14 Co 45/2026-171 – Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 35 924 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 823 Kč od 21. 1. 2023 do zaplacení spolu s náklady řízení ve výši 35 168,80 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy do 30. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.2. Okresní soud při svém rozhodnutí vycházel ze jištění, že žalovaná byla na základě nájemní smlouvy ze dne , datum, , nájemkyní bytu č. , hodnota, v budově č. p. , číslo popisné, na , adresa, (dále jen „byt“) ve vlastnictví žalobce jakožto pronajímatele, a to od , datum, do konce února 2023. Na základě uzavřené nájemní smlouvy a vystavených evidenčních listů, které žalovaná převzala, byla povinna hradit dohodnuté platby nájemného a zálohové platby za plnění spojená s užíváním bytu (dále jen „služby“). Žalobce po skončení kalendářního roku 2022 provedl vyúčtování dodaných služeb, které doručil žalované 3. 5. 2023. Ve vyúčtování byl uveden nedoplatek ve výši 35 823 Kč, vzniklý jako rozdíl mezi cenou dodaných služeb ve výši 77 268 Kč a výší zálohových plateb žalované v částce 41 445 Kč. Pokud jde o úhradu za spotřebovanou vodu, vycházelo vyúčtování ze spotřeby studené vody , hodnota, m³ a spotřeby teplé vody , hodnota, m³. Při převzetí bytu žalovanou do užívání dne 27. 5. 2021 byly v bytě nainstalovány vodoměr číslo , hodnota, na měření teplé užitkové vody (dále jen „teplá voda“) se stavem , hodnota, m³ a vodoměr číslo , hodnota, na měření studené vody se stavem , hodnota, m³. Tyto vodoměry byly vyměněny dne 10. 11. 2022, přičemž u vodoměru číslo , hodnota, byl konečný stav uveden , hodnota, m³, v případě vodoměru číslo , hodnota, konečný stav činil , hodnota, m³. Současně byla provedena montáž vodoměru číslo , hodnota, na měření teplé vody se stavem měřidla , hodnota, m³ a vodoměru číslo , hodnota, na měření studené vody se stavem měřidla , hodnota, m³. V případě starých vodoměrů nebyl uveden rok ověření vodoměru, v případě nově namontovaných vodoměrů byl uveden rok ověření 2022. Ke dni 28. 2. 2023, kdy byl žalovanou žalobci byt vrácen, stav vodoměru číslo , hodnota, činil , hodnota, m³ a stav vodoměru číslo , hodnota, činil , hodnota, m³. V předchozím zúčtovacím období byla v období od , datum, do 31. 12. 2021, kdy byl byt užíván žalovanou, naměřena spotřeba studené vody , hodnota, m³ a spotřeba teplé vody , hodnota, m³. Proti vyúčtování služeb za rok 2022 žalovaná uplatnila dne 16. 5. 2023 reklamaci namítajíc nesprávnost provedeného měření odběru teplé a studené vody. Tuto reklamaci žalobce shledal nedůvodnou s tím, že použité vodoměry odpovídají schváleným předpisům, jejich stav je atestován a prošly příslušnou certifikací. Žalovaná si zaznamenávala jednotlivé denní odečty, přičemž zjistila, že ve dnech 11. 1. - 16. 1. 2022 a 12. 7. - 18. 7. 2022, chybí, v případě dálkového odečtu spotřeby studené vody, údaje o spotřebě, v případě dálkového odečtu spotřeby teplé vody pak chybí záznamy o spotřebě v období 15. - 16. 1. 2022, 12. 7. – 18. 7. 2022, 26. 7. – 31. 7. 2022. V protokolech o montáži vodoměrů v bytě žalované absentuje údaj s uvedením roku ověření vodoměrů, které byly vyměněny v roce 2022. Vyměněné vodoměry však byly opatřeny značkou CE a údajem M17. Po jejich demontáži byly toto vodoměry zlikvidovány ke dni 30. 11. 2022.3. Neprovedení žalovanou navrženého důkazu znaleckým posudkem na posouzení technické způsobilosti vodoměrů, z jejichž údajů žalobce při vyúčtování služeb vycházel, okresní soud odůvodnil tím, že dle sdělení , právnická osoba, , pokud příslušné vodoměry byly fyzicky zlikvidovány, není možné provést jejich zkoumání a ověřit jejich správnou funkčnost. Nicméně z porovnání spotřeby v roce 2021 a v roce 2022 je zřejmé, že spotřeba je bez výrazného výkyvu, což by se (pokud by vyměněné vodoměry byly vadné) v případě spotřeby v roce 2022 mělo projevit, když v jeho průběhu došlo k výměně vodoměrů. Neprovedení důkazu vysvětlením společnosti , právnická osoba, , která prováděla montáž a demontáž vodoměrů pro žalobce, zda výpadky v radiovém odečtu měly vliv na výsledný celkový stav měření, okresní soud odůvodnil tím, že za situace, kdy konečný stav souhlasí se stavem zaznamenaným mechanicky na vodoměrech, je tento konečný stav, nikoli jednotlivé dálkové denní odečty, podstatným údajem pro stanovení konečné spotřeby v daném období.4. Po právním posouzení takto zjištěného skutkového stavu okresní soud neshledal, že by vyúčtování za rok 2022 mělo takové vady, které by ve smyslu zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 67/2013 Sb.“) měly vliv na vypočtenou výši nedoplatku. Proto je žalovaná povinna nedoplatek zaplatit.5. Pokud jde o námitky žalované, spočívající v nesprávnosti vyúčtování v důsledku tvrzené vady nainstalovaných vodoměrů, pak dospěl okresní soud k závěru, že neuvedení roku ověření vodoměru na instalačním protokolu není vadou, která by zakládala důvodnost závěru o vadě vodoměru. Certifikace vodoměru je dána evropskou směrnicí 2004/22/EC o měřicích přístrojích. Z přístroje je seznatelná jeho označením CE a písmenem M a číslicí v rámečku, které označuje dobu, od které se počítá lhůta pěti let doby platnosti měřícího přístroje, jak to plyne z položka 1.3.9. písm. e) přílohy vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhl. č. 345/2002 Sb.“). To, že vodoměry byly označeny CE M 17, znamená, že jejich platnost byla stanovena do 31. 12. 2022, jak to plyne z § 7 vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 262/2000 Sb., kterou se zajišťuje jednotnost a správnost měření, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhl. č. 262/2000 Sb.). Vodoměry instalované v bytě žalované byly zlikvidovány v listopadu 2022, krátce po jejich demontáži. Nebylo tak možné provést jejich fyzické přezkoušení, zda nemají technickou závadu, v jejímž důsledku by docházelo k vadnému měření průtoku spotřebované vody. Žalobce však jejich likvidací neporušil svoji povinnost demontované vodoměry si ponechat, zejména za situace, kdy žalovaná při jejich demontáži nenamítla jejich vadnost a nesprávnost měření ve smyslu ustanovení § 17 odst. 3 zákona č. 274/2001 0Sb., o vodovodech a kanalizacích, pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“), který dává odběrateli možnost nejpozději při výměně vodoměru požádat o jeho přezkoušení, má-li pochybnosti o správnosti jeho měření. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 2063/17, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 217/2017 USn., okresní soud zdůraznil, že pokud žalovaná neuplatnila žádost na přezkoušení vodoměru v uvedené lhůtě, neztratila možnost namítat jeho nesprávnost v tomto řízení, a proto se zabýval i touto námitkou žalované s tím, že v případě nemožnosti fyzicky přezkoušet příslušný vodoměr, je na ní, aby jiným způsobem vysvětlila a prokázala svůj závěr o nesprávnosti měření, které bylo podkladem pro vyúčtování. Tuto skutečnost však žalovaná neprokázala, neboť po instalaci nových vodoměrů nedošlo k naměření výrazně nižšího množství spotřebované vody (jednalo se o dobu dvou měsíců – listopadu a prosince 2022) a v posuzovaném období nedošlo ani k extrémnímu nárůstu spotřeby oproti jiným obdobím. Údaje o měření spotřebované vody novými vodoměry za dva měsíce roku 2022 jsou o cca 13% nižší, než údaje z odmontovaných vodoměrů za předchozí období roku 2022, což okresní soud nepovažuje za významnou odchylku. Okresní soud proto uzavřel, že se žalované nepodařilo prokázat tvrzení o nesprávnosti měření množství spotřebované vody, jež bylo podkladem pro zpracování vyúčtování za rok 2022, které stanovilo vymáhaný nedoplatek. Pokud žalovaná namítala nesprávnost výše zaplacených zálohových plateb, pak z předloženého výpisu z účtu žalované a položkového přehledu plateb, zpracovaného žalobcem, vyplývá, že žalobce do vyúčtování služeb zahrnul všechny platby žalované.6. S ohledem na uvedené skutečnosti okresní soud posoudil nárok žalobce jako oprávněný, neboť konečné vyúčtování za rok 2022 považuje za správné a nárok na zaplacení v něm uvedeného nedoplatku za důvodný. Příslušenství uplatněného nároku tvořené nárokem na zaplacení úroku z prodlení přiznal okresní soud podle § 1970 o. z. ve výši stanovené právním předpisem v souladu s žalobou.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 35 168,