17 Co 197/2025-70 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Soud prvního stupně shora uvedeným rozsudkem ve výroku I. zamítl žalobu o zaplacení částky 188 297 Kč s příslušenstvím a ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že předmětem řízení v této věci žalobkyně učinila zaplacení částky 188 297 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., a žalovaným dne 26. 11. 2007, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 170 000 Kč, již se zavázal hradit v měsíčních splátkách ve výši 4 296 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně pro neplnění smlouvy žalovaným od této odstoupila a ukončila ji ke dni 16. 9. 2009, poté svou pohledávku za žalovaným postoupila na základě smlouvy ze dne 11. 1. 2017 žalobkyni. Pohledávku žalobkyně vymáhala v exekučním řízení, které bylo zastaveno usnesením ze dne 24. 8. 2024, neboť bylo vedeno na základě rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. E/2011/05327, který není pravomocným rozhodnutím, jež by založilo překážku věci pravomocně rozhodnuté, neboť pravomoc rozhodce vycházela z neplatné rozhodčí doložky.3. K obraně žalovaného je uvedeno, že proti usnesení soudního exekutora ze dne 24. 8. 2024 podal odvolání, o němž nebylo dosud rozhodnuto. Z odůvodnění vyplývá, že věc byla podle § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta soudem prvního stupně v nepřítomnosti žalovaného.4. Po skutkové stránce měl soud prvního stupně za prokázané pouze tolik, že vůči žalovanému byla vedena exekuce soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp. zn. 197 EX 74900/11, nařízená usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 14. 2. 2012, č. j. 16 EXE 5337/2012-12, a to na základě rozhodčího nálezu sp. zn. E/2011/05327 rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, dne 8. 9. 2011. Soud prvního stupně neměl však ani přes výzvu soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. za prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy, kdy tvrzenou pohledávku vzniklou z této smlouvy žalobkyně učinila předmětem řízení. Soud prvního stupně uvedl, že pokud se žalobkyně dovolávala předložené smlouvy, pak z této pouze vyplývá, že žalovaný žádal o poskytnutí úvěru, nikoliv však to, že tato smlouva byla vůbec uzavřena, přičemž pouhé tvrzení, že k tomu tak došlo, není dostačující. I kdyby soud prvního stupně od tohoto odhlédl, z ničeho nevyplývá, jaké podmínky takového úvěru byly (výše poskytnutého úvěru, smluvní úroky, sankce atd.). Skutečnost, že žalobkyně soudu prvního stupně doložila, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného upomínala, resp. následně měla tuto smlouvu „ukončit“ z důvodu porušení smluvních ujednání, podle soudu prvního stupně nepotvrzuje, že smlouva byla uzavřena, jaké byly její podmínky a že je žalovaný následně porušil.5. Pokud jde o přijetí žádosti o poskytnutí úvěru, soud prvního stupně zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru tak, že právní předchůdkyně žalobkyně v případě akceptace žádosti převede peněžní prostředky ve výši poskytnutého spotřebitelského úvěru, a že akceptací žádosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s čl. III odst. 1 obchodních podmínek vzniká smlouva o spotřebitelském úvěru (čl. I odst. 2 obchodních podmínek). Z čl. III odst. 1 obchodních podmínek soud prvního stupně zjistil, že k akceptaci žádosti dochází převedením peněžních prostředků ze strany právní předchůdkyně žalobkyně odpovídajících maximální výši úvěru.6. Soud prvního stupně, přestože uvedl, že si je vědom skutečnosti, že žalovaný nevznesl námitku promlčení, přesto přihlédl k promlčení pohledávek z předmětné smlouvy. Tento postup odůvodnil odkazem na: TICHÝ, Jan. Soudní vymáhání promlčených pohledávek ze spotřebitelských smluv. Právní rozhledy, 2024, č. 6, s. 193; rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 22. 8. 2023, sp. zn. 26 C 29/2023. Uvedl, že v této věci uplatnila žalobkyně, jejíž podnikatelskou činností je hromadné nabývání pohledávek vzniklých jiným osobám a jejich následné vymáhání, žalobou proti žalovanému dne 11. 10. 2024 pohledávku zesplatněnou ke dni 16. 9. 2009, přičemž promlčecí doba, jejíž běh započal dne 17. 9. 2009, uplynula dne 17. 9. 2013, tj. více než 11 let před podáním žaloby. Soud prvního stupně dále konstatoval, že žalobkyně zřejmě vycházela z předpokladu, že dlužníci její právní předchůdkyně, kterým byl poskytnut spotřebitelský úvěr, ve většině nepatří mezi osoby, které budou vůbec schopny náležitě hájit svá práva a oprávněné zájmy, budou v řízení pasivní a neuplatní námitku promlčení. Tato situace nastala i v projednávané věci, kdy žalovaný se řádně nebránil a podle názoru soudu prvního stupně neodpovídá konceptu průměrně rozumného (znalého) a opatrného člověka podle § 4 odst. 1 o. z. Soud prvního stupně se domnívá, že žalobkyně zároveň spoléhá na to, že soud nesmí žalovaného poučit o hmotném právu, např. o promlčení práva, možné námitce promlčení a procesních důsledcích takové námitky (srov. § 5 a § 118a odst. 4 o. s. ř. a contrario). Následně se soud prvního stupně zabýval střetem soukromoprávních principů v dané věci (konkrétně na straně jedné ochrana spotřebitele, princip poctivosti, a na straně druhé princip, že smlouvy mají být plněny, že bdělým náležejí práva). Dospěl k závěru, že žalobkyně záměrně nabyla existující, leč oslabená subjektivní práva, a uplatňuje je u soudu s vírou v to, že se dlužníci – spotřebitelé - pro svou slabost žalobám neubrání a dluhy – v mezidobí výrazně zvýšené narůstajícím úrokem z prodlení – na nich vymůže, byť třeba jen zčásti. Tento její postup dle názoru soudu prvního stupně nabývá takové intenzity nepoctivosti, že jej lze posoudit i jako zjevné zneužití práva (§ 8 o. z.). Soud prvního stupně uzavřel, že v tomto případě je třeba odepřít právní ochranu uplatněnému a již dlouhou dobu promlčenému subjektivnímu právu žalobkyně za užití § 6 odst. 1 a 2 o. z., protože nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého činu (zde konkrétně ze zjevného zneužití slabosti druhé strany), resp. též za užití § 8 o. z., neboť zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Poukázal rovněž na zneužití procesního práva žalobkyní, které brání poučit účastníka o hmotném právu, a dále na současnou právní úpravu § 54a slovenského občanského zákoníku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.7. Žalobkyně podala proto rozsudku odvolání. S odkazem na odůvodnění napadeného rozsudku konstatovala, že žalovaný ke skutečnostem sděleným žalobkyní pouze uvedl, že žalovanou pohledávku žalobkyně vymáhá exekučně, že podal odvolání proti usnesení o zastavení této exekuce a navrhl přerušení řízení. K jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování, neomluvil se a nepožádal o odročení jednání. Skutková tvrzení žalobkyně tudíž žalovaný nezpochybnil a důkazy označené žalobkyní nevyvrátil.8. S procesním postupem soudu prvního stupně, který sám ex officio uplatnil za žalovaného námitku promlčení, žalobkyně nesouhlasí a namítá, že soud prvního stupně tímto rozhodnutím porušil zásadu rovnosti účastníků řízení a právo žalobkyně na spravedlivý proces v podobě narušení nestrannosti a nezávislosti soudu ve vztahu k oběma účastníkům řízení. Soud se zde nechoval a nejednal nestranně, nýbrž se postavil do role jakéhosi „obhájce“ nečinného žalovaného. Žalobkyně dále namítá, že tímto rozhodnutím porušil i ústavní zásadu vázanosti soudu zákonem, neboť § 610 odst. 1 obč. zák., jímž se právní vztahy ze smlouvy řídí, jednoznačně stanoví, že k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Žalovaný námitku promlčení práva na zaplacení žalované částky však žádným způsobem po celou dobu řízení nevznesl. Právní řád ČR soudům nedovoluje účastníky o právu dovolat se promlčení poučit, neboť i tím by narušil rovnost účastníků řízení (viz NS 30 Cdo 1700/2016, NS 20 Cdo 4095/2017). Jiný závěr nelze dovodit ani ze základních zásad soukromého práva a ani z práva Evropské unie. Odkazování na slovenskou právní úpravu je podle žalobkyně zcela irelevantní.9. Napadené rozhodnutí soudu neobstojí dle názoru žalobkyně ani potud, pokud jím chtěl soud prvního stupně chránit žalovaného jako spotřebitele před nárůstem příslušenství pohledávky. Právní řád ČR dává soudu vícero jiných zákonných možností, jak toto případně moderovat (jako např. analogicky aplikovat 1805 odst. 2 občanského zákoníku, či posouzením přiměřenosti smluvních ujednání apod.). Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.10. Žalovaný na podané odvolání ve svém podání ze dne 22. 1. 2026 reagoval vznesením námitky promlčení. Uvedl, že , právnická osoba, . jako právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila pohledávku dne 16. 9. 2009 a věc byla předána rozhodci dne 25. 5. 2011, tedy až poté, co došlo ke sjednocení postupu civilních soudů ohledně posuzování nesprávně vydaných rozhodnutí rozhodců či rozhodčích soudů