CS · EN DE FR brzy

41 C 1/2020-39 — Městský soud v Brně

ECLI: ECLI:CZ:MSBR:2020:41.C.1.2020.1
Datum: 2020-03-11
Předmět: zaplacení 18.523,31 Kč s příslušenstvím - faktura
Ustanovení: ["§ nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 50 z. č. 458/2000 Sb.", "§
["dodávky energie""odstoupení od smlouvy""peněžité plnění"]
O co šlo: zaplacení 18.523,31 Kč s příslušenstvím - faktura (["§ nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 7 vyhl. č. 177/)
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 18.523,31 Kč s příslušenstvím, představující nezaplacenou cenu odebrané elektrické energie a nájem LED žárovek ve výši 5.250,08 Kč za období od 4. 7. 2017 do 11. 7. 2018, nezaplacenou cenu odebrané elektrické energie a nájem LED žárovek včetně smluvní pokuty za prodlení se zaplacením záloh na dodávku elektřiny a za prodlení se zaplacením předchozí faktury ve výši 9.273,23 Kč za období od 12. 7. 2018 do 9. 1. 2019 a smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny ve výši 4.000 Kč. 2. Žalobce již v žalobě vyjádřil souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání. Žalovaná pak na výzvu soudu, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním věci samé bez nařízení jednání, nikterak nereagovala, soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. vycházel z předpokladu, že proti tomuto postupu nemá námitky. 3. Jelikož je ve věci možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud podle § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání. 4. Z listin do spisu založených soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. 5. Žalobce dodával žalované na základě Smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny ze dne 7. 4. 2017 a platných obchodních podmínek do odběrného místa na adrese [adresa žalované], elektřinu pro kategorii domácnost a žalovaná na této adrese elektřinu odebírala. Tato smlouva byla sjednána na dobu určitou v délce 30 měsíců od data účinnosti smlouvy. Žalobce vyúčtoval fakturou [číslo] nezaplacenou cenu elektřiny a ostatních produktů za období od 4. 7. 2017 do 11. 7. 2018 celkovou částku ve výši 10.541,94 Kč, dohodou o splátkách dluhu a prohlášení o uznání dluhu ze dne 17. 8. 2018 se žalovaná zavázala žalobci zaplatit vyfakturovanou částku nedoplatku za elektrickou energii a další služby ve výši 10.541,94 Kč, paušalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 7. 8. 2018 do 17. 9. 2018 ve výši 108,14 Kč a poplatek za sjednání dohody ve výši 300 Kč, to vše ve třech splátkách po 3.658,28 Kč, přičemž na uvedené částky zaplatila celkem 5.291,86 Kč, a to ve výši 3291,86 Kč dne 17. 9. 2018 a 2.000 Kč dne 14. 11. 2018, aktuální dluh žalobkyně tak činí 5.250,08 Kč na uvedenou fakturu, kdy smluvní pokutu ve výši 100 Kč za pozdní platbu žalobce nežádá. Žalobce dále žalované vyúčtoval fakturou [číslo] splatnou dne 19. 2. 2019, nezaplacenou cenu elektřiny a ostatních produktů za období od 12. 7. 2018 do 9. 1. 2019 celkovou částku ve výši 9.373,23 Kč, z toho 300 Kč smluvní pokutu za pozdní platbu, kdy z toho 100 Kč žalobce nepožaduje. Žalobce žalobkyni zaslal upomínky k zaplacení pohledávky ve výši 2.610 Kč ze dne 22. 10. 2018 a oznámení o přerušení dodávky elektřiny ze dne 26. 11. 2018, protože však žalovaná přes opakované upomínky neuhradila žalobci dlužné částky, odstoupil žalobce od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Po odstoupení žalobce dále vyúčtoval podle uvedené smlouvy smluvní pokutu, představující náhradu škody vzniklé žalobci neodebráním pro žalovanou nasmlouvaného množství elektřiny ve výši 400 Kč pro kategorii domácnost, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobce do konce doby trvání smlouvy, celkem tedy za předčasné ukončení smlouvy žalobce vyúčtoval fakturou [variabilní symbol] splatnou 16. 1. 2019 za 10 měsíců (smluvní období od 9. 1. 2019 do 2. 11. 2019) částku celkem ve výši 4.000 Kč. Dne 1. 3. 2019 žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu. Na uvedené částky žalovaná však doposud ničeho nezaplatila. 6. Pokud se týká právní kvalifikace, je zřejmé, že žalobce i žalovaná jsou ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. v závazkovém vztahu, kdy žalovaná porušila svoji povinnost vyplývající z tohoto závazkového vztahu, a to nezaplacením úhrady za dodávku elektřiny za výše uvedená období. Žalovaná nedostála své povinnosti k úhradě kupní ceny, čímž nedostála svých povinností ani v těchto závazkových vztazích a soud proto žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci nejen úhradu za dodávku elektřiny a ostatních produktů částku 14.523,31 Kč, ale i příslušenství představující úrok z prodlení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. Nicméně soud nepřiznal smluvní pokutu ve výši 4.000 Kč, neboť příslušná ujednání Smlouvy o sdružených službách jsou nepřiměřeně nevýhodná pro žalovanou jako spotřebitele. Podle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele a k takto nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá (§ 1815 o. z.). Je totiž potřeba přihlédnout zejména k tomu, že žalovaná při uzavírání smlouvy neměla možnost jakkoliv ovlivnit obsah smluvních podmínek, zvláště pak smluvní pokutu za neodebranou elektrickou energii. Dále pak je potřeba přihlédnout i k tomu, že ustanovení o smluvní pokutě ve výši 400 Kč měsíčně je uvedeno v dlouhém a nepřehledném odstavci, který je psán složitě, nadto označeném jako„ ostatní ujednání“, které v žádném případě nenaznačuje průměrnému spotřebiteli, že při porušení podmínek smlouvy mu může vzniknout další povinnost, případně, že se v tomto ujednání může skrývat smluvní pokuta. Uvedená smluvní pokuta tak nemůže neobstát z pohledu ustanovení § 1813 a § 1815 o. z. (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/2011). Přestože je smlouva koncipována jako dvoustranná, není pro průměrného spotřebitele zřejmé, která ze stran je strana první a která strana druhá, neboť k jejich označení je použito malého nezřetelného písma. Smluvní pokuta se pak nachází na straně (formálně označené jako prvá), která není spotřebitelem podepsána a může spotřebiteli uniknout, neboť rozhodné skutečnosti o zákazníkovi, adresy pro doručování, platebních podmínek, smluvních a technických podmínek, včetně podpisů (tj. skutečností primárně rozhodných pro průměrného spotřebitele) jsou uvedeny na druhé straně (formálně označené jako strana druhá). Strana, resp. ustanovení o smluvní pokutě, které je, i s ohledem na výše uvedené, skryto v dlouhém nepřehledném odstavci označeném jako„ ostatní ujednání“ tak může průměrnému spotřebiteli uniknout. 8. Uvedenou smluvní pokutu je pak nutno označit jako ve zjevném rozporu s dobrými mravy podle § 588, potažmo § 580 o. z. Smluvní pokuta tak, jak je koncipována v předmětné smlouvě, je totiž sankcí za výkon práva. Odstoupení od smlouvy nepředstavuje (ať vyvoláno z důvodu porušení smlouvy druhou smluvní stranou) porušení smluvní povinnosti, na něž by mohla být řádně navázána povinnost zaplatit smluvní pokutu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3894/2015), proto je tuto pokutu nutno považovat za absolutně neplatnou. 9. Proto (ad bod 7. a 8.) soud smluvní pokutu ve výši 4.000 Kč žalobci nepřiznal. 10. Co se týká náhrady vzniklých nákladů řízení, tak o nich soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je přiznal ve věci převážně úspěšnému žalobci. Žalobce v řízení účtoval náhradu za uhrazený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Dále náhradu jemu vzniklých nákladů řízení v souvislosti s jeho právním zastoupení, a to v rozsahu dvou úkonů právní služby, vždy po 1.860 Kč za úkon (za převzetí věci a za sepis žaloby) v souladu s ustanovením § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dále dva paušály po 300 Kč za tytéž úkony právní služby (§ 11 a § 13 citované vyhlášky). Žalobci také náleží účtované DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 907 Kč Celkem tedy 6.027 Kč. Pohledem celkového procesního úspěch, který byl u žalobce 78 %, (procesní neúspěch činil 22% z jistiny předmětu řízení) soud žalobci přiznal částku 3.375 Kč, tedy 56% z jemu vzniklých nákladů řízení. Tomu odpovídá výrok III. rozsudku.

Citovaná ustanovení

§ 50 (458/2000 Sb.)§ 1813 (89/2012 Sb.)§ 1815 (89/2012 Sb.)§ 1970 (89/2012 Sb.)§ 580 (89/2012 Sb.)§ 101 (99/1963 Sb.)§ 115a (99/1963 Sb.)§ 142 (99/1963 Sb.)
DomůŽivotní situacePrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIO násKontaktVOPGDPRReklamace

Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.