115 C 20/2016-20 — Městský soud v Brně

Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky 1.087 Kč s příslušenstvím s tím, že se s žalovaným, uzavřel pojistnou smlouvu [číslo]. Žalovaná však neplatila sjednané pojistné a zůstala žalobci za období od 7.5.2012 do 17.1.2013 dlužna shora uvedenou částku. Žalobce zároveň s ohledem na prodlení žalovaného požadoval také zaplacení úroku z prodlení. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nijak nevyjádřila. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: Z pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 7.5.2012 soud zjistil, že mezi účastníky vznikl smluvní vztah, jehož předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Z této smlouvy žalované mimo jiné vyplývala povinnost platit pravidelně sjednané čtvrtletní pojistné ve výši 330 Kč, splatné vždy k 7. dni měsíce února, května, srpna a listopadu. Žalovaná nezaplatila řádně a včas pojistné za období od 7.5.2012 do 17.1.2013, kdy pojistný vztah mezi účastníky skončil. Žalobci tedy na pojistném dluží 1.087 Kč. Z výzvy k plnění ze dne 23.5.2013 soud zjistil, že žalovaná byla ze strany žalobce na existenci dluhu upomenuta a byla vyzvána k jeho zaplacení. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Soud učinil tento skutkový závěr: Mezi účastníky v období od 7.5.2012 do 17.1.2013 trval pojistný vztah, avšak žalovaná za toto období neuhradila řádně a včas pojistné. Soud v projednávané věci podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. aplikoval zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ zákon o pojistné smlouvě“) a zákon č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ občanský zákoník“). Podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Podle § 1 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí zvláštním právním předpisem. Podle § 12 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě právo pojistitele na pojistné vzniká dnem uzavření pojistné smlouvy nebo dnem dohodnutým v pojistné smlouvě, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 12 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě nebylo-li dohodnuto jinak, je běžné pojistné splatné prvního dne pojistného období a jednorázové pojistné dnem počátku soukromého pojištění. Podle § 13 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě pojistitel má právo na pojistné za pojistnou dobu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo nebylo-li v pojistné smlouvě dohodnuto jinak. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná, ačkoliv měla sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, nezaplatila řádně a včas pojistné za období od 7.5.2012 do 17.1.2013. Proto soud žalobě plně vyhověl (výrok I.) a zavázal žalovanou k úhradě tohoto plnění v celkové výši 1.087 Kč. Správnost stanovené výše pojistného žalovaná nijak nerozporovala. Protože žalovaná svůj dluh vůči žalobci řádně a včas nesplnila, dostala se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve výši v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) a jeden úkon dle § 11 odst. 2 ve výši ½ sazby (jednoduchá výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 7 bodu 3. vyhlášky 1.000 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 13 vyhlášky ve výši á 300 Kč Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 4.514 Kč.