112 C 57/2021-33 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 3. 2021 upravenou podáním z 12. 4. 2021 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zdržet se tam blíže specifikovaných činností a dále zaplatit mu náhradu nemajetkové újmy ve výši 40 000 Kč. Společné nezletilé děti byly rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2019, č.j. 24 Nc 19/2019-40, svěřeny do péče matky. Styk žalobce s dětmi nebyl upraven, neboť rodiče byli schopni se dohodnout. V době před 1. 4. 2020 bydlela žalovaná s dětmi v bytě v Brně, žalobce v rodinném domě v Mělčanech, děti chodily do předškolních zařízení, otec se s nimi stýkal jednou týdně odpoledne a každý druhý víkend. Ke dni 1. 4. 2020 se žalovaná přes nesouhlas žalobce odstěhovala i s dětmi do Prahy, sama bez souhlasu žalobce změnila dětem školku a praktického lékaře, od 1. 3. 2021 změnila i trvalý pobyt dětí. Styk žalobce s dětmi ke dni podání žaloby probíhá toliko každý druhý víkend. Žalobce v uvedeném jednání žalované spatřoval zásadní zásah do svých osobnostních práv podílet se na rozhodování o významných záležitostech dětí, když žalovaná nepodala návrh na schválení zamýšleného stěhování k soudu předem. Částka 40 000 Kč je tvořena částkou 20 000 Kč, kdy ve vztahu ke každému z dětí došlo v pěti případech k nerespektování nutného souhlasu žalobce (změna bydliště k 1. 4. 2020, školky, lékaře, trvalého pobytu k 1. 3. 2021, trvalého pobytu k 1. 4. 2021), když dohromady se jedná o porušení v deseti případech a za každý je na místě částka 2 000 Kč. Druhá polovina požadované částky je pak tvořena kompenzací za to, že po dobu 40 týdnů od března 2020 do podání žaloby kromě vánočních a letních prázdnin (500 Kč za každý týden a obě děti) byl žalobci znemožněn styk s dětmi. Soud prvního stupně požadavek žalobce směřující na uložení povinnosti žalované zdržet se jím vymezených druhů jednání odstoupil do opatrovnického řízení, neboť se fakticky jednalo o návrhy na vydání předběžných opatření, resp. úpravu vztahů k nezletilým dětem, k níž je příslušný opatrovnický soud. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě sdělila, že návrh na uložení povinnosti zdržet se zásahů do rodičovských práv žalobce je věcí opatrovnického řízení. Souhlasila s popisem skutkové děje ze strany žalobce, poukázala však na to, že rozsudkem Městského soudu v Brně z 15. 4. 2020 (správně 2021), č.j. 24 P 20/2020-40, bylo určeno jako bydliště dětí město Praha a tím i volba školky a lékaře dětí. Po přestěhování do Prahy došlo k faktickému rozšíření styku žalobce s dětmi, když nyní žalovaná děti vozí z Prahy do Mělčan žalobci každý druhý víkend již v pátek odpoledne a vyzvedává si je tamtéž až v neděli odpoledne, styk je tak navíc pro žalobce výrazně pohodlnější, neboť dopravu dětí zajišťuje žalovaná. Žalobu proto jako nedůvodnou navrhla zamítnout s tím, že žalobci žádná újma nevznikla. 3. V replice žalobce připustil, že došlo k prodloužení doby, kterou tráví s dětmi, i když s většími rozestupy mezi jednotlivými setkáními. 4. Ve vyjádření k replice žalobce žalovaná podotkla, že změna předškolního zařízení a lékaře souvisela se stěhováním jako takovým a všechny tyto změny byly aprobovány opatrovnickým soudem, proti jehož rozhodnutí žalobce nebrojil. 5. Mezi účastníky nebylo sporné, že v režimu svěření obou nezletilých dětí do péče žalované (rovněž zjištěno z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2019, č.j. 24 Nc 19/2019-40, č. l. 2 a 3) probíhal styk žalobce s dětmi tak, že si je jednou týdně ve středu vyzvedával ze školky (též vyplynulo z potvrzení školního zařízení – č. l. 4) a jednou za 14 dní je měl od pátku večera do soboty odpoledne. Nebylo třeba rovněž dokazovat místa bydliště obou účastníků, která byla v Brně, resp. Mělčanech. Z tvrzení obou účastníků rovněž vyplynulo, že žalovaná se ke dni 1. 4. 2020 odstěhovala i s dětmi do Prahy, s čímž souvisí změna trvalého pobytu, předškolního zařízení a praktického lékaře. Oba účastníci se rovněž shodli na tom, že styk otce probíhá od té doby každý druhý víkend od pátku do neděle tak, že žalovaná děti žalobci vozí a opět je vyzvedává v jeho bydlišti. Z e-mailové komunikace účastníků (č. l. 6 a 9) soud zjistil, že žalobce s přestěhováním do Prahy nesouhlasil, žalovaná jej podávala jako„ hotovou věc“, nicméně žalobce o něm informovala a vyjadřovala snahu se žalobcem na styku s dětmi dohodnout. Na nutnost dohodnout se o změně bydliště byli oba účastníci upozorněni příslušným orgánem sociálně právní ochrany dětí (č. l. 6) a (č. l. 8), v opačném případě je věc třeba řešit soudně. Z e-mailů ředitelů dvou pražských základních škol soud zjistil, že případné ponechání trvalého pobytu dcery účastníků mimo spádovou oblast školy by nemělo vliv na možnost jejího přijetí, neboť rozhoduje faktické bydliště (č. l. 9). Od ledna 2020 byly děti účastníků přijaty k předškolnímu vzdělávání v Praze (č. l. 7). O změně praktického lékaře dětí se měl žalobce dovědět dne 1. 7. 2020 (protokol z jednání Městského úřadu v Ivančicích – č. l. 8)), trvalého pobytu k 1. 3. 2021 pak ke dni 19. 3. 2021 (sdělení Městského úřadu Ivančice – č. l. 10). 6. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2021, č.j. 24 P 20/2020-178, který nabyl právní moci dne 15. 6. 2021, bylo mimo jiné rozhodnuto o úpravě styku otce s dětmi v rozsahu každého sudého víkendu mimo vánoční a letní prázdniny. K tomuto styku byla uložena povinnost matce děti předat i převzít v místě bydliště otce. Bydlištěm dětí byla určena Praha, protože nezletilí si na faktickou změnu rychle zvykli, mají v Praze další rodinné vazby, nedošlo tedy k ohrožení jejich zájmů. 7. Návrhy na doplnění dokazování opatrovnickým spisem, výslechem zaměstnavatele žalované a e-mailovou komunikací účastníků soud jako nadbytečné neprovedl, neboť měly toliko dokreslovat celou situaci mezi účastníky, která byla dostatečně popsána i v tomto řízení. Nebylo vůbec podstatné, do jaké míry má být snaha žalobce taktikou pro účely řízení o vypořádání společného jmění manželů, podstatné bylo, zda měla žalovaná souhlas žalobce ke změně shora uvedených skutečností týkajících se nezletilých dětí, či nikoli a zda případná absence souhlasu mohla být porušením jakéhokoli práva žalobce. Bylo přitom evidentní, že souhlas žalobce dán nebyl, pročež bylo na místě spíše právní posouzení uvedených zjištění. Soud rovněž nepovažoval za zcela nutné prokazovat změnu zaměstnavatele, a to ze stejného důvodu. 8. Jak již soud uvedl v předchozím odstavci, jak na podkladě provedeného dokazování, tak v podstatě ze žalovanou nesporovaných skutkových tvrzení žalobce dospěl soud k závěru, že žalovaná neměla souhlas žalobce, popřípadě opatrovnického soudu, s přestěhováním dětí do Prahy ke dni 1. 4. 2020, ani ke změně praktického lékaře nebo školního či předškolního zařízení na místě změněného pobytu, přesto se přestěhovala. Místo bydliště dětí v Praze bylo pravomocně určeno opatrovnickým soudem až dne 15. 6. 2021. Rovněž bylo zjištěno, že styk do té doby dříve soudem neupravený probíhal tak, že každý týden si žalobce děti vyzvedl ve středu odpoledne ve školce, aby je měl rovněž jednou za čtrnáct dnů od pátku do soboty. Po přestěhování styk probíhá od 1. 4. 2020 každý druhý víkend cca 48 hodin (od pátku odpoledne do neděle odpoledne). 9. Na uvedený skutkový stav bylo třeba aplikovat následující právní rámec. Podle ustanovení § 877 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“),„ nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče; …….. Za významnou záležitost se považují zejména nikoli běžné léčebné a obdobné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte“. 10. Podle ustanovení § 81 odst. 1 věta první občanského zákoníku je chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odstavce 2„ ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy“. 11. Podle § 82 odst. 1 občanského zákoníku člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. 12. Podle § 2956 občanského zákoníku„ vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy“. Podle § 2951 odst. 2 občanského zákoníku nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. 13. Předpokladem pro vznik odpovědnosti za poškození nebo jen pouhé ohrožení osobnostních práv člověka je existence protiprávního zásahu do takové osobnostní sféry, zásahu, který je objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu na právech dotčeného. Žalobce tvrdil, že bylo zasaženo do jeho p