29 CO 84/2022-86 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala 1) uložení povinnosti žalované zdržet se tvrzení o nestandardnosti postupu při majetkových transakcích mezi žalobkyní a paní [jméno] [příjmení], 2) uložení povinnosti žalované odeslat k rukám ředitele [anonymizováno] nemocnice v [část obce] JUDr. Ing. [jméno] [jméno], [příjmení], a ombudsmanky [anonymizováno] nemocnice v [část obce] JUDr. [jméno] [příjmení], omluvu ve znění„ Omlouvám se tímto za podání stížnosti ze dne [datum], neboť jsem v ní uvedla nepravdivé informace. Nic z toho, co jsem ve své stížnosti uvedla, není pravdou. Za uvedení nepravdivých informací se tímto omlouvám také MUDr. [jméno] [příjmení], 3) uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Neúspěšné žalobkyni pak výrokem II. uložil povinnost nahradit žalované na nákladech řízení 14 930 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce. 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaná podala dne [datum] písemnou stížnost do [anonymizováno] nemocnice [část obce], jejímž předmětem bylo jednak chování nemocnice vůči [jméno] [příjmení] obecně, jednak (ve třetím odstavci stížnosti, začínajícím slovy„ máme podezření, že“) výhrady žalované vůči způsobu, jakým došlo k podepsání smlouvy, kterou [jméno] [příjmení] převedla majetek na žalobkyni. Dále soud zjistil, že žalobkyně je primářkou a zástupkyní přednosty pro léčebně preventivní věci interní kliniky [anonymizováno] nemocnice v [část obce] a žalovaná je dcerou [jméno] [příjmení], která je celoživotní kamarádkou [jméno] [příjmení] a že [jméno] [příjmení], která je tetou žalobkyně, podepsala během [anonymizováno] ve [anonymizováno] nemocnici [část obce] na oddělení následné péče, dne [datum], darovací smlouvu, na jejímž základě převedla svůj spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 k nemovitým věcem zapsaným na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] na žalobkyni. Dne [datum] bylo zahájeno řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí. Ve zprávě ze dne [datum] ošetřující lékařka [jméno] [příjmení], MUDr. [příjmení], vyslovila, že dle vyšetření ze dne [datum] není jmenovaná schopna validního podpisu negativního reverzu ani jiné úřední listiny. 3. Po právní stránce okresní soud věc posuzoval podle § 81 zák. č. 89/2019 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Vzal v úvahu, že žalobkyně žalobou uplatnila celkem 3 nároky. Uložení povinnosti žalované, aby se do budoucna zdržela jakýchkoliv obdobných jednání, konkrétní omluvu a uložení povinnosti zaplatit jí částku 100 000 Kč. Soud zdůraznil, že ke vzniku občanskoprávní povinnosti odčinit nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka musí být splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické či morální integritě (zejména tím, že snižuje jeho čest u jiných lidí a ohrožuje vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti, případně že narušuje jeho soukromí), zásah musí být neoprávněný a musí být zajištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobní sféry člověka. I když žalobkyně uvedla, že podanou žalobou brojí proti celkovému tónu a vyznění stížnosti, z níž plyne, že ona je tou osobou, která se snažila zabránit [jméno] [příjmení] v podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí, soud vlastní zásah hodnotil objektivně vzhledem ke konkrétní situaci, za níž k neoprávněnému zásahu došlo, jakož i k osobě postižené fyzické osoby a dospěl k závěru, že stížnost žalované, ve formě v jaké byla podána, není objektivně způsobilá zasáhnout do práv žalobkyně. To proto, že jejím podáním žalovaná realizovala své právo k podání stížnosti a vykonávala určité oprávnění a nejednala protiprávně. Stížnost adresovala řediteli [anonymizováno] nemocnice [část obce] a její ombudsmance na předepsaném formuláři a obsah stížnosti nešířila veřejným způsobem či sdělovacími prostředky. Žalované tak nelze dávat odpovědnost za to, že se obsah této stížnosti rozšířil na pracovišti žalobkyně z toho důvodu, že je to„ drbárna“ a že bylo negativně ovlivněno profesní fungování žalobkyně. Žalovaná sama obsah stížnosti na pracovišti žalobkyně nijak nerozšiřovala a nesdělovala ho nikomu jinému, než osobám oprávněným k vyřizování stížností. Žalobkyně sice tvrdila, že v době podání stížnosti se teprve ucházela o pozici primáře a zástupce přednosty pro léčebně preventivní věci interní kliniky [anonymizováno] nemocnice [část obce] a z obsahu žaloby vyšlo najevo, že tuto pozici již získala. Soud tak dovodil, že podání stížnosti ani nemělo nepříznivý dopad na zaměstnání, respektive profesní čest žalobkyně. Dále se soud zabýval hodnocením formy a obsahu vzneseného tvrzení, které mělo představovat zásah do osobnostních práv žalobkyně. Zvážil, že ve stížnosti žalované je popsáno několik jednání či událostí, ke kterým mělo dojít ve [anonymizováno] nemocnici [část obce] na centru následné péče a ve většině obsahu stížnosti jde o jednání a události, které žalovaná žádným způsobem nevztahuje k osobě žalobkyně, ale jedná se obecně o námitky k léčebným postupům, k přístupu nespecifikovaného personálu k [anonymizována dvě slova]. Přímo k osobě žalobkyně se vztahuje pouze jeden odstavec, třetí, textu stížnosti, který obsahuje tvrzení, že [jméno] [příjmení] měla být k podpisu podvržena smlouva, k čemuž mělo dojít za přítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce. Nebylo sporováno, že k podpisu smlouvy, na základě níž převedla [jméno] [příjmení] spoluvlastnický podíl ke svým nemovitostem na žalobkyni v nemocnici [část obce] za účasti žalobkyně skutečně došlo. Pokud žalovaná ve stížnosti uvedla, že„ má podezření“ na jednání zahrnující mimo jiné žalovanou uváděné podvržení smlouvy, okresní soud zhodnotil, že slovo„ podvržení“ je slovo s negativními konotacemi a mohlo by potencionálně představovat zásah do osobnostních práv žalobkyně. Slovní obrat„ podvržení smlouvy“ však považoval za nutný vykládat v kontextu toho, že žalovaná ve stížnosti uvedla, že má na takové jednání„ podezření“ a nejednalo se tak z její strany o konkrétní tvrzení o faktech. Z informací, které měla žalovaná k dispozici, za jakých okolností, kdy a na jakém místě došlo k právnímu jednání [jméno] [příjmení], mohla mít skutečně podezření na určité nestandardnosti při uzavírání darovací smlouvy a mohla je považovat za pravdivé. Majetkové převody ve prospěch lékařů ze strany hospitalizovaných pacientů nejsou nestandardní, návštěva u [jméno] [příjmení] byla žalobkyni umožněna v době covidu, kdy byly návštěvy zakázány a lékařka MUDr. [příjmení] shledala po méně než 14 dnech po podpisu darovací smlouvy [jméno] [příjmení] neschopnou validního podpisu negativního reverzu i jiné úřední listiny. Dále soud poukázal na skutečnost, že aby byla žalobkyně úspěšná s nárokem na zdržení se, upuštění od neoprávněného zásahu do osobnosti fyzické osoby, bylo by nutné, aby tento trval a hrozila jeho hrozba uskutečnění či opakování v budoucnu. V daném případě však nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by takové nebezpečí trvalo a k výzvě soudu žalobkyně pouze doplnila, že žádného obdobného jednání vůči ní se již žalovaná nedopustila. Z tohoto důvodu by nemohlo být tomuto žalobnímu požadavku vyhověno ani v případě, pokud by soud shledal existenci nezákonného zásahu do osobnosti žalobkyně důvodným. Stejně tak soud nevyhověl ani požadavku na omluvu ve znění, v jakém ji v žalobním petitu požadovala žalobkyně. Omluvu požadovala za celou stížnost s tím, aby žalovaná v rámci omluvy uvedla mimo jiné, že„ nic z toho, co jsem ve své stížnosti uvedla, není pravda“, tj. ve větším rozsahu, než jaký se jí ve stížnosti týkal a k požadování omluvy v takovém rozsahu nebyla aktivně legitimována. Zároveň bylo prokázáno, že část tvrzení uvedených ve stížnosti byla pravdivá. Z těchto důvodů, i kdyby byla žaloba co do základu důvodná, nemohla by žalobkyně úspěšně žádat o omluvu v tom znění, jak byla koncipována v žalobním petitu a kterým je soud vázán. Přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích žalobkyni nepřipadalo v úvahu již proto, že soud neshledal oprávněným samotný základ nároku. Pro případné přiznání takového nároku, pokud by byl důvodný, by musel být naplněn závěr, že žádná forma morálního zadostiučinění se nejeví vzhledem k okolnostem případu za postačující a další podmínkou by pak bylo zjištění, že neoprávněným zásahem došlo v příčinné souvislosti ke snížení důstojnosti žalobkyně ve značné míře. K takové míře v daném případě ani nemohlo dojít, a to s ohledem na obsah i formu výroků učiněných žalovanou, když stížnost nebyla prezentována veřejně, šlo o jednorázové podání, které nebylo učiněno hromadnými sdělovacími prostředky a žalovaná nenese odpovědnost za to, že obsah stížnosti se rozšířil mimo okruh povolaných osob na pracovišti žalobkyně. Procesně úspěšné žalobkyni přiznal soud s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. účelně vynaložené náklady řízení ve výši 14 930 Kč zahrnující jak odměnu advokáta za