30 CO 69/2022-115 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I zamítl žalobu o vydání medicínského přístroje [příjmení] [jméno] – SET/SN: [tel. číslo] 70 022. Výrokem II bylo žalobci uloženo nahradit žalované náklady řízení ve výši 37 752 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě, jíž se – pokud jde o stav řízení panující v době po částečném zastavení řízení o dalším nároku - žalobce domáhal vydání označené movité věci po žalované s poukazem na to, že je vlastníkem přístroje a že žalované k držení přístroje nesvědčí žádný právní důvod. Soud prvního stupně po provedeném dokazování neshledal splnění podmínek pro vyhovění žalobě, neboť skutkové okolnosti věci byly způsobilé k přijetí právního závěru, že žalovaná nabyla vlastnictví k přístroji od nevlastníka. Připomněl, že podmínkou přechodu vlastnického práva od neoprávněného je dobrá víra nabyvatele v oprávnění druhé strany převést vlastnictví na základě řádného titulu, a to vzhledem ke všem okolnostem věci; u žalované dobrou víru v oprávnění svědkyně [příjmení] [příjmení] vlastnické právo k věci převést shledal. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. 2. Proti shora uvedenému rozsudku podala žalobce včasné odvolání. Prezentoval v něm názor, že konkrétní skutkové okolnosti věci vylučují dobrou víru žalované, jež byla přítelkyní svědkyně a byly jí proto známy skutečné vlastnické poměry k zapůjčenému přístroji. Uvedl dále, že obě ženy se připravovaly na budoucí společné podnikání založené na využívání přístrojů zn. [příjmení]. Upozornil i na výrazný rozdíl mezi cenami přístrojů [příjmení] [jméno] a [příjmení] [jméno] coby okolnost objektivně vylučující dobrou víru žalované ve smyslu zákonem nastaveném. Zdůraznil, že svědkyni byl přístroj žalobcem předán k dispozici na základě smlouvy o užívání, nikoli za účelem jeho prodeje. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě plně vyhoví. 3. Žalovaná se v písemném vyjádření k odvolání ztotožnila se závěry soudu prvního stupně uvedenými v přezkoumávaném rozsudku. Argumenty odvolatele nejsou dle jejího názoru způsobilé přivodit změnu či zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně. Skutkové závěry soudu prvního stupně a jejich právní posouzení sdílí, za správné považuje i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Napadený rozsudek proto navrhovala jako věcně správný potvrdit. 4. Odvolací soud dle § 214 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení před soudem prvního stupně při jednání, aniž by přistoupil k opakování či doplnění dokazování. 5. Ze shodných tvrzení účastníků a důkazů provedených před soudem prvního stupně se podává, že žalobce zakoupil od [příjmení] přístroj ev. č. [tel. číslo] 20 144 (později se změněným ev. č.) a zaplatil cenu. Týž přístroj na základě smlouvy o výprose z [datum] bezplatně poskytl Mgr. [příjmení], ta jej používala k podnikání a pro vyloučení záměny s přístroji jejích kolegyň opatřila přístroj iniciálami M.B. Žalovaná od Mgr. [příjmení] koupila jiný přístroj [příjmení] [jméno] za 57 500 Kč a obě se dohodly na splácení kupní ceny minimálně po 2 000 Kč měsíčně (žalovaná měla předchozí dobrou zkušenost s přístrojem [příjmení] [jméno], a to po absolvování 10 terapií u Mgr. [příjmení]). Nákup levnějšího přístroje jí Mgr. [příjmení] doporučila a přístroj objednala u [příjmení]. Žalovaná uhradila Mgr. [příjmení] zálohu na kupní cenu částkou 10 000 Kč v hotovosti, na příjmovém dokladu je uveden údaj„ [příjmení] – Klasik“. Po obdržení přístroje žalovaná zjistila, že zařízení nemá požadované vlastnosti (možnost připojení dvou osob současně), proto sdělila Mgr. [příjmení], že přístroj nechce. Mgr. [příjmení] nabídla žalované prodej nikoli nového, ale již použitého [příjmení] – Profi za stejnou kupní cenu, tj. 57 500 Kč, a to opět ve splátkách. Kupní cenu žalovaná uhradila Mgr. [příjmení]. 6. Soud prvního stupně při právním posouzení věci správně aplikoval právní úpravu zakotvenou zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). 7. Podle ustanovení § 1109 o. z. vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, a to dle písm. b) pokud k nabytí došlo od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku, a také podle písm. c) za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil. 8. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 9. Úspěch žalobce v řízení o vydání věci by byl možný pouze za splnění základní podmínky, a to přijetí negativního závěru o tom, zda skutkovým dějem, z něhož je nárok žalobcem odvozován, byla naplněna hypotéza právní normy zakotvující nabytí vlastnického práva od nevlastníka (alespoň jeden z případů § 1109 o. z. definovaných). 10. Ustanovení § 1109 o. z. upravuje dobrověrné nabytí vlastnického práva k nezapsané věci od neoprávněného. Případy vymezené v § 1109 o. z. jsou privilegované tím, že se ve prospěch nabyvatele uplatní domněnka dobré víry ve smyslu § 7 občanského zákoníku. Uplatní se jen na nabytí za úplatu, přičemž se nevyžaduje, aby úplata byla skutečně poskytnuta. Ačkoliv podle § 1109 o. z. je zhojen nedostatek převodcova vlastnictví či oprávnění s věcí disponovat, musí být k převodu vlastnického práva splněny jeho ostatní předpoklady, zejména existence platné a účinné smlouvy. Ustanovení § 1109 o. z. poskytuje ochranu nabyvateli tehdy, pokud převodce vystupoval jako vlastník nebo vystupoval jako osoba oprávněná věc zcizit svým jménem. K nabytí vlastnického práva podle § 1109 o. z. ovšem dojde při splnění dalších předpokladů, pokud byl nabyvatel v dobré víře, že převodce byl oprávněn věc zcizit svým jménem. Ustanovení § 1109 o. z. při splnění dalších předpokladů má za účel překlenout skutečnost, že převodce vůči nabyvateli vystupuje jako vlastník, ač jím ve skutečnosti není. 11. Nabyvatel nemá obecnou investigační povinnost, pokud se nevyskytla podezřelá okolnost, tzn. to, co lze objektivně zjistit prohlédnutím si věci. [obec] víra převodce je bez významu, pro nabytí od neoprávněného je určující pouze dobrá víra nabyvatele. Pokud byla převodci věc svěřena vlastníkem, uplatní se písm. c) i když o tom nabyvatel k okamžiku nabytí nevěděl. K uplatnění § [číslo] vyžaduje objektivní naplnění některé ze skutkových podstat písm. a) až f). 12. Písm. b) se uplatní, jen pokud převodce skutečně provozoval danou podnikatelskou činnost, byť k ní třeba neměl živnostenské oprávnění. Vyžaduje se, aby podnikatel věc převáděl v souvislosti s podnikatelskou činností, kterou obvykle vykonává. [příjmení] zákazník je v širokém rozsahu oprávněn spoléhat se na podnikatelovo soukromoprávní oprávnění prodat mu dané zboží. Není povinen zkoumat, zda zboží, které od podnikatele nabývá, podnikatel nabyl do svého vlastnictví. 13. Pokud jde o nabytí vlastnického práva podle § 1109 písm. c) občanského zákoníku, pak svěření věci vlastníkem převodci je třeba posuzovat z objektivního pohledu; určující tedy je, že se věc dostala do moci dané osoby v souladu s vlastníkovou vůlí. Ke svěření věci vlastníkem věci takové osobě přitom nemusí dojít na základě smlouvy (jejímž předmětem by byl např. nájem, pacht, výpůjčka, úschova apod.). 14. S ohledem na rozpory mezi účastníky, týkající se dobré víry žalované ohledně existence oprávnění svědkyně [příjmení] [příjmení] převést na ni vlastnické právo, soud prvního stupně provedl dokazování, odpovídající důkazní aktivitě účastníků. 15. Dle § 132 o. s. ř. hodnotí soud důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. 16. Soud prvního stupně po vyhodnocení provedených důkazů v daném případě tuto dobrou víru na straně žalované jednoznačně shledal. Konstatoval, že žalovaná do dubna 2020 vůbec nevěděla, že přístroj nepatří Mgr. [příjmení], nýbrž žalobci, osobě jí dříve neznámé. Tato svědkyně v rámci své podnikatelské činnosti nabízela služby a přístroje [právnická osoba]. Soud poukázal i na skutečnost, že konkrétní přístroj [příjmení] [jméno] nabídnutý žalované svědkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] nesl viditelné označení iniciálami„ M.B.“ (opatření přístroje svými iniciálami svědkyně vysvětlovala snahou předejít záměně s obdobnými přístroji jejích kolegyň). 17. Odvolací soud, jenž přezkoumal správnost postupu soudu při vedení dokazování a vyhodnocování shodných skutkových tvrzení účastníků, závěry soudu prvního stupně o zjištěném skutkovém stavu sdílí. Svědkyně [příjmení] [příjmení] svým předchozím jednáním spočívajícím v prodeji přístroje [příjmení] [jméno] žalované naplnila zákonnou podmínku pro to, aby její další právní jednání týkající se