14 C 89/2021-42 — Městský soud v Brně

<b>Stručné odůvodnění:</b> (§ 157 odst. 4 občanského soudního řádu) 1. Žalobou ze dne 20. 10. 2020 (podána u soudu téhož dne) se žalobce domáhal zaplacení částky 1 035,68 Kč dlužného nájemného za koncová zařízení a částky 4 000 Kč smluvní pokuty, to vše z titulu smlouvy ze dne 5. 4. 2014, č. sml. [číslo]. 2. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a dne 30. 9. 2021 vyhlásil tento rozsudek. 3. Z listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav: 4. Právní předchůdce žalobce – společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem, [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], dne 5. 4. 2014 uzavřel se žalovaným Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. V rámci této Smlouvy se žalobce se žalovaným dohodli, že žalobce poskytne žalovanému k pronájmu (i) zařízení MODEM TECHNICOLOR TC7200 ED3 WIFI EMTA (MAC: [anonymizováno]), (ii) zařízení STB KAON KCF-SA PVR HDD USB READY (SN: [číslo]), a to každé za cenu 70 Kč měsíčně po dobu jejich pronájmu, a (iii) pronájem bezdrátového telefonu za cenu 9,99 Kč měsíčně po dobu jeho pronájmu. 5. V souladu s Všeobecnými podmínkami právní předchůdce žalobce vystavoval Vyúčtování služeb po skončení každého zúčtovacího období. Žalovaný řádně neplnil povinnosti, když nehradil řádně a včas vystavená vyúčtování, na což byl ze strany právního předchůdce žalobce upozorňován. Jedná se konkrétně o: - Vyúčtování [číslo] splatné dne 20. 6. 2018, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 0,71 Kč; - Vyúčtování [číslo] splatné dne 20. 7. 2018, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 149,99 Kč; - Vyúčtování [číslo] splatné dne 20. 8. 2018, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 149,99 Kč; - Vyúčtování [číslo] splatné dne 20. 9. 2018, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 149,99 Kč; - Vyúčtování [číslo] splatné dne 20. 10. 2018, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 149,99 Kč; - Vyúčtování [číslo] splatné dne 5. 11. 2018, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 435,01 Kč. 6. Následně zaslal právní předchůdce žalobce dne 26. 9. 2018 žalovanému odstoupení od smlouvy a vyzval jej k vrácení pronajatých zařízení, na kterých již nadále nepožadoval částky za jejich pronájem. V důsledku těchto skutečností byl žalovaný povinen vrátit pronajatá zařízení právnímu předchůdci žalobce ve lhůtě 14 dnů. 7. Pro případ porušení povinnosti žalovaného vrátit pronajatá zařízení do 14 dnů byla sjednána smluvní pokuta á 2 000 Kč/zaříze. Žalobce požadoval zaplacení smluvní pokuty za nevrácení zařízení MODEM TECHNICOLOR TC7200 ED3 WIFI EMTA (MAC: [anonymizováno]) a zařízení STB KAON KCF-SA PVR HDD USB READY (SN: [číslo]), tj. celkem 4 000 Kč. 8. Uvedený skutkový stav soud právně hodnotil následovně: 9. Podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích se službou elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. 10. Na posuzovaný případ se tak nepoužije zákon o elektronických komunikací, nýbrž v souladu s § 3028 odst. 1 občanského zákoníku padá právní věc zcela pod občanský zákoník. 11. Strany mezi sebou uzavřely nepojmenovanou smlouvu podle § 1746 odst. 2 o. z. Na základě smlouvy se právní předchůdce žalobce též zavázal žalovanému pronajmout specifikovaná koncová zařízení a žalovaný se zavázal za tato koncová zařízení platit nájemné. Tento závazkový vztah byl posouzen podle smlouvy, která je danému vztahu nejbližší, tj. na základě § 2201 občanského zákoníku (institut nájmu). Nájemné mělo být placeno v rámci vyúčtování, které žalobce žalovanému vystavoval v souvislosti s účastnickou smlouvou. Žalovaný porušil tuto svou základní platební povinnost, resp. v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný své povinnosti plnil. Žalobce tak má nárok na úhradu částky nájemného 1 035,68 Kč. 12. Dále žalovaný porušil povinnost vrátit pronajaté zařízení po skončení smlouvy, resp. v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný tuto svou povinnost splnil. Tím mu vznikla povinnost ve smyslu ust. § 2048 občanského zákoníku zaplatit jednorázovou smluvní pokutu, jejíž výši si strany ujednaly na 2 000 Kč. Nárok žalobce na zaplacení celkové smluvní pokuty 4 000 Kč je oprávněný i v tomto rozsahu. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 14. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává v ustálené formě opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech řadu žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu). Jedná se o desítky typově obdobných sporů, pro které žalobce užívá standardizovaný postup. Proto v položce náhrady nákladů právního zastoupení soud aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu. 15. Žalobci přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, 3 úkonů právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu, 3 režijních paušálů po 100 Kč (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, převzetí a příprava věci, podání žaloby – návrhu na vydání EPR) ve smyslu ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a daně z přidané hodnoty ve výši 189 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení je na základě ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám právního zástupce žalobce. 16. Pokud jde o úkon doplnění žaloby podáním ze dne 13. 5. 2021, soud jej neshledal za účelný, resp. za takový, aby jej bylo možno honorovat odměnou dle advokátního tarifu. Jednalo se o doplňování skutečností, které měly být uvedeny již v samotné žalobě. Proto soud žalovanému nemůže uložit povinnost nahrazovat takové úkony. Ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. předpokládá účelnost úkonů, ale v dotčeném úkonu žalobce ji spatřovat nelze.