30 CO 34/2022-259 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že ukončení pracovního poměru ke dni [datum], učiněné žalovanou vůči žalobci listinou nazvanou„ Výpověď daná zaměstnavatelem dle § 52 písm. e) zákoníku práce ze dne [datum]“, je neplatné a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tím, že ani po doplnění dokazování v intencích předchozího kasačního rozhodnutí odvolacího soudu nebyly shledány důvody pro závěr, že výpověď z pracovního poměru je neplatná. Soud rozhodl již podruhé ve věci žaloby opírající se o názor žalobce, že jeho [anonymizováno] potíže mají charakter [anonymizováno] z [anonymizováno], vzniklé výkonem konkrétních činností při plnění jeho pracovních úkolů. Žalobce je tak přesvědčen, že pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilosti k práci pro [anonymizováno] z povolání a nikoliv z obecných příčin, jež jako důvod k výpovědi uvedla žalovaná. Domáhá se tedy žalobou určení, že výpověď je neplatná. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že žalobce u žalované v době let 2015 [číslo] pracoval jako [anonymizováno] (v předchozích letech, od [datum], pracoval na jiné pozici). Vzhledem ke stanovisku žalované, jež nesouhlasila se subjektivním hodnocením žalobcova [anonymizováno] coby nemoci z povolání, se soud prvního stupně při dokazování zaměřil především na zjištění okolností týkajících se zajišťování podkladů a měření pro posouzení nemoci z povolání příslušným orgánem v režimu zákona č. 373/2011 Sb., o specifických [anonymizováno] službách (dále jen„ [anonymizováno]“). Provedené důkazy soud prvního stupně vyhodnotil tak, že nebylo prokázáno splnění hygienické podmínky coby jedné z podmínek nutných pro uznání nemoci z povolání. Výpověď udělenou pro pozbytí dlouhodobé zdravotní způsobilosti z důvodu [anonymizováno] stavu žalobce, nikoli kvůli nemoci z povolání, tak nebyla shledána neplatnou. Výrok II o nákladech řízení byl odůvodněn procesním výsledkem řízení a aplikací § 142 odst. 1 o. s. ř.