84 Co 162/2025-80 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Chomutově (dále jen okresní soud či soud prvního stupně) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 32 810 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a co do zaplacení částky ve výši 53 444 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 86 254 Kč od , datum, do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, náhradu nákladů řízení ve výši 18 819 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. V posuzovaném případě se žalobkyně žalobou podanou u okresního soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku ve výši 86 254 Kč jako odškodnění za nepřiměřeně dlouhé řízení vedené u , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, , které trvalo zcela nepřiměřených 9 let, 8 měsíců a 13 dní. Návrh odůvodnila tím, že u , právnická osoba, žalobkyně uplatnila svůj nárok dne , datum, s tím, že jí bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 134 750 Kč, které však žalobkyně považuje za nedostatečné. S odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 požadovala žalobkyně náhradu nemajetkové újmy ve výši 17 000 Kč za první 2 roky řízení a za každý další rok řízení a ve výši 1 417 Kč za měsíc řízení, tj. za 9 let a 8 měsíců požadovala základní částku ve výši 147 336 Kč. Tuto základní částku však žalobkyně s ohledem na specifika a excesivní výjimečnost případu nemá za kompletní, když tato by měla být navýšena nejméně o 15 % ze základní částky dle § 31a odst. 3 písm. b) zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, (dále jen ,, zák. č. 82/1998 Sb.“), se zřetelem k tomu, že se zřetelně nejednalo o právně složitou kauzu, když po celou dobu probíhalo pouze před soudem prvého stupně. Žalobkyně dále žádala o navýšení základní částky o minimálně 15 % dle § 31a odst.3 písm. c) zák. č. 82/1998 Sb., za podíl žalobkyně na průtazích řízení, když žalobkyně i její zástupce se snažili o co nejrychlejší vyřešení věci. Další navýšení základní částky o 10 % žalobkyně požadovala dle § 31a odst. 3 písm. d) zák. č. 82/1998 Sb., za zjevně nepřiměřenou dobu trvání řízení před soudem prvého stupně. Další navýšení základní částky o 10 % žalobkyně požadovala dle § 31a odst. 3 písm. e) zák. č. 82/1998 Sb., za význam předmětu řízení pro žalobkyni, kdy dlouhodobá nejistota o výsledku sporu představovala sama o sobě významný zásah do jejího dalšího působení. Žalobkyně tak požadovala základní částku navýšit o 50 %, tj. o částku 73 668 Kč, proto uplatnila finanční nárok ve výši 221 004 Kč. S ohledem na přiznanou částku 134 750 Kč tak žalobkyně požaduje zaplacení částky ve výši 86 254 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení, když zákonný úrok z prodlení požaduje od , datum, , neboť s ohledem na uplatnění nároku u žalované dne , datum, lhůta 6 měsíců uplynula dnem , datum, .3. V podání ze dne , datum, učinila žalovaná nesporným, že u ní žalobkyně uplatnila dne , datum, nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu a žalovaná této žádosti vyhověla, co do zaplacení částky 134 750 Kč. Žalovaná při mimosoudním projednání uplatněného nároku shledala délku řízení za nepřiměřenou a žalobkyni tak vznikla nemajetková újma. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela z délky předmětného řízení (9 let a 2 měsíce) a významu předmětu řízení pro žalobkyni. V předmětné věci byl shledán nekoncentrovaný postup soudu I. stupně s tím, že řízení bylo po stránce skutkové i právní složité. Částku uplatněnou žalobkyní žalovaná považuje za nepřiměřeně vysokou i vzhledem k životní úrovni v zemi, s tím, že za odpovídající výši zadostiučinění považuje částku 134 750 Kč. Při výpočtu částky 134 750 Kč žalovaná vycházela ze základní částky 122 500 Kč (15 000 Kč za jeden rok řízení) snížené o 10 % z důvodu složitosti řízení a zvýšené o 20 % z důvodu postupu soudu ve věci a projednání věci na jednom stupni soudní soustavy.4. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne , datum, , právnická osoba, proti žalované (v tomto řízení žalobkyni, která takto již bude nadále označována) podal žalobu o zaplacení částky 978 316 Kč se zákonným úrokem z prodlení představující slevu z ceny díla dle smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky dne , datum, sestávající z částky ve výši 571 612,30 Kč za již reklamované a neodstraněné vady a z částky 406 704,10 Kč za doposud nereklamované vady. Dne , datum, byl ve věci vydán platební rozkaz, který byl žalobkyni doručen do datové schránky dne , datum, . Dne , datum, podala žalobkyně u soudu odpor proti platebnímu rozkazu a jeho odůvodnění dne , datum, . Dne , datum, byla věc přidělena jiné soudkyni a na den , datum, bylo nařízeno jednání, které bylo k žádosti žalobkyně odročeno na , datum, . Dne , datum, proběhlo u soudu jednání, které bylo odročeno na , datum, , toto jednání bylo dne , datum, odročeno na neurčito pro nemoc soudkyně. Dne , datum, bylo jednání nařízeno na , datum, . Dne , datum, proběhlo u soudu jednání, které bylo odročeno na , datum, za účelem mimosoudního vyřešení věci. K žádosti žalobkyně bylo jednání odročeno na , datum, , toto jednání bylo pro nemoc soudkyně dne , datum, odročeno na neurčito. Dne , datum, byla věc přidělena soudci , tituly před jménem, , jméno FO, , který dne , datum, nařídil jednání na , datum, . Z důvodu karantény zástupce žalobkyně bylo jednání dne , datum, odročeno na , datum, . Dne , datum, proběhlo u soudu jednání, které bylo odročeno na , datum, za účelem výslechu zpracovatelů znaleckého posudku. Dne , datum, bylo jednání nařízeno na , datum, z důvodu žádosti zástupce žalobkyně. Dne , datum, bylo jednání nařízeno na , datum, z důvodu přípravy znalců na doplnění posudku znaleckého ústavu. Dne , datum, proběhlo u soudu jednání, které bylo odročeno na , datum, za účelem opětovného předvolání znalce ze znaleckého ústavu. Dne , datum, proběhlo u soudu jednání, které bylo odročeno na neurčito. Z důvodu rezignace , tituly před jménem, , jméno FO, byla věc přidělena opatřením předsedy soudu nové soudkyni dne , datum, . Dne , datum, bylo nařízeno jednání na , datum, . Dne , datum, proběhlo u soudu jednání, které bylo odročeno na , datum, za účelem pokračování v dokazování. Dne , datum, požádal zástupce původního žalobce o odročení jednání z důvodu mimosoudního vyřešení sporu a dne , datum, vzal žalobce žalobu zpět za souhlasu žalobkyně, řízení bylo usnesením ze dne , datum, zastaveno pro zpětvzetí žaloby, usnesení nabylo právní moci dne , datum, .5. Pokud žalobkyně požadovala navýšení základní částky o 10 % dle § 31a odst. 3 písm. e) zák. č. 82/1998 Sb., za význam předmětu řízení pro žalobkyni, kdy dlouhodobá nejistota o výsledku sporu představovala sama o sobě významný zásah do jejího dalšího působení, přes poučení okresního soudu u jednání žalobkyně neprokázala tyto skutečnosti žádným relevantním důkazem (srov. rozsudek NS ze dne 16. 11. 2010 sp. zn. 30 Cdo 2800/2009), proto v tomto směru neunesla své břemeno důkazní.6. Po právním zhodnocení shora uvedeného skutkového stavu okresní soud dospěl k závěru, že se v daném případě jednalo o nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce civilního řízení vedeného pod sp. zn. , spisová značka, , které trvalo 9 let, 2 měsíce a 17 dní (od , datum, , kdy byl žalobkyni doručen platební rozkaz spolu se žalobou, neboť od daného okamžiku začíná nejistota ohledně výsledku řízení, do nabytí právní moci konečného rozhodnutí dne , datum, ), čímž bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces, totiž právo žalobkyně, aby její věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době. Otázku přiměřenosti délky řízení soud posoudil v souladu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (např. rozsudek ESPL ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. 3. 1999, § 40, rozsudek ESPL ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. 12. 1983, § 37). V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii dne 29.března 2006, § 93). V daném případě nelze najít žádnou okolnost, která by byla způsobilá takovou domněnku vyvrátit, a proto je třeba mít za to, že došlo ke vzniku nemajetkové újmy.7. Dle názoru okresního soudu je v daném případě dána odpovědnost státu za nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., neboť byla porušena povinnost státu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Okresní soud měl rovněž za to, že nepostačí pouhé konstatování porušení práva na přiměřenou dobu pro vydání rozhodnutí (např. omluvou),