13 C 174/2020-19 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 525 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazeného jízdného a přirážky k jízdnému, které žalovaný neuhradil, přestože dne [datum] uzavřel s žalobkyní smlouvu o přepravě osob. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že žalovaný se přepravoval městskou hromadnou dopravou bez platného jízdního dokladu, čímž porušil přepravní podmínky žalobkyně. Toto porušení podmínek žalobkyně zjistila na základě přepravní kontroly, provedené pověřenou osobou. Žalobkyně se po žalovaném za zjištěnou jízdu bez platného jízdního dokladu domáhala zaplacení základního jízdného ve výši 25 Kč a přirážky na jízdném ve výši 1 500 Kč. 2. Účastníci k výzvě soudu ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) souhlasili s projednáním věci samé bez nařízení jednání. Žalovaný na výzvu soudu k vyjádření se nereagoval. S odkazem na znění ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., tak s postupem podle § 115a) o.s.ř. souhlasil. Soud pak na základě listinných důkazů dospěl k následujícím zjištěním o skutkovém stavu. 3. Ze zápisu o provedené dopravní kontrole pod [číslo] ze dne [datum] týkající se žalovaného soud zjistil, že téhož dne v 10:50 hodin, byl žalovaný přistižen ve vozidle městské hromadné dopravy bez platné jízdenky. Uvedený zápis je podepsán kontrolorem dopravního podniku i žalovaným. 4. Podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dále jen„ ZSD“) a ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, je cestující povinen dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a tarif dopravce. Dle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) ZSD a ustanovení § 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (dále jen„ ZD“) má cestující povinnost na výzvu oprávněné osoby předložit platný jízdní doklad, přičemž pokud se takovým dokladem neprokáže, vzniká mu povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Výši přirážky dopravce stanoví v přepravních podmínkách, v maximální výši 1 500 Kč v souladu s dikcí § 18a odst. 3 ZSD a § 37 odst. 6 ZD. 5. Z článku č. VIII. odst. 8 přepravních podmínek integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje platných od [datum] vyplývá, že povinností cestujícího je seznámit se s platným zněním přepravních podmínek dopravce. Dále opatřit si jízdní doklad před zahájením cesty, příp. při nástupu do vozidla u řidiče. Mít tento doklad u sebe při zahájení přepravy i po celou dobu přepravy až do okamžiku vystoupení z vozidla. A na výzvu pověřené osoby jej předložit ke kontrole. Z článku č. IX. odst. 5 smluvních přepravních podmínek pak vyplývá právo dopravce účtovat přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Dle ustanovení článku IV. odst. 1 a přílohy [číslo] Tarifu integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje platného od [datum] je cena základního jízdného 25 Kč. Dle článku 9 odst. 12 smluvních přepravních podmínek žalobkyně se za datum splatnosti považuje datum uložení povinnosti zaplatit jízdné s přirážkou. 6. S ohledem na znění ustanovení § 115 a) o.s.ř. soud uvádí, že je možné v tomto případě rozhodnout bez provádění dokazování, a to jen na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci s takovým postupem souhlasili. Předně lze uvést, že žaloba žalobkyně byla podána po právu, neboť její pohledávka odpovídá obsahu listinných důkazů. Soud vzal za prokázané, že mezi stranami byla uzavřená platná smlouva o přepravě osob podle § 2550 občanského zákoníku, neboť žalovaný byl přistižen, že cestoval ve vozidle dopravního podniku bez platného jízdního dokladu. Proto bylo možné jej sankcionovat, a to nejenom doplatkem ceny za přepravu (jízdným) ve výši 25 Kč, ale i přirážkou k jízdnému ve výši 1 500 Kč, dle smluvních přepravních podmínek. Revizor, jako oprávněná osoba žalobkyně žalovaného dostatečně ztotožnil a žalovaný v řízení tvrzení, ani předložené důkazy žalobkyně nijak nezpochybnil. Protože žalovaný v průběhu řízení neprokázal, že by dluh uhradil, nebo že by se své povinnosti zbavil jiným způsobem, bylo možné rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Zároveň lze konstatovat, že žalovaný se do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku dostal. Protože i počátek prodlení byl žalobkyní stanoven v souladu se smluvními přepravními podmínkami, bylo možné bez dalšího žalobkyni nárok přisoudit. Výše požadovaného úroku z prodlení je stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Výrok o nákladech řízení soud opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná. Náklady řízení představují: soudní poplatek ve výši 400 Kč (přiznaný dle sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb.), náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby, tj. 3 x 200 Kč (dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.), a to za převzetí věci, podání žalobního návrhu a předžalobní upomínku. Dále žalobkyni podle § 11 odst. 1 písm. a) a d), náleží 3x režijní paušál po částce 100 Kč (dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a účtované DPH ve výši 21 % z poskytnutých právních služeb ve výši 189 Kč Celkem tedy 1 489 Kč. 8. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).