29 Co 178/2025-85 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení 53 050 Kč. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že tuto částku žalobkyně požaduje z titulu pokuty podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zák. č. 67/2013 Sb.“), a to za prodlení s povinností doručit jí řádné vyúčtování služeb za rok 2020 (za 1 061 dní prodlení po 50 Kč v období od 1. 5. 2021 do 27. 3. 2024); tvrdí, že vyúčtování, které od žalovaného obdržela, je nesprávné. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, a je členem Společenství vlastníků jednotek , adresa, . Vyúčtování bylo žalobkyni doručeno dne , datum, , tj. ve lhůtě dle § 7 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb., a dle okresního soudu splňuje zákonné požadavky stanovené § 7 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb., který ukládá poskytovateli služeb uvést ve vyúčtování skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi a celkovou výši přijatých měsíčních záloh za služby. Není zde dle okresního soudu obsažen požadavek, aby ve vyúčtování byly zaplacené zálohy uvedeny „v členění podle poskytovaných služeb“. V předmětném vyúčtování je uvedena celková výše přijatých měsíčních záloh za služby 25 100 Kč, a to v položce „skutečně zaplacené zálohy“. Skutečná výše nákladů u jednotlivých služeb je uvedena vždy pod položkou „náklady“. Konečná výše rozdílu mezi skutečně uhrazenými zálohami a náklady za jednotlivé služby je ve výsledku stejná. Uzavřel, že z vyúčtování lze dovodit způsob výpočtu nedoplatku, jedná se tedy o vyúčtování včasné a řádné, proto žalobkyni nevznikl nárok na pokutu dle § 13 zák. č. 67/2013 Sb. Výrokem II okresní soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 10 680 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného. To odůvodnil úspěchem žalovaného podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. Namítá, že okresní soud měl jako otázku předběžnou vyřešit, zda je vyúčtování u jednotlivých položek správné. V námitkách proti vyúčtování ze dne 30. 3. 2021 a v žádosti ze dne 15. 1. 2021 uvedla množství námitek, které spočívaly i v nesprávných výpočtech, nikoli pouze v nesprávném uvedení přijatých záloh. Nesouhlasí s názorem okresního soudu, že postačí přijaté zálohy uvést ve vyúčtování pouze v souhrnné výši, nikoli u jednotlivých služeb, takový závěr je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (sp. zn. 26 Cdo 2734/2020, 26 Cdo 2778/2019, 26 Cdo 1528/2020) i s § 2 odst. 1 písm. f) a § 7 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. Dále namítá, že před začátkem roku 2020 statutární orgán žalovaného neumožnil vlastníkům jednotek rozhodovat o výši záloh na úhradu služeb pro rok 2020 a ani podle § 4 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. neurčil vlastníkům jednotek měsíční zálohy na jednotlivé služby pro rok 2020. Na tuto skutečnost žalovaného upozornila dopisem ze dne 15. 1. 2020. Pokud tedy žalovaný ve vyúčtování uvádí jakékoli údaje o předepsaných zálohách, tak tyto nejsou správné. Poukazuje na to, že zálohy na úhradu nákladů na služby pro rok 2020 uhradila na účet žalovaného v celkové výši 25 100 Kč a v dopise ze dne 15. 1. 2020 rozepsala ke každé jednotlivé položce služeb výši zálohy, kterou uhradila. Povinností žalovaného bylo uvést uhrazené částky záloh u každé služby, a to proto, aby byla případná výše rozdílu zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobu a pravidel sjednaných pro rozúčtování, což je pro každou službu odlišné. K položce „studená voda“ namítla, že náklady na tuto službu žalovaný rozúčtoval jinak, než stanoví zákon, neboť náklady se podle § 5 odst. 2 písm. a) zák. č. 67/2013 Sb. rozúčtují v poměru naměřených hodnot na podružných vodoměrech. Celkové náklady na tuto službu ve výši 276 504,19 Kč nejsou skutečným nákladem na zúčtovací období 2020 a ani náklad na jednotku žalobkyně ve výši 5 586,72 Kč není vyčíslen správně. U této položky uvádí žalovaný ve stejném dokumentu spotřebu 51,10 m3 a podruhé 55,60 m3. Chybně také uvádí cenu za jednotku 100,40 Kč, která však neodpovídá ceně vodného a stočného pro rok 2020, kdy správná cena je 97,15 Kč. U položky „topné náklady“ namítla, že tyto náklady jsou podle přílohy k vyúčtování služeb nákladem na rozúčtování nákladů na „teplou vodu“ a na „teplo“, což jsou podle § 17 písm. b) nařízení vlády č. 366/2013 Sb. náklady na vlastní správní činnosti, a nejsou tedy službou. Položka „výtahy provoz“ zahrnuje náklady na revize výtahů, ale tyto nejsou podle § 2 písm. d) zák. č. 67/2013 Sb. službou. Položka „elektřina spol. prostor“ má být rozúčtována podle § 5 odst. 2 písm. d) zák. č. 67/2013 Sb., a to podle počtu osob rozhodných pro vyúčtování, žalovaný však tyto služby rozúčtoval jinak. Žalovaný nevzal v potaz náklady na spotřebu elektrické energie na provoz STA a to, že žalobkyně nikdy neměla ve své jednotce rozvody STA nainstalované, tudíž je ani nepoužívá a nemusí se na těchto nákladech podílet. Položka „dohody úklid“ má být rozúčtována podle § 5 odst. 2 písm. d) zák. č. 67/2013 Sb., a to podle počtu osob rozhodných pro vyúčtování, žalovaný však tyto služby rozúčtoval jinak. Žalovaný do vyúčtování služeb za rok 2020 zařadil celkové náklady ve výši 77 080 Kč, kdy se má jednat o náklady na mzdu pro jeho zaměstnance, avšak vlastníci bytových jednotek usnesením neschválili to, že v roce 2020 bude činnosti ve společenství vykonávat zaměstnanec. Společenství ani v roce 2020 zaměstnance nemělo, proto neměla být žádná mzda vyplacena. Uzavřela, že vyúčtování má jak vady právní, tak faktické. Okresní soud se však zabýval jen jednou vadou (nesprávným vyúčtováním záloh), a ostatní neposuzoval. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.3. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil. Považuje ho za správný, neboť žalobkyně neuvedla konkrétní námitky proti vyúčtování. Reklamaci k vyúčtování s konkrétními námitkami předložila pouze jako důkaz. Proto se okresní soud správně z úřední povinnosti zabýval pouze tím, zda poskytovatel služeb uvedl ve vyúčtování všechny právními předpisy předepsané náležitosti, a dospěl ke správnému závěru, že vyúčtování bylo provedeno řádně (odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 26 Cdo 731/2023). Poukázal na postoj žalobkyně, která opakovaně odmítá akceptovat řádně předložená vyúčtování, přičemž žádný jiný člen SVJ nevede s žalovaným spory. Žalovaný jedná se všemi členy shodně. Žalobkyně dlouhodobě ignoruje režim placení měsíčních předepsaných záloh na služby, sama si stanovuje výši záloh, a to pouze na některé služby, což je rozporné se zákonem a stanovami SVJ. Výtky žalobkyně mají pouze šikanózní charakter. Dluh (nebo přeplatek) na zálohových platbách je zohledněn při výpočtu nedoplatku či přeplatku vyúčtování, výsledkem je rozdíl mezi skutečnými náklady na služby a skutečně přijatými zálohami. Pokud by žalobkyně plnila své povinnosti a hradila zálohy dle aktuálně platného měsíčního předpisu, nevznikal by jí dluh na zálohových platbách, přitom dle základních právních principů platí, že nikdo nemůže těžit z vlastního porušování zákona a stanovených pravidel. Ve vyúčtování je v souladu se zákonným požadavkem uvedena skutečná výše nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb a celková výše přijatých měsíčních záloh. Z vyúčtování je zřejmý a kontrolovatelný způsob výpočtu nedoplatku.4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro jeho změnu. Za splnění podmínek § 214 odst. 4 o. s. ř. rozhodl bez nařízení odvolacího jednání, neboť odvolání bylo podáno toliko z důvodů nesprávného právního posouzení věci a oba účastníci s tímto postupem souhlasili5. V řízení žalobkyně proti žalovanému uplatnila nárok na zaplacení pokuty za prodlení s nepeněžitým plněním podle § 13 zák. č. 67/2013 Sb., a to z důvodu nesprávného vyúčtování služeb spojených s užíváním bytové jednotky č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, , za rok 2020. Žalovanou částku 53 050 Kč vyčíslila za období od 1. 5. 2021 do 27. 3. 2024 (tj. za 1 061 dní prodlení po 50 Kč).6. Odvolací soud, pokud jde o skutková zjištění, vycházel z toho, co bylo na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. vyhodnocených důkazů zjištěno okresního soudem. Takto bylo okresním soudem objasněno, že žalobkyně je vlastnicí bytové jednotky č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, a je členem Společenství vlastníků jednotek , adresa, (o tom není mezi účastníky sporu). Žalobkyně dopisem ze dne , datum, žalovanému sdělila, že z důvodu nečinnosti statutárního orgánu společenství si sama stanoví roční zálohy na služby pro rok 2020, a to na studenou vodu 5 000 Kč, na teplou užitkovou vodu 10 000 Kč a na