledku zániku rodinné domácnosti obydlím manželů. Tato judikatura podtrhuje význam ochrany bydlení druhé