13 C 71/2021-31 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svou žalobou ze dne 14. 7. 2021 domáhal zaplacení částky 7.104 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy žalobce vyplatil žalované částku 3.000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit dne 4. 5. 2021, a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3.204 Kč. Žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného a též ověřil jeho totožnost prostřednictvím občanského průkazu a platbou z jeho bankovního účtu ve výši 1 Kč. Žalovaný však na úvěr ničeho neuhradil. Žalobce se tedy žalobou domáhal zaplacení jistiny úvěru ve výši 3.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3.204 Kč a dále též nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.600 Kč (tyto náklady se skládaly s poplatku za zaslání první upomínky ve výši 450 Kč, poplatku za zaslání druhé upomínky ve výši 650 Kč a poplatku za předání pohledávky k vymáhání inkasní agentuře ve výši 1.500 Kč) a smluvní pokuty ve výši 900 Kč. Podáním ze dne 23. 11. 2021 žalobce doplnil svá tvrzení na výzvu soudu a dále vzal svoji žalobu zpět do částky 900 Kč, představující požadavek na zaplacení smluvní pokuty. 2. Soud se nejdříve zabýval částečným zpětvzetím ze strany žalobce. Jelikož bylo zpětvzetí učiněno v souladu s ustanovením § 95 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a před prvním jednáním ve věci samé, soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení částečně, dle návrhu žalobce, zastavil. 3. Žalovaný byl vyzván, aby se k žalobě vyjádřil a dále, aby soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení soudního jednání dle ustanovení § 115a o. s. ř.. V předmětném usnesení pak byl žalovaný poučen, že pokud se k výzvě soudu nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil. Žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v návrhu na zahájení řízení. 4. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci, vyjma části předmětu řízení, ve kterém bylo řízení zastaveno, lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a dospěl k následujícím závěrům. 5. Účastníci spolu dne 1. 4. 2021 uzavřeli smlouvu o spotřebitelskému úvěru, ve které se žalobce zavával k poskytnout žalovanému úvěr v částce 3.000 Kč. Úrok byl dohodnut ve výši 39 % ročně. Žalovaný se dále zavázal uhradit částku 3.204 Kč, jako poplatek za sjednání úvěru., který měl však činit pouze částku 744 Kč, pokud by žalovaný vrátil úvěr řádně a včas. Dále účastníci dohodli, že pokud se žalovaný dostane do prodlení, má žalobce (mimo jiné) právo na náhradu jemu vzniklých nákladů, a to konkrétně poplatku za zaslání první upomínky ve výši 450 Kč, poplatku za zaslání druhé upomínky ve výši 650 Kč a poplatku za předání pohledávky k vymáhání inkasní agentuře ve výši 1.500 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal dne 1. 4. 2021. Žalobce žalovanému zaslal dvě upomínky před podáním žaloby. Další upomínka byla žalovanému též zaslána inkasní agenturou. 6. S ohledem na datum vniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). 7. Podle § 2395 a násl. o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 9. Účastníci uzavřeli platnou smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z. Žalobce splnil svoji povinnost vyplatit jistinu úvěru. Žalovaný však žalobci částku v rozporu ze smlouvou nevrátil. Tím žalovaný porušil svoji smluvní povinnost a dostal se do prodlení s hrazením peněžitého závazku. Soud proto přiznal žalobci právo na zaplacení částky 3.000 Kč, představující jistinu úvěru a dále částky 3.204 Kč jako poplatku za poskytnutí úvěru. 10. Ve zbytku však soud žalobu zamítl, z důvodu nepřiměřenosti smluvních ujednání, na základě kterých žalobce požadoval zaplacení částky 1.100 Kč za odeslání dvou upomínek a částky 1.500 Kč za předání pohledávky k vymáhání inkasní agentuře. Nepřiměřenost smluvních ujednání soud přitom zkoumá dle § 1815 o. z. z úřední povinnosti (srov. ESD ze dne 27. 6. 2000, [právnická osoba] proti [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] a ostatním, C‑ 240/98 až C -244/98), přičemž k nepřiměřeným ujednáním nepřihlíží. Ujednání o poplatcích za odeslání upomínek soud považuje za zjevně nepřiměřené, když upomínky, které žalobce předložil, jsou vzorové a s uvedením pouze základních údajů. Zasílání takto jednoduchých upomínek soud považuje za žádoucí, ovšem pouze proto, aby nedocházelo ke zbytečnému navyšování nákladů u dlužníka. V projednávané věci však žalobce za zaslání takto jednoduchých upomínek účtoval náklady, které jsou neodůvodněně vysoké. Předně je neopodstatněné, že za druhou upomínku je účtováno o 200 Kč více, než za upomínku první, když není důvod, proč by vytvoření a odeslání druhé upomínky mělo být nákladnější, respektive náročnější, než vyhotovení a zaslání upomínky první. Podstata takového ujednání neleží dle soudu v náhradě účelně vynaložených nákladů, nýbrž v sankci dlužníka za prodlení (ostatně v upomínce ze dne 12. 5. 2021 je též uvedeno, že se jedná o pokutu za odeslání upomínky). Náklady za zaslání upomínek, jak je vyčíslil žalobce, jsou dle názoru soudu přemrštěné. Zaslání uvedených upomínek je poměrně jednoduchý úkon, který zvládne i méně kvalifikovaný zaměstnanec za poměrně krátkou dobu. Žalobce však účtuje náklady za pracovníka ve výši 485,71 Kč za hodinu, odpovídají zaměstnanci (na plném úvazku) s hrubou mzdou 58.082 Kč, přičemž tento úkon měl zaměstnanci trvat 40, respektive 60 minut. Žalobce dále účtoval náklady jako nájem, internet, elektřinu apod., které by však vynaložil i pokud by se žalovaný nedostal do prodlení. Tyto náklady tedy nejsou v přímé souvislosti se zasláním upomínek. Ujednání o náhradě nákladů tedy bylo nepřiměřené, přičemž šlo o ujednání, které spotřebitel v postavení výrazně slabší smluvní strany nemohl nijak ovlivnit. Přiměřenými náklady by mohly být náklady zhruba v poloviční výši, než žalobce účtoval ve vztahu k první upomínce. Soud však v daném případě neměl oprávnění moderovat výši nákladů, nýbrž musel postupovat dle § 1815 o. z. a k uvedeným ujednáním tedy nepřihlížel. Jelikož se jednalo o ujednání zdánlivá, soud žalobci právo na úhradu jím účtovaných nákladů nepřiznal, neboť nevycházelo z platného (existujícího) smluvního ustanovení. 11. Výše uvedené pak obdobně platí i o nákladech na předání pohledávky k vymáhání k inkasní agentuře. Předání pohledávky inkasní agentuře nemůže být dle soudu přenášeno na spotřebitele. Jedná se o krok z vůle žalobce, jehož efektivitu si musí on sám posoudit (a to i ve vztahu nákladů na předání pohledávky, vůči vymáhané částce). Spotřebitel, jako výrazně slabší smluvní strana (zejména u sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru) není s to takové ujednání ve smlouvě změnit. Soud nezpochybňuje, že dostane-li se dlužník do prodlení, musí nést následky tohoto prodlení, i tyto následky ovšem musí být přiměřené nesplněné povinnosti. V případě náhrady nákladů pak může být spotřebitel zavázán jen k tomu, aby hradil náklady účelně vynaložené. Zatímco u zaslání jedné, případně dvou upomínek lze paušálně uzavřít, že jde o účelné náklady (je zde určitý předpoklad, že dlužník na svoji povinnost zapomněl, případně z nějakého důvodu spoléhal, že nebude muset plnit a upozornění, že věřitel se své pohledávky bude domáhat, a to klidně i soudní cestou je účelné), nelze k takovému závěru dospět u předání pohledávky inkasní agentuře poté, co již byl žalovaný takto upomínán. Ostatně inkasní agentura nemá jiné legální cesty než samotný věřitel, tedy může dlužníka jenom opětovně upomenout o zaplacení. Jde tedy z pohledu soudu o cestu neefektivní a zbytečně nákladnou. Je samozřejmě věcí žalobce, zda chce tyto náklady nést, ovšem pak je nesmí přenášet na dlužníka. Nad rámec uvedeného soud ještě dodává, že i výše nákladů účtovaná v souvislosti s předáním pohledávky je neúměrně vysoká, a to ze stejných důvodů jako u zasílaných upomínek. I ohledně tohoto příslušného smluvního ujednání tak šlo o ujednání nepřiměřené a tedy zdánlivé. Soud proto nárok žalobci nepřiznal (srov. bod 11 rozsudku). 12. O náhradě řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 o. s. ř. tak, že žalobci přiznal poměrnou část nákladů nezastoupeného účastníka (srov. § 151 odst. 3 o. s. ř.). Žalobce byl ve věci úspěšný z 87 %. Pro výpočet vzal soud v úvahu jistinu uplatňované pohledávky, částku 7.104 Kč, přičemž žalobce nebyl úspěšný v částce 900 Kč, do které vzal žalobu zpět (náklady spojené s uplatněním pohledávky, jsou dle § 513 o. z. jejím příslušenstvím)