30 CO 115/2022-79 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Okresní soud v Liberci shora uvedeným usnesením zastavil řízení pro zpětvzetí žaloby (výrok I) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované 6 776 Kč na náhradě účelně vynaložených nákladů řízení (výrok II). Usnesení vydané s odkazem na § 169 odst. 2 o. s. ř. neobsahuje odůvodnění. Z jeho výrokové části se podává, že soud prvního stupně o nákladech řízení rozhodl podle § 146 odst. 2 o. s. ř., když procesní zavinění na zastavení řízení shledal na straně žalobce, a že přiznal náhradu nákladů řízení pouze za dva úkony právní služby. 2. Proti tomuto usnesení podala žalovaná včas odvolání odůvodněné tím, že nesouhlasí s výpočtem náhrady nákladů řízení, založeném na úvaze soudu prvního stupně o neúčelnosti dalších dvou úkonů právní služby. Žalovaná požadovala náhradu nákladů řízení za čtyři úkony právní služby, včetně úkonů právní služby za jednání s protistranou o smíru a jednání s klientem. Tyto úkony právní služby vyvolal žalobce bezprostředně poté, kdy se seznámil s vyjádřením žalované k žalobě; dne [datum] právní zástupce žalobce kontaktoval právní zástupkyni žalované a jednal s ní telefonickou formou o možnostech smírného řešení věci. Vzhledem ke složité problematice předmětu sporu vyvstala potřeba projednat možnosti smíru s žalovanou osobně na jednání konaném dne [datum], při němž žalovaná udělila pokyn k doplnění písemného vyjádření (v písemné podobě byla předložena emailová komunikace zachycující schůzku ze dne [datum] a výpis z hovorů dokládající, že dne [datum] byla žalovaná na tel. čísle [číslo] informována o jednání s protistranou a že byla domluvena schůzka na den [datum]). Email ze dne [datum] adresovaný žalobcem žalované dle odvolatelky dokládá, že účastníci předtím vedli jednání o smíru, na které chtěl žalobce navázat, ačkoliv v té době již byl rozhodnut vzít žalobu zpět a fakticky jen chtěl, aby se žalovaná vzdala práva na náhradu nákladů řízení. Žalovaná v odvolání navrhla, aby jí odvolací soud přiznal náhradu nákladů za jednání s protistranou o smíru a dále za jednání advokátky s klientem, včetně náhrady hotových nákladů a náhrady DPH. 3. Žalobce se k odvolání nevyjádřil. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení v mezích podaného odvolání, aniž by bylo třeba nařizovat jednání (§ 212, § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.). Odvolání shledal důvodným. 5. V dané věci se ze spisu podává, že žalobce dne [datum] podal u soudu prvního stupně žalobu na nahrazení projevu vůle a že svou žalobu vzal zpět písemným podáním ze dne [datum] O zastavení řízení bylo soudem prvního stupně pravomocně rozhodnuto, procesní zavinění na zastavení řízení shledal soud na straně žalobce. 6. Povinnost k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení bez návrhu má soud uloženou § 151 odst. 1 o. s. ř. Při určení výše nákladů řízení pak soud vychází z obsahu spisu a příslušných právních předpisů. 7. Pro určení sazby odměny advokáta v daném řízení lze v současné době použít pouze vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“). Ve smyslu jejího § 1 odst. 2 při stanovení nákladů řízení, jejichž náhrada se klientovi přiznává rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, se výše odměny advokáta určí podle ustanovení o mimosmluvní odměně. 8. Podle § 2 odst. 1 AT má advokát vedle nároku na odměnu advokáta též nárok na náhradu hotových výdajů a na náhradu za promeškaný čas za podmínek a ve výši stanovené touto vyhláškou. 9. Podle § 6 odst. 1 AT se výše mimosmluvní odměny stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. 10. Podle § 13 odst. 1, 4 AT advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených s poskytnutím právní služby ve výši 300 Kč na jeden úkon právní služby. 11. V daném případě se podle § 9 odst. 3 písm. b) AT považuje za tarifní hodnotu částka 35 000 Kč, čemuž odpovídá sazba mimosmluvní odměny dle § 7 bod 5 v částce 2 500 Kč za jeden úkon právní služby. 12. Nákladem řízení je podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. i náhrada za daň z přidané hodnoty, je-li zástupcem advokát, který je plátcem této daně. 13. Obecným kritériem, jímž soud hodnotí všechny náklady řízení (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 988/12 z [datum]), a tedy i odměnu za úkony právní služby advokáta, je účelnost jejich vynaložení posuzovaná jak ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., tak s ohledem na obecně platnou zásadu přiměřenosti a zákazu zneužití práv - § 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1748/2015 z 29. 7. 2015). I do posuzování odměny za jednotlivé úkony právní služby se promítá požadavek, aby se jednalo o úkony potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. 14. Ze spisového materiálu se podává, že žalovaná v řízení, jež bylo skončeno nikoli meritorním rozhodnutím soudu v důsledku dispozice žalobce se žalobou (zpětvzetí), byla od počátku zastoupena advokátkou, plátkyní DPH. Ta učinila v řízení před soudem prvního stupně celkem čtyři úkony právní služby, a to převzetí věci, písemné vyjádření k žalobě, jednání se žalobcem o smíru z iniciativy žalující strany po seznámení se s písemným vyjádřením k žalobě a navazujícího jednání se žalovanou o smírném vyřešení věci (§ 11 odst. 1 písm. a), c), d), i) AT). 15. Odvolací soud se ztotožnil s argumentací uplatněnou žalovanou v odvolání v tom, že žalobou vyvolané řízení ve věci nahrazení projevu vůle lze považovat za náležející do kategorie skutkově i právně náročných věcí. Svědčí o tom i vývoj sporu po učinění písemného vyjádření žalované k žalobě a následný postup obou procesních stran, završený ze strany žalobce zpětvzetím žaloby. Za tohoto stavu věci není dostatečně podložen závěr o neúčelnosti těch úkonů právní služby poskytnuté advokátkou klientce (žalované), jež směřovaly k využití možnosti smírného řešení věci. Nerozhodnou je z tohoto pohledu skutečnost, že řízení bylo skončeno nikoli schválením smíru soudem, ale zpětvzetím žaloby jako takové, aniž by k tomu vedly skutečnosti představující chování žalované ve smyslu § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Žalovaná proto má právo na náhradu nákladů řízení, jež na právní službu advokátky účelně vynaložila, při sazbě 2 500 Kč za jeden úkon, i za další dva v odvolání nárokované úkony právní služby, spolu s náhradou s nimi souvisejících dvou hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 AT). 16. [příjmení] 13 552 Kč coby součet nákladů řízení v podobě odměny advokátky 10 000 Kč, náhrady jejích hotových výdajů 1 200 Kč za celkem čtyři úkony právní služby a náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 2 352 Kč představuje účelně vynaložené náklady řízení, na jejichž náhradu má žalovaná vůči žalobci právo. 17. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí o nákladech řízení podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalované přiznal vůči žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši v částce 13 552 Kč. Část výroku o tom, že přiznané náklady řízení je žalobce povinen zaplatit k rukám advokátky žalované v třídenní lhůtě od právní moci tohoto usnesení, se opírá o § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. 18. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy odvolání žalované bylo úspěšné. Žalované v odvolacím řízení vznikly náklady ve výši 2 176 Kč, sestávající z odměny advokáta ve výši 1 500 Kč (když tarifní hodnotou je odvoláním uplatněná částka představovaná se zřetelem na požadavek odvolatelky výší odměny a souvisejících náhrad částkou 6 776 Kč), z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. z částky 378 Kč představující náhradu daně z přidané hodnoty. I náklady odvolacího řízení je žalobce povinen zaplatit k rukám advokátky žalované v zákonné třídenní lhůtě od právní moci tohoto usnesení.