14 Co 305/2025-164 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 338 697 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 300 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek (výrok I.), žalobu co do 138 235,13 Kč a vymezeného úroku a úroku z prodlení zamítl (výrok II.) a žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dvě úvěrové smlouvy, a to 8. 9. 2021 na částku 400 000 Kč a 31. 8. 2022 na částku 112 000 Kč. Žalovaná oba úvěry ve sjednané výši čerpala a splatila na první z nich 151 773 Kč a na druhý 22 030 Kč. Žalovaná úvěry řádně nesplácela, pročež je původní věřitelka zesplatnila a postoupila pohledávky z nich žalobkyni, která žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu. Dále okresní soud učinil podrobná zjištění o tom, jak právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím obou úvěrů prověřila schopnost žalované úvěr splatit (viz odst. 30 odůvodnění napadeného rozsudku).3. Po právním posouzení věci okresní soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele vyplývající z ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „z. s. ú.“), které stanoví, že poskytovatel je povinen před uzavřením smlouvy důkladně posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných z relevantních zdrojů. Obě úvěrové smlouvy jsou z důvodu porušení uvedené povinnosti podle § 87 odst. 1 z. s. ú. absolutně neplatné, pročež je žalovaná povinna vrátit pouze dosud nesplacenou jistinu obou úvěrů, tedy částku 338 697 Kč.4. Okresní soud dále vyšel z toho, že v tomto případě nelze aplikovat obecnou úpravu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“), neboť zákon o spotřebitelském úvěru představuje speciální právní úpravu. Jelikož dlužník je podle § 87 odst. 1 z. s. ú. povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, je v takovém případě splatnost poskytnuté jistiny určena buď na základě dohody účastníků nebo až rozhodnutím soudu, přičemž datum splatnosti není závislé na výzvě věřitele, ale na možnostech dlužníka. Teprve marným uplynutím takto určené lhůty k plnění se dluh stane splatným a dlužník se dostane do prodlení. Okresní soud proto uzavřel, že žalobkyni dosud právo na úrok z prodlení nevzniklo.5. Při určení lhůty k plnění vyšel okresní soud z tvrzení žalované o tom, že je bez zaměstnání, závislá na dávkách státní sociální podpory ve výši cca 10 000 Kč, a dospěl k závěru, že v jejích možnostech je dluh splácet v měsíčních splátkách po 300 Kč.6. Náhradu nákladů řízení okresní soud nepřiznal žádné z účastnic s odůvodněním, že poměr jejich úspěchu a neúspěchu neodůvodňuje přiznání náhrady nákladů řízení ani jedné z nich.7. Rozsudek okresního soudu napadla žalobkyně odvoláním, a to výrok I. toliko co do lhůty k plnění a výrok II. v části, kterou byl zamítnut její požadavek na přiznání úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 338 697 Kč od 28. 7. 2024 do zaplacení. Zdůraznila, že nenapadá správnost závěru o neplatnosti obou úvěrových smluv. Pokud jde o splatnost dluhu, namítala, že její nárok na úroky z prodlení vyplývá přímo z § 1970 o. z. a je vázán na výzvu věřitele. Původní věřitelka svůj závazek řádně splnila, když žalované poskytla peněžní prostředky dle úvěrových smluv. Žalovaná byla vyzvána k plnění svého peněžitého dluhu žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 6. 2024, které jí bylo odesláno 12. 7. 2024. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která jí byla poskytnuta ke splnění dluhu, se žalovaná dostala do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení. Žalovaná v řízení před okresním soudem neprokázala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, kterou žalobkyně ve výzvě stanovila. Poukázala na rozhodnutí odvolacích soudů, které v obdobných věcech popsanou argumentaci akceptovaly a úrok z prodlení přiznaly od uplynutí lhůty stanovené ve výzvě věřitele. Pokud jde o povolené splátky, jde o neúměrné zvýhodnění žalované, která by v povolených splátkách dluh doplatila až v roce 2113. Žalovaná přitom již měla dostatek času k úhradě dluhu, když ten byl zesplatněn již 20. 12. 2023 a žaloba podána až 29. 10. 2024. Okresnímu soudu vytýká, že nesprávně přihlédl jen k sociální situaci žalované, byť měl zohlednit též její chování, kdy měla dostatek času dluh řešit ještě před podáním žaloby. Žalobkyně zdůraznila, že podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), je zásadou lhůta k plnění v trvání 3 dnů, povolení splátek či delší lhůta představují výjimku.8. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.9. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadených částech výroků I. a II. a v závislém nákladovém výroku III. (§ 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř.), včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a shledal odvolání důvodným toliko zčásti. Vyhovující výrok I., vyjma odvoláním napadeného způsobu zaplacení dluhu, a odvoláním nedotčená část zamítavého výroku II., jež nejsou výroky na napadených částech výroků I. a II. závislými, již samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a nejsou předmětem přezkumu v tomto odvolacím řízení.10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Ze shora cit. ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 z. s. ú. se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, bylo na okresním soudu, aby rozhodl o splácení jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo jeho rozsudek ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, publikovaný pod č. R 57/2024 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož prodlení žalované mohlo nastat až uplynutím lhůty stanovené v rozhodnutí okresního soudu, správně okresní soud žalobu co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení zamítl, neboť v době jeho rozhodnutí tato lhůta ještě nepočala ani běžet, natož aby marně uplynula, pročež žalovaná nebyla v prodlení a žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení nevzniklo. Závěry učiněné v žalobkyní označených rozhodnutích odvolacích soudů jsou s výše označenými rozhodnutími Nejvyššího soudu v rozporu, aniž by nabídly přesvědčivou argumentaci, proč by bylo na místě se od závěrů vyslovených Nejvyšším soudem odchýlit.13. Pokud jde o určení časových podmínek vrácení bezdůvodného obohacení žalovanou, žalovaná má břemeno tvrzení a důkazní o svých poměrech významných pro posouzení této otázky, neboť jde o okolnosti, které jí prospívají a výše uvedené o určení splatnosti dosud nevrácené jistiny nikterak nepotlačuje zásadu projednací, jež se v občanském soudním řízení sporném uplatňuje a jejímž projevem je právě povinnost účastníků tvrdit rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy (§ 101 o. s. ř.). Žalovaná sice v řízení svoje poměry zčásti tvrdila, neoznačila však k jejich prokázání důkazy. Okresní soud vyšel toliko z neprokázaných tvrzení žalované, pročež byl odvolací soud při jednání