117 C 72/2021-31 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nákladů za odtah vozidla ve výši 1 500 Kč, přičemž v této částce je zahrnuto – příjezd odtahového vozidla, zajištění dokumentace, naložení vozidla na odtahový vůz, převezení vozidla na jiné místo a po skončení blokového čištění opětovné naložení na odtahové vozidlo a složení zpět do místa odtahu. 2. Po podání žaloby žalovaná uhradila na jistině dne 15. 3. 2021 částku 1 500 Kč. Žalobce vzal v této části podaný návrh zpět, a to podáním ze dne 11. 6. 2021. Řízení proto bylo v této části zastaveno, a to usnesením Městského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2021, č.j. EPR 39551/2021-17, které nabylo právní moci dne 24. 7. 2021. 3. Předmětem řízení tak zůstalo neuhrazené příslušenství ve formě úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 Kč od 9. 10. 2020 do 15. 3. 2021. 4. Žalovaná se ke zbytku nároku nevyjádřila, přestože byla řádně obeslána. 5. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 6. Dne 5. 8. 2020 bylo z ulice [ulice] v Brně odtaženo vozidlo [registrační značka], protože stálo v lokalitě, kde byl dočasně umístěn zákaz stání z důvodu blokového čištění (protokol o provedení technického úkonu + fotografická dokumentace). Provozovatelem a vlastníkem tohoto vozidla je žalovaná, a to od 14. 8. 2013 (karta vozidla). Za technický úkon spočívající v příjezdu odtahového vozidla, zajištění dokumentace, naložení vozidla na odtahový vůz, převezení vozidla na jiné místo a po skončení blokového čištění opětovné naložení na odtahové vozidlo a složení zpět do místa odtahu, byla žalované vyúčtována částka 1500 Kč. K úhradě dlužné částky byl žalovaná vyzvána dne 22. 9. 2020, a to do 14 dnů od doručení výzvy k úhradě (výzva + dodejka). Výše uvedená částka vyplývá z usnesení schůze Rady města Brna č. R8/015 ze dne 27. 2. 2019. 7. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žalovaná je provozovatelem vozidla, které bylo umístěno v lokalitě označené dočasným zákazem stání, a to z důvodu blokového čištění (§ 19a odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb.). Splnění podmínek uvedeného ustanovení bylo prokázáno fotografickou dokumentací. Pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno (srov. § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb.). Ve smyslu § 19b odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. nese náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel. Tyto náklady byly žalované vyúčtovány částkou 1 500 Kč dle usnesení schůze Rady města Brna č. R8/015 ze dne 27. 2. 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj dluh řádně a včas nesplnila (splnila ho až 15. 3. 2021), vznikl žalobci kromě nároku na zaplacení částky 1 500 Kč nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z částky 1 500 Kč, a to za období od 9. 10. 2020 do 15. 3. 2021 (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud proto žalobě vyhověl a výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci zbývající část předmětu řízení v podobě úroků z prodlení. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 8. Procesně plně úspěšnému žalobci (§ 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř.) přiznal soud výrokem II. právo na náhradu nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., které tvoří paušální náhrada hotových výdajů za 3 úkony (výzva k plnění, návrh ve věci samé, podání ve věci samé - zpětvzetí) ve výši 300 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 700 Kč uložil soud zaplatit žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). V otázce náhrady nákladů řízení se soud plně ztotožnil s nálezem Ústavního soudu ze dne 14. března 2013 sp. zn. II ÚS 376/12, na základě kterého nelze statutárnímu městu přiznávat náklady za zastoupení advokátem. Z předmětného nálezu vyplývá, že:„ (u) statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aby musela využívat právní pomoci advokátů.“ Statutární město Brno má ve svém aparátu k dispozici právníky města, a v předmětné věci se jednalo toliko o agendu vymáhání pohledávek, která se nevyznačuje extrémní skutkovou či právní složitostí. Soud má tedy za to, že zastoupení advokátem v tomto případě není účelně vynaloženým nákladem. Na žalobce bylo tedy v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb. pohlíženo jako na nezastoupeného účastníka. 9. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.