29 CO 67/2022-147 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobě vyhověl, když výrokem I. žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 500 000 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem II. jí uložil v téže lhůtě povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 101 956 Kč k rukám advokátky žalobce. 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a zaniklo ke dni právní moci rozvodu manželství, ke dni [datum]. Mezi účastníky je veden spor o vypořádání společného jmění manželů u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou na základě žaloby uplatněné žalobkyní. Z později podaného návrhu žalobce o vypořádání společného jmění manželů a zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím okresní soud vyloučil žalobu o zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím k samostatnému projednání a rozhodnutí. Jí se žalobce proti žalované domáhal zaplacení jednak částky 100 000 Kč, kterou jí zaslal ze svých výlučných prostředků na svém účtu č. [bankovní účet] dne [datum] na její účet č. [bankovní účet] (oba účty vedené u společnosti mBank S.A., organizační složka) jako zápůjčku za účelem uhrazení mimořádné úvěrové splátky u společnosti [právnická osoba] z jejího vlastního závazku s tím, že byl následně informován, že peněžní prostředky byly řádně použity, jednak jí ze svých výlučných prostředků na svém účtu č. [bankovní účet] zaslal téhož dne na její spořicí účet vedený u společnosti [právnická osoba], spořicí, č. [bankovní účet] částku 400 000 Kč do přechodné správy za účelem jejich zhodnocování bez možnosti s ní disponovat, když na jejím účtu byly výhodnější podmínky (vyšší úrok). Dohody mezi účastníky měly mít pouze ústní podobu. 3. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou. Existenci samotných převodů na své účty potvrdila s tím, že se uskutečnily za trvání manželství účastníků a s žalobcem žila v té době ve společné domácnosti. Považovala však za podstatné, že asi 1,5 roku před uzavřením manželství účastníci pobývali v [obec] v bytě v jejím vlastnictví a veškeré náklady spojené se společným bydlením hradila pouze ona, a to včetně většiny nákladů na chod společné domácnosti. Do [obec] se odstěhovala v květnu 2014 a žalobce ji následoval až v srpnu nebo září téhož roku, a tak nejméně po dobu pěti měsíců užíval sám bezplatně její byt. V té době vložila do společného jmění částku 250 000 Kč z odstupného při skončení pracovního poměru. Pokud jí žalobce převedl tvrzené finanční prostředky, považovala to za formu kompenzace jí dříve vynaložených nákladů při společném soužití a příspěvek na náklady budoucí. 4. Okresní soud vyšel z nesporného tvrzení účastníků, že žalobce ze svých výlučných prostředků na účtu č. [bankovní účet] zaslal na účet žalované č. [bankovní účet] dne [datum] částku 100 000 Kč, a stejně tak ze svých výlučných prostředků, ze stejného účtu, zaslal na účet žalované č. [bankovní účet] téhož dne částku 400 000 Kč. Jelikož se účastníci neshodli na důvodech přesunu těchto finančních prostředků, prováděl dokazování. Ohledně účtu žalované č. [bankovní účet] vedeného u společnosti mBank S.A., zjistil, že ještě týž den došlo k přesunu částky 100 000 Kč na další účet žalované č. [bankovní účet]. Šlo o účet, který byl zřízen dne [datum] a částka 100 000 Kč byla jeho první položkou. Dále soud zjistil, že v době od [datum] do [datum] na něm nebyly prováděny žádné platební [anonymizováno] s výjimkou připisování úroků a odečítání daně z úroků. To zjistil z výpisů obou účtů za období od [datum] do [datum]. Ze zprávy společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že v období od [datum] do [datum] byl veden pouze jediný úvěr na základě smlouvy o stavebním spoření [číslo] (smlouva o úvěru [číslo]) a tento úvěr byl doplacen z nově poskytnutého úvěru a následně ukončen ke dni [datum], což soud zjistil i ze shodného tvrzení účastníků. V období od [datum] do [datum] byla ke každému 21. dni v měsíci na účet zaevidována platba ve výši 3 200 Kč z účtu [číslo] [bankovní účet]. 5. Z těchto provedených důkazů okresní soud dovodil, že žalobce neprokázal svoji skutkovou verzi, že na základě ústní dohody o zápůjčce uhradil mimořádné splátky u společnosti [právnická osoba], když zaslání částky na účet žalované nebylo doprovázeno věcnou identifikací a nebylo zjištěno, že by byla použita k deklarovanému účelu, když do doby splacení úvěrového závazku ležela na účtu č. [bankovní účet]. Finanční převod nebyl proveden bezúčelně, ale soudu se konkrétní důvod nepodařilo zjistit. 6. Ohledně částky 400 000 Kč okresní soud zjistil, že byla převedena z účtu žalobce č. [bankovní účet] bez transakční poznámky na spořicí účet žalované č. [bankovní účet]. Pokud žalobce tvrdil, co bylo důvodem převodu těchto prostředků, tj. převedení peněz na základě dohody o přechodné správě za účelem zhodnocení peněz bez možnosti s nimi disponovat, okresní soud uzavřel, že verzi žalobce nepovažuje za prokázanou ani vyvrácenou. I když žalobce prokázal, jakým způsobem žalovaná s těmito prostředky nakládala před rozvodem, měl za to, že tato skutečnost dostatečně nevypovídá o tom, co bylo důvodem převodu těchto prostředků z žalobce na žalovanou. 7. Pokud žalovaná tvrdila, že částku 500 000 Kč, zahrnující i částku 100 000 Kč, považovala za formu kompenzace jí dříve vynaložených nákladů při společném soužití a příspěvek na náklady budoucí, okresní soud zohlednil, že ke své skutkové verzi nenabídla soudu žádné důkazy, přestože byla poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Důkazní břemeno tížilo žalovanou a toto neunesla. 8. Za situace, kdy nebyly zjištěny konkrétní důvody, proč byla ze strany žalobce na účty žalované zaslána celková částka 500 000 Kč, vycházel okresní soud z toho, že se tak stalo bez právního důvodu a po právní stránce na věc aplikoval § 2991 odst. 1 o. z. o bezdůvodném obohacení. Dále soud uvedl, že byť byla částka 500 000 Kč poskytnuta za trvání manželství účastníků a běží samostatné řízení o vypořádání společného jmění účastníků pod sp. zn. 15 C 2012/2020 u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, žalobce ji v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů nemůže požadovat, neboť se jednalo o prostředky v jeho výlučném vlastnictví žalobce, k nimž žalovaná neměla žádné právo, a tudíž by je měla žalobci vrátit. Nebylo zjištěno, že by žalobce udělil žalované souhlas s nakládáním svých výlučných peněz pro uspokojování společných potřeb, tj. pro potřeby společného jmění. Pokud žalovaná měla tyto finanční prostředky použít pro uspokojování potřeb rodiny bez svolení žalobce, o čemž však mezi účastníky nepanovala shoda, mohlo by se jednat toliko o vnos do společného jmění z její strany. Soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když dospěl k závěru, že žalovaná se na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatila o částku 500 000 Kč, a proto mu ji jako ochuzenému musí vydat, a procesně úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady řízení v plném rozsahu s odkazem na § 142 o. s. ř.. 9. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná. Má za to, že zákon nestanoví, že by jeden z manželů musel udělit svůj souhlas s použitím svých výlučných finančních prostředků do společného jmění manželů. Pokud by chtěl žalobce se svým nárokem uspět, musel by v řízení prokázat, že žalovaná částka byla převedena do výlučného vlastnictví žalované a tedy že je výlučným majetkem žalované nespadajícím do společného jmění manželů. Rovněž má za to, že zápůjčka finančních prostředků z výlučného majetku jednoho manželů do společného jmění manželů není ani možná. Žalobce neprokázal důvod převodu částky 100 000 Kč ani částky 400 000 Kč. Absenci právního důvodu však soud chybně vyhodnotil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, která má pouze subsidiární charakter a lze ho aplikovat jen v případě, že závazkové vztahy nelze posuzovat podle jiných zákonných ustanovení. Převod výlučných finančních prostředků jednoho z manželů ve prospěch druhého z manželů je zásadně převodem do společného jmění manželů, nikoliv do výlučného majetku druhého z manželů, není-li prokázána existence jedné z výjimek dle § 709 odst. 1 o. z. Žalovaná trvá na tom, že částka 500 000 Kč, kterou považuje za společné úspory, je součástí společného jmění manželů. K běžnému hospodaření by byly používány tyto finanční prostředky a namísto toho by účastníci spořili postupně, například ze svých příjmů. Dále soudu vytýká, že při hodnocení věci ignoroval skutečnost, že účastníci spolu žili a společně hospodařili 1,5 roku před uzavřením manželství v bytě ve výlučném vlastnictví žalované, která hradila veškeré náklady s bytem spojené a poté ještě žalobce 5 měsíců užíval její byt. [jméno] vložila do společného jmění manželů značné finanční prostředky, kromě jiného z odstupného z pracovního poměru. Po rozvodu manželství neměla fakticky žádné úspory, neboť další úspory nebyly vytvářeny. 10. Ve vyjádření k odvolání žalované navrhl žalobce potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Za stěžejní pro rozhodnutí věci považuje, že prokáz