95 Co 2/2026-443 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V předmětné věci se žalobkyně žalobou domáhala zaplacení 1 058 420 Kč se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně od podání žaloby (tj. od , datum, ) do zaplacení, a to z titulu nesplacené zápůjčky 44 000 EUR, kterou poskytla žalované, tehdejší přítelkyni svého syna, za účelem zakoupení domu v Řecku. Žalovaná částka odpovídala kurzu CZK/EUR ke dni podání žaloby. Žalobkyně tvrdila, že její syn a žalovaná se rozhodli zakoupit do spoluvlastnictví dům v Řecku, žalovaná na pořízení nemovitosti neměla dostatek vlastních finančních prostředků a požádala žalobkyni o pomoc. Koupi zařizovala žalovaná, která se následně po zakoupení domu a jeho rekonstrukci se synem žalobkyně rozešla, čímž odpadl právní důvod zápůjčky a žalobkyně vyzvala žalovanou k jejímu vrácení. Svá žalobní tvrzení žalobkyně prokazovala výpisem z účtu a potvrzením o platbě, u které byla uvedena poznámka „pujcka v rodine“ a dále výpověďmi svědků (syna , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ). Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, bránila se tím, že žalobkyně neprokázala poskytnutí zápůjčky, že žalované zápůjčku poskytnout nemohla, neboť finanční prostředky, které měly být předmětem zápůjčky, žalobkyni nepatřily. Tvrdila, že si nikdy žádnou půjčku s žalobkyní nesjednala, koupi domu měl od počátku financovat syn žalované, žalobkyní zaslané peníze byly syna žalované, který chtěl darovat žalované polovinu kupovaného domu. Účet žalované byl platebním místem, neboť syn žalobkyně nebyl schopen doložit svou solventnost a založit si řecký účet. Poznámka „pujcka v rodine“ se u platby ve výpisu z účtu neobjevila. K prokázání svých tvrzení označila žalovaná důkazy, a to svědeckou výpověď své dcery, záznamy SMS komunikace žalované a žalobkyně, výpis ze svého řeckého bankovního účtu a potvrzení o připsané platbě s absentující poznámkou. Žalovaná dále poukázala na to, že skutečným předmětem sporu je polovina domu v Řecku, kterou se syn žalobkyně snaží získat od žalované zpět; zneplatnění darovací smlouvy by nicméně i s ohledem na umístění nemovitosti bylo problematické. Žalovaná zejména poukázala na to, že v SMS komunikaci ze dne , datum, uvedla žalobkyně, že před převodem peněz musela část dodat ze svého, kteréžto tvrzení by bylo nelogické, pokud by se jednalo o peníze žalobkyně. Rovněž poukázala na to, že ve výzvě k vrácení dlužné částky (předžalobní výzva) žalobkyně uvedla, že žalovaná za dům ničeho neplatila. Dále tvrdila logický rozpor v žalobních tvrzeních spočívající v tom, že v případě sjednání půjčky za účelem úhrady 1/2 kupní ceny domu, zjevně nebyl důvod, aby jí byla převáděna částka vysoce přesahující polovinu kupní ceny, která dle smlouvy činila 60 000 EUR.2. Okresní soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného tak, že žalobkyně z účtu č. , č. účtu, na jméno , Jméno žalobkyně, (na němž byly zejména kumulovány prostředky pocházející z podnikání syna žalobkyně , jméno FO, , které žalobkyně se synem označovali za „rodinné prostředky“) dne , datum, převedla na svůj účet vedený v EUR částku 1 490 000 Kč a téhož dne (tj. , datum, ) na EUR účet převedla z účtu č. , č. účtu, na jméno , Jméno žalobkyně, 488 300 Kč, a dne , datum, dala příkaz k převodu 44 000 EUR na řecký účet žalované a 31 000 EUR na účet jejího syna, s poznámkou „půjčka v rodině“. Prostředky ve výši 44 000 EUR byly použity na koupi nemovitostí v Řecku, které na základě kupní smlouvy nabyli do spoluvlastnictví žalovaná a syn žalobkyně, každý v rozsahu ½. Okresní soud neuvěřil tvrzení žalobkyně, že mezi ní a žalovanou vznikla ústní smlouva o zápůjčce 44 000 EUR, když svědky potvrzující tuto verzi, a to , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, hodnotil jako nevěrohodné, s ohledem na jejich dlouholetý vztah k žalobkyni, resp. jejímu synovi. Výpovědi žalobkyně a jejího syna okresní soud hodnotil jako rozporné a málo věrohodné, s ohledem na nekonzistentnost jejich tvrzení stran původu peněz shromažďovaných na účtu žalobkyně a důvodu převodů. Naopak okresní soud uvěřil tvrzení žalované, že její řecký účet byl jen platebním místem pro koupi nemovitosti v Řecku, kdy prostředky na koupi celého domu obstarával výlučně syn žalobkyně, dle dohody s žalovanou, které tak fakticky daroval polovinu nemovitostí. Výpověď žalované okresní soud považoval za konzistentní, detailní a podpořenou v řízení provedenými listinným důkazy a výpovědí svědkyně , jméno FO, . Okresní soud, když uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně existence smlouvy o zápůjčce uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl právní titul, na jehož základě by žalobkyně mohla žádat vrácení 44 000 EUR, a to ani jako bezdůvodné obohacení, a žalobu zamítl.3. V řízení zcela úspěšné žalované přiznal okresní soud náhradu nákladů řízení ve výši 189 576 Kč za čtrnáct úkonů právní služby po 12 540 Kč za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne , datum, , vyjádření ze dne , datum, , vyjádření ze dne , datum, , účast u tří jednání soudu přesahujících dvě hodiny ve dnech , datum, , , datum, a , datum, a účast u jednání soudu dne , datum, , za vyjádření k odvolání ze dne , datum, , účast při jednání soudu dne , datum, , které přesáhlo dvě hodiny a doloženou konzultaci právního zástupce žalované s žalovanou dne , datum, podle § 11 odst. 1 a. t. Náklady na konzultaci dne , datum, shledal účelnými, neboť ze strany žalované byla potřeba adekvátní reakce na rozhodnutí odvolacího soudu. Dle § 13 odst. 4 a. t. okresní soud přiznal žalované paušální náhradu výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby, resp. 450 Kč v případě úkonů učiněných po , datum, , kdy do , datum, bylo učiněno jedenáct úkonů, po , datum, tři úkony (jednání dne , datum, , které přesáhlo dvě hodiny a konzultace dne , datum, ). Okresní soud rovněž žalované přiznal náhradu za ztrátu času 4 100 Kč podle § 14 odst. 3 a. t. ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou její zástupce promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu (150 Kč v případě úkonů učiněných po , datum, ) v souvislosti s pěti cestami z , adresa, (k jednání) a zpět, když v prvních dvou případech byla vykonána osobním vozidlem, v následujících dvou případech hromadnou dopravou a v případě posledního jednání dne , datum, pak opět osobním vozidlem, a to 6 půlhodin v případě cesty osobním vozidlem tam a zpět a 10 půlhodin v případě jedné cesty tam a zpět při užité hromadné dopravy, tj. celkem , hodnota, půlhodin po 100 Kč a 6 půlhodin po 150 Kč (v případě cesty dne , datum, ). Náhradu cestovného stanovil okresní soud za 2 cesty z , adresa, a zpět v délce 187 km osobním vozidlem s průměrnou spotřebu 7,3 l motorové nafty/100 km ve výši 2 884 Kč za 2 vykonané cesty v roce , rok, (187 x 5,2 + 7,3 x 34,40 x 187/100=1 442 Kč), jízdné hromadnou dopravou za dvě cesty k jednání a zpět ve výši 842 Kč, cestovné 1 540 Kč za cestu k jednání dne , datum, z , adresa, a zpět osobní vozidlem se spotřebou 6,8 l benzinu 95 oktanů/ 100 km (187 x 5,8 + 6,8 x 35,80 x 187/100). S ohledem na výši náhrady okresní soud stanovil žalobkyni s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůt k plnění delší než standardní třídenní.4. Náhradu nákladů okresní soud žalované nepřiznal za neúčelné úkony, a to sdělení k výzvě soudu došlé dne , datum, (upřesnění předchozího neurčitého důkazního návrhu k výzvě soudu), námitky proti protokolaci, učiněné písemným podáním dne , datum, (mohly být učiněny již při jednání soudu a ve druhé části se jednalo o pouhý zjevný překlep - záměna slov „chce“ a „nechce“), 2x sepis závěrečných návrhů, neboť právní zástupce využil procesní nabídky soudu tak učinit dodatečně, ačkoliv mu nic nebránilo návrh přednést při posledním jednání soudu. Nedůvodným rovněž okresní soud shledal požadovanou náhradu za tři konzultace žalované s právním zástupcem či právní zástupkyní, když nebyl zřejmý důvodu konzultací (, datum, , , datum, a , datum, ), které sice měly blízkou časovou souvislost s nařízenými jednáními, ale v řízení nenastal žádný zásadní zlom se zjevnou potřebou delší odborné konzultace nad rámec běžného kontaktu a primární přípravy zastoupení. Okresní soud v této souvislost zdůraznil, že konzultace v den před posledním jednáním ve věci, které trvalo 35 minut za účelem provedení několika jednotek již předem známých důkazů navržených a rozsáhle okomentovaných žalovanou v písemném podání předcházejícím datu , datum, , není účelnou, s tím, že obdobná situace nastala rovněž u dvou předchozích konzultací.5. Proti rozsudku okresního soudu podala žalobkyně prostřednictvím advokáta včasné odvolání, kterým napadla rozsudek v celém rozsahu. Vytýkala okresnímu soudu, že ignoroval závěry odvolacího soudu vyjádřené v rozhodnutí, kterým zrušil předchozí zamítavý rozsudek, a to zejména závěr o tom, že zásadně má pohledávku vůči bance majitel bankovního účtu, který je rovněž oprávněn s pohledávkou disponovat. Žalobkyně nesouhlasila s okresním soudem provedeným hodnocením výpovědi svědka , jméno FO, , jako nevěrohodné z důvodu jeho dlouholetého vztahu k žalobkyni a jejímu synovi a vyjádřila s k důvodům, pro které zástup