17 Co 206/2025-368 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Shora uvedeným rozsudkem Okresní soud v Chomutově uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 534 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 534 000 Kč od 7. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Zamítl žalobu do částky 107 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 107 300 Kč od 7. 5. 2021 do zaplacení (výrok II.), uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 25 537 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Dále rozhodl o nákladech státu a to tak, že uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chomutově náklady řízení ve výši 6 581 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a žalovanému povinnost v téže lhůtě zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chomutově náklady řízení ve výši 32 708,18 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku výrok V.).2. V odůvodnění Okresní soud v Chomutově konstatoval, že žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal po žalovaném zaplacení 641 300 Kč s příslušenstvím s tím, že dne , datum, uzavřel s žalovaným nájemní smlouvu na prostory k podnikání s celkovou výměrou 1 702,12 m2 v budově č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , jejímž je vlastníkem, a to na dobu určitou do 30. 6. 2025. Žalobce dal žalovanému výpověď z nájmu pro neplacení nájemného v červenci 2019 a následně v únoru 2010 z důvodu podnájmu bez souhlasu pronajímatele a další důvody v žalobě uvedené. Výpovědní doba uplynula k 31. 5. 2020. Na výzvu k předání prostor ze dne 26. 5. 2020 žalovaný nereagoval. Ani proti jedné z výpovědí nebyly vzneseny námitky, ani podaná žaloba na neplatnost výpovědi. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, bylo žalovanému nepravomocně uloženo, aby prostory vyklidil. Žalovaný však prostory nadále užívá a nechce je opustit. Žalovaný od 1. 6. 2020 nadále užívá prostory bez právního důvodu. Dodatkem č. 2 ze dne 1. 5. 2018 byla poslední platná výše nájemného za prostory sloužící k podnikání smluvně ujednaná na částku 60 500 Kč vč. DPH měsíčně, se splatností k 5. dni příslušného měsíce. V přepočtu nájemného za celkovou plochu 1 702,12 m2 na jednotku plochy vychází sazba 35,55 Kč/m2. Žalobce následně uvedl srovnatelné nájemné s tím, že sjednané nájemné je relativně nízké. Má za to, že za červen 2020 až květen 2021 (celkem 12 měsíců) obnáší kumulované bezdůvodné obohacení na straně žalovaného v podobě měsíčního nájemného za prostory sloužící k podnikání částku 726 000 Kč. Žalovaný uhradil dne 28. 12. 2020 částku 42 350 Kč a dne 31. 12. 2020 částku 42 350 Kč. Nevyrovnaná výše bezdůvodného obohacení obnáší částku 641 300 Kč, kterou žalovaný neuhradil ani po předžalobní výzvě ze dne 29. 4. 2021.3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a uvedl, že nebytové prostory opustil dne 1. 12. 2021. Má za to, že ani po uzavření dohody stran o ponížení nájemného, nemůže výše nájmu odpovídat místu a času obvyklého nájemného, když v rozhodné době bylo z důvodu COVID 4 státem omezeno podnikání ve službách. Obvyklé nájemné by proto mělo být stanoveno znaleckým posudkem. Taktéž upozornil, že se strany dohodly v dodatku smlouvy, že na období měsíců duben a květen 2020 bude nájemné poníženo na 42 350 Kč. Žalovaný však uhradil smluvené nájemné ve výši 60 500 Kč (reálně uhradil 71 000 Kč včetně platby za služby). Tímto se dostává žalovaný k výčtu uhrazených plateb za inkriminované období. Avšak nájemné za měsíce duben i květen žalovaný uhradil ve výši, Anonymizováno, 71 000 Kč za každý měsíc (dne 27. 8. 2020 bylo uhrazeno pod VS , Anonymizováno, 71 000 Kč a dne 28. 8. 2020 bylo uhrazeno 71 000 Kč pod VS , var. symbol, ). Žalobce uvádí, že nedocházelo k úhradám od 1. června 2020, k tomu žalovaný uvádí, že dne 29. 9. 2020 uhradil částku 71 000 Kč pod VS , var. symbol, (6tý měsíc roku 2020) dne 28. 12. 2020 uhradil částku 42 350 Kč pod VS , var. symbol, (7mý měsíc roku 2020) a dne 31. 12. 2020 uhradil částku 42 350 Kč pod VS , var. symbol, (8mý měsíc roku 2020), z uvedeného je zřejmé, že až do srpna 2020 měl žalovaný nájemné řádně uhrazené, ačkoli prostory nesměl využívat. Příspěvky státu 2 x 42 350 Kč přeposlal žalovaný žalobci, jakmile je obdržel od státu. Žalovaný má za to, že k bezdůvodnému obohacení za celou dobu od 1. 6. 2020 do května 2021 dojít nemohlo, když za měsíce červen, červenec a srpen 2020, kdy byl prostor využíván bylo nájemné uhrazeno. Od září 2020 byl provoz omezen a žalovaný tak nemohl fakticky prostor využívat, proto nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení.4. Dále soud uvedl obsah podání žalovaného ze dne , datum, a , datum, .5. Následně popsal v bodech 4. – 33. odůvodnění skutková zjištění z provedených důkazů. Dospěl ke skutkovému závěru, že předmětné prostory sloužící k podnikání žalovaného, a to prostory označené jako , Anonymizováno, v budově čp. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , žalovaný užíval již od roku 2001, 2005 a 2006. Od 1. 1. 2017 je užíval na základě písemně uzavřené smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, . Jde o prostory v době rozhodné ve vlastnictví žalobce. Žalobce se zavázal přenechat žalovanému k užívání prostory o celkové výměře 1 702,12 m2. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2025. Žalovaný zde provozoval , Anonymizováno, . Prostory žalovaný průběžně rekonstruoval. Nájemní vztah byl ukončen ke dni 31. 5. 2020, a to ze strany žalobce, který v únoru 2020 doručil žalovanému výpověď z nájmu. Žalovaný užívané prostory nevyklidil a žalobce ses žalobou obrátil na soud, který rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, uložil žalovanému prostory vyklidit s tím, že od 1. 6. 2020 je žalovaný užívá bez právního důvodu. Teprve dne 1. 12. 2021 žalovaný nebytový prostor vrátil zpět žalobci. Dopisem ze dne , datum, , doručeným žalovanému téhož dne, vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 6. 2020 do, Anonymizováno, 31. 5. 2021 ve výši 641 300 Kč, a to nejpozději do 6. 5. 2021. Naposledy sjednaná výše nájemného činila s účinností od 1. 6. 2019 částku 60 500 Kč měsíčně (Dodatek č. 2). Žalovaný uhradil žalobci dne 27. 8. 2020 částku 71 000 Kč, dne 28. 8. 2020 částku 71 000 Kč, dne 29. 9. 2020 částku 71 000 Kč, dne 28. 12. 2020 částku 42 350 Kč a dne 31. 12. 2020 částku 42 350 Kč.6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části důvodná. Soud měl za prokázané uzavření nájemní smlouvy, uzavření dodatku č. 2 a dodatku č. 3, ukončení nájemního vztahu k 31. 5. 2020, s tím, že od 1. 6. 2020 užíval žalovaný nájemní prostory bez spravedlivého důvodu (§ 2991 odst. 2 o. s. ř.). Dodatek č. 3 nájemní smlouvy, konkrétně bod 2 soud posoudil jako Dohodu účastníků o narovnání jejich sporných práv a povinností ve smyslu ustanovení § 1903 odst. 1 obč. zák.7. Ohledně plateb soud uzavřel, že má za prokázané, že žalovaný dne 29. 9. 2020, tj. po Dohodě o narovnání ze dne 24. 9. 2020 (Dodatku č. 3), zaplatil žalobci částku 71 000 Kč jak bylo prokázáno Výpisem z účtu žalovaného č. , Anonymizováno, ze dne , datum, . Za prokázanou lze mít i skutečnost, že žalovaný účelově vázal tuto platbu na měsíc červen 2020, jak bylo doloženo variabilním symbolem předmětné platby, v němž žalovaný uvedl číslo „, Anonymizováno, “, jež odpovídá číselnému označení šestého měsíce roku 2020. Je tak zřejmé, že z platby žalovaného ze dne 29. 9. 2020 ve výši 71 000 Kč, částka 42 350 Kč připadá na úhradu mezi účastníky dohodnuté výše bezdůvodného obohacení (Dohoda o narovnání), částka 10 500 Kč představuje zálohy na služby za 6/2020 a zbývající částka 18 150 Kč je přeplatek vzniklý rozdílem předepsaného nájemného do 31. 5. 2020 (60 500 Kč) a poníženého nájemného v Dodatku č. 3 (42 350 Kč). Soud proto od žalobcem požadovaného bezdůvodného obohacení odečetl žalovaným již zaplacenou částku 42 350 Kč (dohodnutá platba dle Dodatku č. 3), dále částku 18 150 Kč (přeplatek žalovaného na dohodnutém „nájemném“). Zároveň soud odečetl od požadovaného nároku žalobce i částku 10 500 Kč (záloha na služby 6/2020), neboť účelově vázaná platba této částky byla vázána na dobu, kdy již mezi účastníky netrval nájemní vztah a žalovaný neměl povinnost platit předepsané zálohy na služby (ty byl povinen platit do 5/2020). Žalobce i přes výzvu soudu nedoložil řádné vyúčtování služeb, když sám uvedl, že vyúčtování za dobu 7/2019-3/2020 doložit nemůže. Rovněž žalovaný doručení vyúčtování služeb nepotvrdil. Žalobce tak neprokázal jednak spotřebu vody a jednak své tvrzení o existenci nedoplatku žalovaného na službách za období 7/2019-3/2020, a proto bylo na místě odečíst od požadovaného bezdůvodného obohacení i platbu žalovaného ve výši 10 500 Kč. Soud tedy odečetl od požadovaného nároku žalobce celou platbu žalovaného ze dne 29. 9. 2020 ve výši 71 000 Kč.8. K platbám 2 x 71 000 Kč ve dnech 27. 8. 2020 a 28. 8. 2020, soud uvedl, že má za prokázané, že účastníci dne