35 Co 185/2025-183 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I určil, že žalobce je dědicem zůstavitele , jméno FO, , narozeného , datum, , zemřelého , datum, , naposledy bytem , adresa, z titulu zákonné dědické posloupnosti ve třetí třídě dědiců jakožto osoba žijící se zůstavitelem ve společné domácnosti po dobu nejméně jednoho roku před jeho smrtí. Výroky II a III žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 26 744,50 Kč a státu náhradu za svědečné, ve výši dodatečně určené samostatným usnesením.2. Žalobce se domáhal určení, že je vedle žalovaných, sestry a neteře zemřelého , jméno FO, (dále též jen zůstavitel nebo zemřelý), jeho dědicem ve třetí třídě dědiců dle § 1637 o. z. jako osoba, která žila se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti, a která z tohoto důvodu pečovala spolu se zůstavitelem o společnou domácnost. Zůstavitel byl svobodný a bezdětný, jeho rodiče předemřeli, zemřel bez zanechání závěti či jiného pořízení pro případ smrti. Okresní soud zejména z výpovědí , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, uzavřel, že žalobce nejpozději od května 2022 až do smrti zůstavitele , datum, , tj. po dobu více jak jednoho roku, s ním žil v bytě na adrese , adresa, . Oba se podíleli na chodu společné domácnosti, ať už společnými nákupy potravin, či hrazením nákladů rekonstrukce označeného bytu. Bydlel žalobce se zůstavitelem soustavně, měl v bytě u něj osobní věci, navzájem druhého vnímali jako svého partnera, vyjadřovali vůli společně žít a ekonomicky se podílet na chodu společné domácnosti. Nemá na takový závěr vliv, že , jméno FO, zůstaviteli nepravidelně prala a vařila. Při hodnocení soužití a naplnění znaků existence společné domácnosti je třeba zohlednit i specifika plynoucí z toho, že zůstavitel a žalobce byli uměleckého zaměření a domácí práce nevykonávali v jinak obvyklé míře. Byť nějaký čas zůstavitel trávil i v , adresa, , jeho domácí zázemí bylo s žalobcem, primárně v , Anonymizováno, . Vztah s , jméno FO, v období posledního roku před smrtí zůstavitele již nebyl natolik intenzivní, ochladl, není jej možno postavit na roveň vztahu s žalobcem. Neznamená skutečnost, že , jméno FO, zůstaviteli prala a příležitostně vařila, popřípadě, že u ní o víkendu přespal, či se účastnila se zůstavitelem některých společenských akcí, přičemž intenzita jejich setkání byla popisována různě, avšak zřejmé bylo ochladnutí vztahů v posledním roce, že spolu tvořili i ekonomické společenství naplňující pojem společné domácnosti. Nejméně v posledním roce , jméno FO, navštěvovala zůstavitele v , Anonymizováno, zcela minimálně, nepřespávala zde. Naproti tomu s žalobcem zůstavitel rekonstruoval svůj byt, společně vykonávali volnočasové aktivity, žalobce zemřelého vyzvedával v práci, společně nakupovali. Vedle , Anonymizováno, bytu využívali společně i byt žalobce v , Anonymizováno, , v němž se naopak zemřelý cítil domácky, orientoval se zde, přespával ve společném pokoji s žalobcem. Společně nakupovali jídlo, oba se finančně podíleli na rekonstrukci bytu, a to podle společných představ, žalobce bydlel spolu se zůstavitelem soustavně. Zázemí v bytě v , Anonymizováno, a příležitostně v , Anonymizováno, , bylo zůstavitelem vnímáno jako domácí, přičemž žalobce u zůstavitele žil nejpozději od května 2022. I s ohledem na to, že zvláště zůstavitel si hlídal soukromí a nezmiňoval se o své orientaci, na partnerský vztah i svědkové primárně usuzovali z toho, jak se k sobě žalobce a zůstavitel chovali a kolik času a jak spolu trávili. Uzavřel proto okresní soud, že bylo v řízení prokázáno, že žalobce se zůstavitelem žil nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečoval spolu s ním o společnou domácnost. Vyhověl proto žalobě a určil, že je žalobce (spolu s žalovanými) dědicem ve třetí třídě dědiců podle zákonné dědické posloupnosti. Zcela neúspěšným žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení se stávající ze soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, nákladů právního zastoupení za 5 úkonů právní služby po 2 500 Kč (dle advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024), jednoho úkonu ve výši 3 700 Kč a jednoho ve výši poloviční sazby 1 850 Kč (dle advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025), náhrady hotových výdajů v paušální výši 5 x po 300 Kč a 2 x po 450 Kč, a náhrady daně z přidané hodnoty, celkem 26 744,50 Kč. Uložil žalovaným podle výsledku řízení i povinnost nahradit státu jím placené náklady na svědečné s tím, že jejich výše bude určena samostatným usnesením.3. Proti tomuto rozsudku se odvolaly žalované. Žalované nesouhlasí s hodnocením svědectví , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , zejména z nichž okresní soud vyšel a dovodil z nich, že žalobce a zůstavitel byli druhy a vedli společnou domácnost po dobu jednoho roku před smrtí zemřelého na adrese , Anonymizováno, . Mají za to, že z dokazování plyne toliko to, že žalobce a zemřelý byli druh a druh, avšak jen před uvedenými svědky, jinak takto nevystupovali, což byl zřejmě úmysl zemřelého, jenž popíral, že by byl homosexuál. Zemřelý neměl nikdy úmysl sdílet s žalobcem společnou domácnost. Žalobce si nikdy nenechal nebo mu to nebylo dovoleno napsat na domovní zvonek jméno. Přehled plateb není důkazem o trvalém hospodářském soužití, nýbrž náhodné, nepravidelné platby v různé výši spíše svědčí oddělenému hospodaření a vyrovnávání konkrétních plateb. Žalobce neopustil byt v , Anonymizováno, , aby se natrvalo přestěhoval do , adresa, , dále učil v , adresa, . , Anonymizováno, je nutno hodnotit uvedená svědectví, neboť jde o osoby v rodinném nebo kamarádském vztahu k žalobci. Na rozdíl od svědků , jméno FO, a , jméno FO, svědek , jméno FO, žalobce v domě neviděl, za zemřelého nikdy vůči SVJ nevystupoval. Naopak svědkové , jméno FO, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, vypovídali o vztahu zemřelého a svědkyně , jméno FO, a vedení společné domácnosti v , adresa, . Z fotografie je zřejmé, že se svědkyně , jméno FO, v rozhodné době starala o prádlo zemřelého. Výpovědím těchto svědků neodpovídá hodnocení okresního soudu, že vztah zemřelého a svědkyně , jméno FO, již nebyl intenzivní a vztah vedl zemřelý jen s žalobcem. Z dokazování plyne, že zemřelý vedl dvojí život, na straně jedné měl vztah s žalobcem a vystupoval jako jeho milenec před kolegy a přáteli z divadla, na druhou stranu kvalitativně obdobný vztah měl i se svědkyní , jméno FO, , kterou prezentoval jako družku před jinými přáteli. Dle žalovaných chtěl zemřelý pomoci žalobci prosadit se v divadle a pomáhal mu i tím, že jej nechával u sebe přespat. Nebylo ale jeho úmyslem žít s žalobcem jako rodina. Jak žalobce, tak i svědkyně , jméno FO, dělali pro žalobce určité práce (pomoc s rekonstrukcí bytu, žehlení), to ale nepředstavuje péči o společnou domácnost či ono faktické a trvalé spotřební společenství dvou osob, které očekáváme od druha a druha-družky, kteří by měli případně dědit. Žalobce i svědkyně , jméno FO, vedli domácnost jinde než v Jablonci, kde bydlel zůstavitel sám. S oběma osobami zůstavitel trávil i volný čas, orientoval se v jejich domácnostech, aniž by ale posunul vztah s někým z nich na vyšší úroveň ke společnému hospodaření. Vztah s paní , jméno FO, neukončil, aby se věnoval vztahu s žalobcem. Ani žalobce ani paní , jméno FO, se neodstěhovali za zemřelým. Jestliže dospěl okresní soud k závěru, že žalobce vedl společnou domácnost se zemřelým, tutéž úroveň vedení domácnosti ve vztahové a ekonomické rovině vedl i se svědkyní , jméno FO, . Zemřelý proto buď nebyl součástí společné domácnosti s nikým a žil minimálně spotřebně sám, nebo vedl vztah se dvěma lidmi, pak ale dle judikatury nešlo ani v jednom případě o společnou domácnost. Navrhovaly proto žalované, aby byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že žaloba bude zcela zamítnuta.4. Žalobce navrhoval, aby byl rozsudek okresního soudu jako správný potvrzen. Provedl okresní soud dostatečné dokazování a důkazy správně hodnotil. Vztah mezi žalobcem a zůstavitelem byl dostatečně prokázán svědky navrženými žalobcem. Tito byli s žalobcem i zůstavitelem v podstatě v dennodenním kontaktu, a to na rozdíl od svědků navržených žalovanými, kteří byli v kontaktu se zůstavitelem spíše ojediněle či jednou za čas. I svědek Hurta potvrdil, že zůstavitel si kryl své soukromí a vztah s žalobcem navenek skrýval, což svědčí tomu, že osoby vídající zůstavitele méně často o takovém vztahu nemusely vědět.5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení a po zopakování dokazování výslechem části svědků, jak bude dále rozvedeno, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Žalobce, odkázán usnesením dědického soudu (č. j. 35 D 522/2023-72 z 18. 3. 2024) jako účastník, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k