17 Co 247/2025-174 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Shora uvedeným rozsudkem Okresní soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti zástavní smlouvy uzavřené dne , datum, (dále též „zástavní smlouva“) mezi společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále též „původní zástavní věřitel“ či „společnost , právnická osoba, “), a , jméno FO, – , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále též , právnická osoba, “ či „původní zástavní dlužník“; výrok I.). Soud současně uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok II.) a dále rozhodl, že mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalované nemá nikdo právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. V odůvodnění okresní soud konstatoval, že žalobce se domáhal určení neplatnosti zástavní smlouvy mezi společností , právnická osoba, a , jméno FO, – , právnická osoba, , kterou bylo zřízeno zástavní právo ve prospěch původního zástavního věřitele k nemovitostem: pozemku p. č. , adresa, , jehož součástí je stavba , adresa, , č. p. , adresa, , obč. vyb., zapsanému na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území a obce , adresa, (dále též „nemovitost“ či „zastavená nemovitost“). Žalobce v žalobě tvrdil, že se vlastníkem zastavené nemovitosti stal na základě kupní smlouvy ze dne , datum, uzavřené s tehdejším vlastníkem zastavených nemovitostí , jméno FO, . Ten předtím již jednou převedl vlastnické právo na , jméno FO, – , právnická osoba, na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , od které však odstoupil (dne , datum, ) z důvodu neuhrazení kupní ceny. Současně s kupní smlouvou ze dne , datum, byla rovněž uzavřena zástavní smlouva mezi původním zástavním věřitelem a původním zástavním dlužníkem (s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dne , datum, ). Protože původní zástavní věřitel neposkytl peníze původnímu zástavnímu dlužníkovi na kupní cenu zastavené nemovitosti, nebyl dán žádný důvod, aby nadále vázlo na zastavené nemovitosti zástavní právo. K uvedenému žalobce poukazoval na potvrzení, které vystavila Pragobanka jako původní zástavní věřitel dne , datum, , které lze s odkazem na § 1309 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) považovat jako vzdání se zástavního práva zástavním věřitele. Dle žalobce „zde není relevantní existence zástavní smlouvy původně uzavřené mezi , právnická osoba, a , jméno FO, , resp. že je tato smlouva neplatná“. V žalobě rovněž poukázal na řízení vedená u Krajského soudu v , adresa, (sp. zn. , spisová značka, ), u Okresního soudu v , adresa, (sp. zn. , spisová značka, ) a u Okresního soudu v , adresa, (sp. zn. , spisová značka, ). V průběhu jednání před soudem prvního stupně rovněž poukázal na podání žaloby pro zmatečnost proti rozhodnutí o odvolání v řízení o příklepu v exekučním řízení. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Namítla nedostatek naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti smlouvy dle § 80 o. s. ř. a odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . Poukázala na to, že argumentací žalobce o zániku zástavního práva spolu s odstoupením od kupní smlouvy ze dne , datum, se již zabýval Okresní soud v , adresa, ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, a posléze i soud odvolací, který řízení pro překážku věci pravomocně rozsouzené (pro spor vedený u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. , spisová značka, ) zastavil. Existence zástavního pravá byla projednána již v předchozím řízení, a proto je i nyní vedené řízené zatíženo překážkou věci pravomocně rozsouzené. V odůvodnění napadeného rozsudku rovněž soud prvního stupně konstatoval, že v průběhu řízení dne , datum, oznámil , tituly před jménem, , jméno FO, soudu, že je nabyvatelem vlastnického práva k zastavené nemovitosti na základě příklepu v exekučním řízení a vstoupil do zahájeného řízení jako vedlejší účastník na straně žalované. S jeho vstupem vyjádřila žalovaná nesouhlas, čímž bez dalšího ukončila účast , tituly před jménem, , jméno FO, v řízení.3. Následně soud prvního stupně uvedl prováděné důkazy a z nich zjištěné skutečnosti (body 5. až 7. odůvodnění), poukázal na skutečnosti známé z jeho vlastní činnosti (bod 8. odůvodnění) jakož i zdůvodnil neprovedení některých důkazů (bod 9. odůvodnění).4. Po zjištěních z provedených důkazů dospěl okresní soud k následujícímu skutkovému závěru, že dne , datum, byla mezi společností , právnická osoba, a , jméno FO, – , právnická osoba, uzavřena zástavní smlouva, kterou bylo zřízeno zástavní právo ve prospěch původního zástavního věřitele k nemovitosti, a to k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Zástavní právo bylo povoleno na základě rozhodnutí , právnická osoba, v , adresa, č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, s účinky ke dni , datum, . Ke dni zahájení řízení byl žalobce ve vztahu k napadené zástavní smlouvě v pozici zástavního dlužníka a žalovaná v pozici zástavního věřitele, spisová značka5. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že účastníci jsou nadáni věcnou legitimací a není dána překážka věci pravomocně rozsouzené. Podotkl, že ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, u Okresního soudu v , adresa, se soud jako předběžnou otázkou zabýval (ne)platností zástavního práva, svědčícího žalované vůči žalobci v pozici zástavního dlužníka. Zdůvodnil, že šlo o řízení ve věci žaloby na zaplacení, ve kterém byla (ne)platnost zástavního práva řešena toliko formou posouzení předběžné otázky; nicméně je třeba rozlišovat řízení, ve kterém je řešena (ne)platnost zástavního práva od řízení, kde žalobce od počátku trval na návrhu na určení neplatnosti zástavní smlouvy ze dne , datum, . Pokud jde o samotné meritorní posouzení, soud prvního stupně posuzoval věc jako spor o určení dle § 80 o. s. ř. s přihlédnutím k § 3028 a § 3054 o. z. V návaznosti na uvedené konstatoval, že žalobce byl v okamžiku zahájení řízení v postavení zástavního dlužníka a žalovaná v pozici zástavního věřitele, nicméně žalobci dle závěru soudu prvního stupně nesvědčí naléhavý právní zájem. Stav ohrožení práva žalobce nebo nejistota v jeho právním postavení se neodstraní tím, že bude vyřešena předběžná otázka, z níž bez dalšího právní vztah (právo) významný pro právní poměry účastníků ještě nevyplývá, ale až určením, že tu právní vztah nebo právo je či není. Právní otázka, zda zástavní smlouva je či není platným právním úkonem, představuje vyřešení pouze předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda na nemovitosti patřící žalobci vázne ve prospěch žalované zástavní právo. I kdyby zástavní smlouva byla neplatná, nemůže případné určení neplatnosti (zástavní) smlouvy vést k odstranění nejistoty v právním postavení žalobce nebo k zamezení ohrožení práva. S odkazem na § 151d odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), ve znění do , datum, , uzavřel, že zástavní právo k nemovitosti mohlo platně vzniknout nejen podle platné zástavní smlouvy, ale i na základě neplatné zástavní smlouvy, byla-li věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijal v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit. Závěrem pak poukázal na rozdíl mezi zástavní smlouvou a zástavním právem; k uvedenému poukázal na konstantní judikaturu týkající se určení (ne)platnosti zástavní smlouvy. K odstranění nejistoty v právním postavení žalobce nebo k zamezení ohrožení jeho práva může vést pouze určení toho, zda tu zástavní právo je či není (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soud prvního stupně proto žalobu zamítl.6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. vzhledem k plnému úspěchu žalované ve sporu.7. Ve lhůtě stanovené zákonem podal žalobce proti rozsudku odvolání. Má za to, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy k prokázání rozhodných skutečností. Žalobce nesouhlasil s argumentací učiněnou ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ; naopak vyzdvihl, že v případě žaloby na určení neplatnosti smlouvy musí, kromě splnění standardních podmínek obecného naléhavého právního zájmu, prokázat i nedostatek dobré víry na straně zástavního věřitele. Zdůraznil, že kromě dalších skutečností vyplývá i špatná víra z navržených důkazů (zejména výslech svědků , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, , listiny potvrzení , právnická osoba, ze dne , datum, , odstoupení od kupní smlouvy ze dne , datum, , důkazy ze spisů Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, , Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ). Původní zástavní věřitel věděl o skutečnosti, že došlo k odstoupení od smlouvy, tudíž musel vědět, že došlo ke zrušení zástavní smlouvy od počátku, a proto nemohl být v dobré víře ohledně možnosti zástavce nemovitost zastavit. Žalobce závěrem navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pokud by odvolací soud shledal výrok napadeného rozhodnutí jako správný, navrhl změnu žalo