95 Co 440/2025-28 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud (také ,,soud prvního stupně“) žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 188 Kč, a to do tří dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), rozhodl, že se žaloba zamítá v rozsahu částky 23 750 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 37 938 Kč od 17. 5. 2022 do zaplacení (výrok II.) a žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti výroku o lhůtě k plnění, podala včas odvolání žalovaná. Uvedla, že její finanční situace neumožňuje, aby dlužnou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, jak bylo okresním soudem rozhodnuto. Ona již okresnímu soudu sdělila, že proti ní je vedeno několik exekucí a jakou částku musí na tyto měsíčně hradit. Uvedený dluh by byla tak schopna splácet po 1000 Kč měsíčně, splatných vždy k 25. dni každého měsíce. Navrhuje proto změnu rozsudku okresního soudu ve lhůtě k plnění, jak uvedla.3. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo v rozsahu podaného odvolání, tj. v části výroku I., o lhůtě k plnění (§ 206 odst. 3 o. s. ř.), k projednání odvolání nenařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] a odvolání žalované shledal důvodným.4. Výroky napadeného rozsudku v částech, které nebyly odvoláním dotčeny, nabyly již samostatně právní moci a nebyly předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu (§ 206 odst. 3, § 212 o. s. ř.).5. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.6. Z výše citovaného ustanovení občanského soudního řádu vyplývá, že soud při stanovení lhůty k plnění vychází ze zákonné lhůty v délce trvání 3 dny od právní moci rozsudku a určení delší lhůty, jakož i povolení splátek, je svěřeno úvaze soudu. Tento je povinen při řešení otázky povolení splátek hodnotit nejen sociální poměry toho, jemuž se povinnost k plnění ukládá, ale i okolnosti případu a postavení a oprávněné zájmy toho, jemuž má být přisouzená částka plněna.7. Ze spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou u Okresního soudu v Ústí nad Labem se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 37 938 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 16. 11. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaná měla peněžní prostředky včetně poplatku ve výši 23 750 Kč žalobkyni vrátit prostřednictvím pravidelných týdenních splátek ve výši 625 Kč. Žalovaná zaplatila žalobkyni pouze částku ve výši 10 812 Kč. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 37 938 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před sjednáním úvěru uvedla žalobkyně, že ta byla zkoumána na základě údajů uvedených v kartě klienta a dále podle lustrací žalované ve veřejně dostupných databázích a v databázi společnosti , právnická osoba, Ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 11. 2020 č. 18–510679 okresní soud zjistil, že byla mezi účastníky uzavřena dne 16. 11. 2020 smlouva o úvěru a žalovaná tuto stvrdila svým podpisem. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala, že žalobkyni zaplatí vedle této půjčené částky souhrnný poplatek ve výši 23 750 Kč s tím, že první splátka je splatná 23. 11. 2020 a každá další ve lhůtě sedmi dní po datu splatnosti předchozí splátky. V evidenční kartě klienta žalovaná uvedla, že její příjem pochází ze mzdy ve výši 14 920 Kč a výdaje na bydlení činí 4 872 Kč, ostatní výdaje představují životní minimum ve výši 4 360 Kč. Okresní soud na základě těchto zjištění dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované, a proto smlouvu o úvěru shledal absolutně neplatnou a žalobkyni přiznal tak pouze částku 14 188 Kč jakožto bezdůvodné obohacení vzniklé tím, že žalované zapůjčila žalobkyně částku 25 000 Kč, na tuto žalovaná uhradila částku 10 812 Kč, zbývá tak doplatit přiznaných 14 188 Kč, v ostatním žalobu zamítl. S odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru okresní soud dospěl k závěru, že bude v přiměřených možnostech žalované, aby žalobkyni zbývající částku 14 188 Kč zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku.8. Podle § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ,,ZSÚ“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle odstavce druhého a třetího téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.10. V projednávané věci okresní soud uložil žalované, jakožto spotřebitelce chráněné ustanovením shora citovaného ustanovení § 87 odst. 1, 2 ZSÚ, aby přiznanou částku 14 188 Kč (bezdůvodné obohacení) zaplatila žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, a to pouze s tvrzením, že bude v přiměřených možnostech žalované dluh takto uhradit. Okresní soud přitom nevzal v úvahu tvrzení samotné žalované, že toho schopna není, a to s ohledem na další dluhy, které splácí a žádala o povolení dluh splácet. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 87 ZSÚ poskytuje dlužníkům (spotřebitelům), kterým byl poskytnut úvěr za situace, kdy věřitel vůbec či nedostatečně zkoumal jejich úvěruschopnost ochranu spočívající v tom, že jistinu dluhu, nebo její část jsou dlužníci povinni věřiteli vrátit podle svých možností. Žalovaná tvrdí, že v jejich možnostech je tento dluh uhradit v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč. Jelikož odvolací soud nemá další podklady pro určení možností žalované dluh hradit, vycházel pouze z jejího tvrzení, a jí podanému odvolání proto vyhověl.11. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu ve výroku I., a to pouze ve lhůtě splatnosti tak, jak ve výroku I. tohoto usnesení je uvedeno.12. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na jejich náhradu, když žalované a žalobkyni žádné náklady tohoto řízení podle obsahu spisu nevznikly.