ECLI: ECLI:CZ:MSBR:2020:21.C.217.2020.1 Datum: 2020-12-10 Předmět: zaplacení 20.888 Kč s příslušenstvím - úvěr Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 573 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 96 z. č. 99/1963 Sb.", "§ z. ["peněžité plnění""postoupení pohledávky""smlouva o úvěru"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: zaplacení 20.888 Kč s příslušenstvím - úvěr. Aplikuje: § 142 (99/1963 Sb.), § 1970 (89/2012 Sb.), § 2991 (89/2012 Sb.), § 115a (99/1963 Sb.).
Žalobou z 19.8.2020 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky s odůvodněním, že [právnická osoba] poskytla žalovanému na základě dvou smluv o úvěru celkem částku 14.000,00 Kč, kterou žalovaný ve sjednané lhůtě nevrátil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání na základě listinných důkazů, předložených žalobkyní.
Původně se žalobkyně domáhala jak dlužné jistiny 14.000,00 Kč, tak úroku z úvěru a sjednané smluvní pokuty. Poté, co soudu sdělila, že nedisponuje doklady ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného, vzala žalobu zpět do nárokovaného úroku z úvěru a smluvní pokuty, a požadovala úhradu jistiny a zákonného úroku z prodlení. Soud proto v rozsahu zpětvzetí řízení dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil (výrok I), a žalobní nárok dále projednal v rozsahu, uplatňovaném žalobkyní i po částečném zpětvzetí.
Z níže uvedených listinných důkazů vzal soud za prokázán následující skutkový děj:
Na základě smlouvy o úvěru z 22.2.2018, uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným, poskytla [právnická osoba] žalovanému částku 5.000,00 Kč tak, že tuto žalovanému dne 22.2.2018 převedla na účet, z něhož dne 4.8.2015 (zřejmě v souvislosti s předchozím poskytnutým úvěrem) zaslal žalovaný verifikační platbu 1,00 Kč (viz smlouva o úvěru a výpisy z účtu). Ve smlouvě se žalovaný zavázal uvedenou částku, navýšenou o úrok 990,00 Kč, vrátit do 22 dnů od poskytnutí úvěru. Na základě smlouvy o úvěru z 14.6.2018 pak byla úvěrová jistina navýšena o 9.000,00 Kč na celkovou částku 14.000,00 Kč, kterou se žalovaný včetně úroku ve výši 2.772,00 Kč zavázal vrátit do 22 dnů od poskytnutí úvěru; částku 9.000,00 Kč převedla uvedená společnost dne 18.4.2018 (tj. téměř dva měsíce před uzavřením druhé smlouvy) na tentýž účet s označením platby„ dodatečná půjčka“. Následně [právnická osoba] urgovala úhradu dluhu upomínkami z 28.7.2018, 14.8.2018, 25.8.2018, u nichž však není doložen doklad o odeslání upomínek. Smlouvou o postoupení pohledávek z 9.12.2019 postoupila [právnická osoba] pohledávku za žalovaným žalobkyni a tuto skutečnost žalovanému oznámila přípisem z 7.1.2020, v němž ho opětovně vyzvala k úhradě dluhu; přípis byl žalovanému odeslán 8.1.2020 O úhradu dluhu byl žalovaný upomínán předžalobní výzvou.
Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že [právnická osoba] poskytla žalovanému celkem částku 14.000,00 Kč, kterou mu poukázala na účet, kdy částku 5.000,00 Kč poukázala v souvislosti se smlouvou o úvěru z 22.2.2018 a částku 9.000,00 Kč bez uzavření smlouvy dne 18.4.2018, a následně pak ohledně této částky uzavřela s žalovaným smlouvu z 14.6.2018, přičemž uvedené smlouvy byly uzavřena v režimu zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně uplatňuje nárok na úhradu pouze prokazatelně poskytnuté částky 14.000,00 Kč, soud z hlediska procesní ekonomie nezkoumal, zda [právnická osoba] [anonymizováno] splnila při uzavření smlouvy povinnost prověřování úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 citovaného zákona, a zda z hlediska splnění této povinnost je uzavřená smlouva platná či nikoliv (§ 87 ciž. zákona), neboť v případě neplatnosti smlouvy by soud dospěl ke shodnému závěru o povinnosti žalovaného poskytnutou částku uhradit, avšak z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se mu dostalo plněním bez právního důvodu (§ 2991 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník).
Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl ohledně nárokované jistiny. Vzhledem k tomu, že za situace, kdy nebylo prokazováno platné uzavření úvěrových smluv na základě řádně realizovaného prověření úvěruschopnosti žalovaného, pak soud – pokud jde o nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení – vycházel z první výzvy věřitele, u níž má doloženo její odeslání žalovanému. Touto výzvou je přípis z 7.1.2020, odeslaný 8.1.2020, který dle ust. § 573 zákona 89/2012 Sb. byl žalovanému doručen fikcí dne 13.1.2020 (třetí pracovní den po odeslání), v případu stanovená 10 denní lhůta k úhradě tak uplynula 23.1.2020, a žalovaný je v prodlení od 24.1.2020. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení (§ 1970 zákona 89/2012 Sb., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení) za dobu od 24.1.2020 a ve zbytku nárok na úhradu úroku z prodlení zamítnul (výrok II).
Podle § 142 odst. 3 o.s.ř. (zamítnutí žaloby se týkalo pouze části nárokovaného příslušenství) soud žalovaného jako procesně neúspěšného účastníka zavázal k úhradě nákladů řízení. Ty sestávají z uhrazeného soudního poplatku 800,00 Kč a nákladů právního zastoupení dle vyhlášky 177/1996 Sb. o odměnách advokátů (při aplikaci § 14b vyhlášky) za dva úkony (převzetí zastoupení, sepis žaloby) po 300,00 Kč, jeden úkon (jednoduchá výzva k plnění) po 150,00 Kč, včetně tří režijních paušálů po 100,00 Kč a 21% DPH v částce 220,50 Kč celkem 2.070,50 Kč.
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.