14 Co 292/2025-122 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení 46 750,99 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že společnost , právnická osoba, (dále také jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , v níž se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky do výše limitu 50 000 Kč s tím, že z toho částka 20 990 Kč představuje přímou platbu za zboží zprostředkovali , právnická osoba, . Žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 25,17 % ročně, a to v měsíčních splátkách ve výši alespoň 5 % z vyčerpané jistiny, minimálně 500 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela právní předchůdkyně žalobkyně ze sdělení žalované o tom, že je zaměstnána na dobu určitou s čistým měsíčním příjmem 16 000 Kč, celkový příjem domácnosti činí 50 000 Kč, žalovaná je vdaná a má 3 vyživované děti, celkové náklady domácnosti činí 7 000 Kč, finanční závazky 13 000 Kč měsíčně. Dopisem ze dne 2. 3. 2024 žalobkyně oznámila žalované, že v důsledku jejího prodlení odstupuje od smlouvy a prohlašuje veškeré závazky z této smlouvy splatnými ke dni 29. 2. 2024. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem z 2. 11. 2023.3. Po právní stránce okresní soud dovodil, že jde o smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“), a že žalobkyně je aktivně věcně legitimována z titulu postoupení pohledávky podle § 1879 o. z. Uvedl, že by bylo třeba zkoumat i dopad zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „z. s. ú.“), neboť z provedených důkazů nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, nepovažoval to avšak pro výsledek sporu za rozhodné, neboť učinil závěr o tom, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně samotného poskytnutí peněžních prostředků. Navrhovaný „výpis z účtu - poskytnutí úvěru“ k žalobě nepřipojila a předložený „výpis z úvěrového účtu“ soud hodnotil bez podpůrných důkazů jen jako listinu s omezenou vypovídací hodnotou na úrovni žalobního tvrzení, není-li podpořen dalšími důkazy, a to zejména za situace, kdy na listině je uvedeno číslo úvěru , Anonymizováno, a ve smlouvě číslo úvěru , Anonymizováno, . Jelikož se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, nemohla být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o neunesení důkazního břemene. Z tohoto důvodu okresní soud žalobu v celém rozsahu zamítl.4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, jímž jej napadla v zamítavém výroku I., a to v rozsahu zamítnutí žaloby co do částky 32 725 Kč, a v nákladovém výroku II. a domáhala se v napadeném rozsahu jeho změny tak, že žalované bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni 32 725 Kč a náklady řízení. Žalobkyně uvedla, že se domáhá toliko zaplacení poskytnutých a žalovanou nevrácených peněžních prostředků, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Okresní soud učinil nesprávný závěr o neprokázání poskytnutí peněžních prostředků žalované, neboť nesprávně přikládal význam rozdílu mezi číslem úvěru uvedeným ve smlouvě a číslem úvěrového účtu uvedeným na výpisech, ačkoliv jde o odlišné identifikátory téhož smluvního vztahu. Zdůraznila, že výpis z bankovního účtu je v souladu s běžnou praxí uznáván jako jediný a dostatečný důkaz o poskytnutí úvěru, přičemž jde také o interní listiny bank. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom byla též bankou. Poskytnutí prostředků žalobkyně prokázala jak smlouvou, tak průvodním dopisem a výpisy z úvěrového účtu, které byly žalované zasílány. Žalovaná celkem čerpala 71 193 Kč a uhradila 38 468 Kč, takže co do částky 32 725 Kč zůstalo poskytnuté plnění nevráceno.5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.6. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a odvolání shledal důvodným pouze z části.7. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před soudem prvního stupně, která by mohla mít za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí.8. Odvolací soud vyšel ze správných zjištění okresního soudu, jež jsou uvedena v odst. 2 tohoto rozsudku, a sám doplnil dokazování v níže uvedeném rozsahu.9. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 19. 5. 2020 odvolací soud zjistil, že jmenovaná žalované oznamuje schválení její žádosti o revolvingový úvěr z 15. 5. 2020, sděluje informace o tomto úvěru, o výši úvěrového rámce, která činí 50 000 Kč s tím, že z něj již byl zaplacen nákup žalované u obchodníka. Dopis obsahuje sdělení, že úvěr bude veden na úvěrovém účtu č. 42400406101100.10. Z výpisu pohybů na úvěrovém účtu č. 42400406101100 (na čl. 78-81 spisu) a měsíčních výpisů z téhož úvěrového účtu za květen 2020 až listopad 2023 odvolací soud zjistil, že žalovaná k datu 30. 11. 2023 čerpala celkem 71 193 Kč a právní předchůdkyni žalobkyně splatila 38 468 Kč.11. Z přehledu úvěru z 8. 11. 2024 (na čl. 26 spisu) a výpisu z kartového účtu č. , č. účtu, za únor 2024, vedeného pro žalovanou po postoupení pohledávky žalobkyní (žalované bylo jeho číslo oznámeno v oznámení o postoupení pohledávky), odvolací soud zjistil, že žalovaná na úvěr dne 19. 2. 2024 zaplatila žalobkyni celkem 7 669 Kč.12. Podle § 125 o. s. ř. za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, mimo jiné listiny. Žalobkyní předložený výpis z úvěrového účtu a přehled úvěru jsou listinami, tedy důkazy podle § 125 o. s. ř. v občanském soudním řízení přípustnými. Pokud jde o výpis z účtu, jde o standardní výpis z úvěrového účtu vedeného bankou o čerpání a splácení úvěru, zde úvěru revolvingového, jehož vedení bylo účastníky úvěrové smlouvy ujednáno (viz čl. v čl. III. 2 smlouvy), jenž je způsobilý, z hlediska jeho formální důkazní síly, není-li jeho pravost a pravdivost v řízení zpochybněna, prokázat skutečnosti v něm uvedené (§ 132 o. s. ř.), přičemž takto je v judikatuře standardně k výpisům z účtu u bank přistupováno. Na formální důkazní sílu výpisu z účtu má vliv též skutečnost, že evidence plateb na úvěrovém účtu podléhá regulaci provedené s účinností do 12. 1. 2018 zákonem č. 284/2009 Sb., o platebním styku, a od 13. 1. 2018 zákonem č. 370/2017 Sb., o platebním styku. Nadto zde je poskytovatelem platebních služeb banka, resp. pobočka zahraniční banky, jež podle § 44 odst. 1 písm. a) zák. č. 6/1993 Sb., o České národní bance, podléhá dohledu České národní banky. Tomu podléhá též stran plnění povinností podle zákona o platebním styku, přičemž v obou případech je odpovědná za přestupky, jichž se porušením povinností dle obou zákonů může dopustit. Pokud žalobkyně v žalobě k prokázání tvrzení o čerpání revolvingového úvěru žalovanou označila výpisy z účtu, je zjevné, že tím označila výpisy z účtu, na kterém její právní předchůdkyně čerpání a splácení úvěru, v souladu s uzavřenou smlouvou, evidovala. Ztotožnění uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru s úvěrovým účtem plyne též z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně z 19. 5. 2020, v němž žalované číslo úvěrového účtu oznámila. Z vyložených důvodů odvolací soud učinil závěr, že žalobkyní předložené výpisy z úvěrového účtu jsou způsobilé prokázat skutečnosti z nich plynoucí, tedy čerpání a splácení revolvingového úvěru žalovanou, a proto z něj zjištění v tomto směru učinil.13. Na základě zjištění okresního soudu výše uvedených a zjištění doplněných odvolacím soudem z důkazů, jež v řízení provedl či zopakoval, učinil odvolací soud tento závěr o skutkovém stavu věci:Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná na základě žádosti žalované z 15. 5. 2020 uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč. Při zkoumání schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z údajů, které jí žalovaná o svých příjmech a výdajích sdělila, aniž by tyto sdělené údaje ověřovala. Žalovaná na základě smlouvy o revolvingovém úvěru čerpala celkem 71 193 Kč, původní věřitelce vrátila 38 468 Kč a žalobkyni 7 669 Kč, celkem 46 137 Kč. Pohledávku ze smlouvy o revolvingovém úvěru právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni smlouvou ze dne 18. 9. 2023, což oznámila žalované dopisem z 2. 11. 2023. Dopisem ze dne 23. 10. 2024, odeslaným žalované 24. 10. 2024, zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celkem 57 390,50 Kč s příslušenstvím s tím, že jinak se vystavuje riziku podání žaloby.14. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěr