12 Co 35/2026-202 – Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že , jméno FO, , narozená , datum, , r. č. , RČ, , zemřelá dne , datum, , byla ke dni , datum, výlučným vlastníkem jednotky (bytu) č. , hodnota, , vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, v budově č. p. , hodnota, (bytový dům), postavené na pozemku parc. č. , hodnota, (zastavěná plocha a nádvoří), s jednotkou souvisejícího spoluvlastnického podílu ve výši ideální , hodnota, na společných částech budovy č. p. , hodnota, (bytový dům), postavené na pozemku parc. č. , hodnota, (zastavěná plocha a nádvoří), a spoluvlastnického podílu ve výši ideální , hodnota, na pozemku parc. č. , hodnota, (zastavěná plocha a nádvoří), vše v katastrálním území , adresa, , části obce , adresa, , obci , adresa, , zapsáno na příslušných listech vlastnictví vedených Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro katastrální území , adresa, (výrok I.) a rozhodl, že žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce , Jméno advokáta, , advokáta (výrok II.).2. Okresní soud takto rozhodl v pořadí druhým rozsudkem o žalobě, jíž se žalobce domáhal určení, že jeho matka , jméno FO, , narozená , datum, a zemřelá , datum, , byla ke dni svého úmrtí vlastníkem jednotky (bytu) č. , hodnota, , v budově č. p. , var. symbol, (bytový dům), postavené na pozemku parc. č. , hodnota, (zastavěná plocha a nádvoří), s jednotkou souvisejícího spoluvlastnického podílu ve výši ideální , hodnota, na společných částech budovy a na pozemku, vše v katastrálním území , adresa, (dále jen „bytová jednotka“). Tvrdil, že je jako jediný syn ze zákona nepominutelným dědicem po své matce (zůstavitelce), která krátce před svou smrtí prodala bytovou jednotku žalované kupní smlouvou ze dne , datum, za cenu , částka, za současného zřízení služebnosti bezplatného užívání ve svůj prospěch. Podle ujednání v kupní smlouvě byla část kupní ceny ve výši , částka, zaplacena před jejím podpisem, částku , částka, měla kupující uhradit do 10 dnů od podpisu kupní smlouvy a zbývající částku , částka, měla uhradit nejpozději do , datum, . Žalovaná však částku , částka, neuhradila, o čemž svědčí skutečnost, že na účtech ani v hotovosti zůstavitelky se nenašel zmíněný finanční obnos ani jeho část, ačkoli v době od , datum, až do úmrtí byla zůstavitelka hospitalizována, nečinila žádné dispozice s větším obnosem peněz, ani jej nemohla v tak krátkém čase spotřebovat. Pozůstalostní řízení vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. , spisová značka, tak bylo zastaveno pro nedostatek majetku. Nezaplacením poloviny sjednané kupní ceny žalovaná podstatným způsobem porušila kupní smlouvu, proto jako právní nástupce zůstavitelky od kupní smlouvy písemně odstoupil dne , datum, . Má za to, že odstoupením došlo ke zrušení závazku od počátku, což znamená, že zůstavitelka byla v době smrti vlastníkem bytové jednotky, nicméně tento skutečný právní stav není v souladu se stavem zapsaným v katastru nemovitostí, podle něhož je vlastníkem dané nemovitosti žalovaná. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. je dán tím, že v případě úspěchu by se bytová jednotka stala součástí pozůstalosti, byla by dodatečně projednána v pozůstalostním řízení a vlastnictví k ní by přešlo na něj jakožto jediného zákonného dědice.3. Žalovaná se zprvu bránila žalobě námitkou nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení s tvrzením, že žalobce nebyl oprávněn odstoupit od kupní smlouvy. Po poučení okresního soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokázat úhradu celé kupní ceny ve výši , částka, uvedla, že převzetí částky , částka, prodávající stvrdila podpisem kupní smlouvy. K prokázání svého tvrzení o zaplacení další částky , částka, v hotovosti v bytě prodávající navrhla výslech svého syna , jméno FO, , k prokázání zaplacení zbývajících , částka, předložila „dovětek“ datovaný téhož dne jako kupní smlouva, kterým jí prodávající odkázala tuto pohledávku, neboť nechtěla, aby ji zdědil žalobce, se kterým se léta nestýkala. Tvrdila, že jej prodávající vlastnoručně podepsala.4. Okresní soud vyšel z nesporného zjištění, že matka žalobce kupní smlouvou se zřízením věcného břemene služebnosti ze dne , datum, prodala žalované předmětnou bytovou jednotku a žalovaná podle ní byla v katastru nemovitostí zapsána jako její vlastník. Bytová jednotka proto nebyla předmětem pozůstalostního řízení vedeného u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. , spisová značka, , které neskončilo potvrzením dědického práva žalobci jako jedinému dědici ze zákona, ale bylo zastaveno podle § 154 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), z důvodu, že zůstavitelkou zanechaný nepatrný majetek byl vydán žalované, jež se postarala o pohřeb. Žalobce jako právní nástupce své zemřelé matky zaslal žalované dne , datum, písemné odstoupení od kupní smlouvy datované , datum, z důvodu neuhrazení částky , částka, podle čl. III. odst. 2, čl. III. odst. 3 kupní smlouvy, celkem tedy poloviny kupní ceny, které považuje za podstatné porušení kupní smlouvy. Okresní soud v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu vysloveným v usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jímž byl zrušen předchozí rozsudek okresního soudu, dovodil, že pravomocné zastavení pozůstalostního řízení nebrání žalobci, přestože nebyl jako dědic jeho účastníkem, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou (§ 189 odst. 2 z. ř. s.), neboť zákon počítá s dodatečným projednáním dědictví, jestliže se po pravomocném zastavení pozůstalostního řízení objeví majetek tvořící aktivum pozůstalosti. V takovém případě by se žalobce stal dědicem po zůstavitelce se zpětnou účinností ke dni její smrti. Okresní soud shledal naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení podle § 80 o. s. ř. s tím, že vyhovující soudní rozhodnutí by bylo podkladem pro zápis změny vlastnického práva do katastru nemovitostí. Konstatoval, že právo na zaplacení kupní ceny není vázáno výlučně na osobu zůstavitele a odstoupení od kupní smlouvy v zájmu zachování majetku pozůstalosti před pravomocným ukončením pozůstalostního řízení spadá pod správu pozůstalosti, k níž je dědic oprávněn podle § 1677 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).5. V rámci dokazování se okresní soud zabýval důvodem odstoupení žalobce od kupní smlouvy se zřízením věcného břemene služebnosti ze dne , datum, , jímž bylo neuhrazení částky , částka, dle čl. III. odst. 2, ani částky ve výši , částka, dle čl. III. odst. 3 kupní smlouvy. Uzavřel, že svědeckou výpovědí syna žalované , jméno FO, nebylo prokázáno její tvrzení o hotovostním zaplacení dříve splatných , částka, , neboť svědek se k výši finančních prostředků, které měly být předány žalovanou zůstavitelce v obálce, konkrétně nevyjádřil, resp. obsah obálky neviděl. Nevěděl, kdy a jaká část kupní ceny dle předmětné kupní smlouvy měla být tímto způsobem uhrazena, viděl pouze , částka, nebo , částka, , které zůstavitelka v jejím bytě z obálky vyňala a předala mu za instalaci mikrovlnné trouby. Žalovanou předložený „dovětek“ datovaný téhož dne jako kupní smlouva, jímž měla prodávající žalované odkázat pohledávku , částka, vzniklou na základě kupní smlouvy uzavřené dne , datum, , posuzoval okresní soud podle § 1498 o. z. a shledal jej neplatným pro neurčitost a nesrozumitelnost. Konstatoval, že v den podpisu kupní smlouvy nebyla uhrazena část kupní ceny ve výši celkem , částka, . Žalovaná měla povinnost uhradit ji ve dvou platbách po , částka, , a to první z nich nejpozději do 10 kalendářních dnů od podpisu této smlouvy (čl. III. odst. 2 kupní smlouvy), tedy do , datum, , a dalších , částka, měla uhradit do , datum, (čl. III. odst. 3 kupní smlouvy), přičemž z „dovětku“ nevyplývá, které pohledávky ve výši , částka, se týká. Při úvaze, že by se „dovětek“ týkal části, o níž bylo žalovanou tvrzeno, že ji následně zaplatila v hotovosti (čl. III. odst. 2 kupní smlouvy), pak by přes takový dovětek nebyla uhrazena část kupní ceny dle čl. III. odst. 3 kupní smlouvy. Tvrdí-li žalovaná, že část kupní ceny měla být hrazena v hotovosti, nelze vzhledem k neurčitosti dovětku vyloučit, že pokud by byla vskutku uhrazena, že by šlo právě o část, jež měla být odkazována „dovětkem“. Podpis „dovětku“ v den uzavření kupní smlouvy by podle okresního soudu fakticky znamenal, že již v tomto okamžiku bylo žalované známo, že nebude muset uhradit část kupní ceny odpovídající výši , částka, v případě, že svůj závazek uhradit kupní cenu dle ujednání ve smlouvě nesplní. Pokud by zůstavitelka snad nechtěla po žalované uhrazení plné kupní ceny, pak mohla být sjednaná kupní cena nižší, tedy ve výši , částka, , a nikoli ve výši , částka, , zvlášť je-li předložený „dovětek“ datován stejným dnem jako kupní smlouva.6. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud po právní stránce posuzoval podle § 1977, § 20