16 C 28/2021-40 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 24.944,40 Kč s příslušenstvím představující nevrácený poskytnutý úvěr na základě smlouvy o úvěru [číslo] [rok] [číslo] uzavřenou dne 30.11.2017 mezi žalovanou jako úvěrovaným a společností [právnická osoba] Ve smlouvě se původní věřitel zavázal poskytnout žalované bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 10.000 Kč, s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednanou na dobu určitou a žalovaná se zavázala původnímu věřiteli poskytnutý úvěr vrátit ve 13 pravidelných rovnoměrných splátkách, nejpozději ke dni 30.12.2018. Své povinnosti však řádně a včas neplnila, s platbou úvěru se dostala do prodlení a z titulu smlouvy o úvěru pak byla tato v prodlení s úhradou dlužné žalované částky ve výši 15.600 Kč. Vzhledem k prodlení žalované pak vzniklo žalobci právo vedle zaplacení dlužné žalované částky rovněž právo na zákonný úrok z prodlení a dohodnutou smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 15.600 Kč po dobu 599 dnů (od 31.12.2018 do 20.8.2020), což celkem představuje 9.344,40 Kč. Uvedená pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11.12.2019 postoupena na společnost [právnická osoba] s následným postoupením dne 26.5.2020 na žalobce. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. 4. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že žalovaná dne 30.11.2017 požádala o poskytnutí úvěru ve výši 15.000 Kč. V žádosti uvedla, že tato je svobodná, zaměstnaná, její průměrná mzda činí 8.130 Kč a její další příjem, který definovala, jako alimenty představuje 3.000 Kč. K prokázání svého příjmu tato předložila výplatní pásku za měsíc srpen 2017. Ke svým údajům odkázala na výdaje v souvislosti s bydlením ve výši 5.000 Kč, na stravné ve výši 3.000 Kč a ostatní výdaje ve výši 500 Kč. Ke svým výdajům předložila čestné prohlášení ze dne 30.11.2017 a dále čitelnou nájemní smlouvu. Ze smlouvy o úvěru [číslo] 2017 [číslo] ze dne 30.11.2017 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako původní věřitel poskytl žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši 10.000 Kč na dobu určitou, se splatností prostřednictvím pravidelných 13 měsíčních splátek. Ve smlouvě se žalovaná jako dlužník zavázala uhradit věřiteli poskytnutou jistinu ve výši 10.000 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 7.300 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 17.300 Kč, a to prostřednictvím 13 pravidelných rovnoměrných splátek ve výši 1.300 Kč, splatných vždy do 30. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. 5. Z čestného prohlášení žalované ze dne 30.11.2017 soud zjistil, že tato bydlí v domácnosti s přítelem, na nájem platí 5.000 Kč měsíčně a na jídlo 3.000 Kč měsíčně. Z výplatní pásky žalované bylo soudem zjištěno, že za měsíc srpen roku 2017 představuje její čistý příjem 8.762 Kč. Z předložené nájemní smlouvy bylo soudem toliko zjištěno, že žalovaná je nájemcem bytu [číslo] v budově číslo orientační 17, na ulici [ulice] v Brně. Z notářského zápisu, jež byl sepsán dne 27.9.2018 JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp.zn. NZ [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako prodávající a [právnická osoba] jako kupujícím uzavřeli kupní smlouvu o části podniku žalobce, jehož součástí je i předmětná pohledávka. 6. Ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 11.12.2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupník postoupil společnosti [právnická osoba] pohledávku za žalovanou. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 26.5.2020 byla pohledávka postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobce. 7. Z předžalobní upomínky a z výzvy k úhradě dlužné částky soud zjistil, že dne 27.7.2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. 8. Soud zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i všechny ve vzájemné souvislosti, a to z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má zato, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost provedených důkazů nebyla v tomto řízení účastníky nijak zpochybňována. 9. V projednávané věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.). 10. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytoval spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonům. 12. Dle § 580 o.z. neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo, které odporuje zákonu a zjevně narušil veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště těm, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Na základě provedeného dokazování a jeho podřazení pod výše uvedená zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná toliko zčásti. Soud z úřední činnosti se nejdříve zabýval platnosti předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností [právnická osoba] a žalovanou bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť věřitel v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Dle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr. V opačném případě je třeba takovouto smlouvu považovat za neplatnou. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval žalobce toliko informace týkající se příjmů a základního výdaje žalované, kdy z těchto informací zjistil, že příjem žalované tvoří mzda v průměrné výši cca 8.500 Kč. Je sice pravdou, že žalovaná své průměrné měsíční příjmy vyčíslila částku celkem 11.130 Kč (8.130 Kč - mzda a 3.000 Kč - alimenty), nicméně v této částce je zahrnuta částka 3.000 Kč, jež nenáleží žalované, ale nezletilému dítěti. Po odečtení částky, která žalované nenáleží, činí její měsíční příjem cca 8.500 Kč. Výdajová stránka žalované pak byla tvořena náklady na bydlení ve výši 5.000 Kč, výdaji na stravu ve výši 3.000 Kč a ostatními výdaji ve výši 500 Kč, což v součtu představuje 8.500 Kč. Při zjištění, že stránka příjmová a výdajová je na straně žalované minimálně rovnocenná, ne-li v neprospěch výdajů, žalobce pak zcela rezignoval na ověření pravdivosti tvrzených výdajů a příjmů a spokojil se s pouhým sdělením stran příjmů a výdajů žalované, aniž by jakkoliv jiným způsobem tyto příjmy a výdaje ověřil. Ačkoliv již samotná struktura výdajové stránky žalované vzbuzuje pochybnosti o její věrohodnosti. Je obecně známo, že náklady spojené s užíváním bytu či domu (elektřina, plyn, voda, nájem a úklid) lze částku, jež uvedla žalovaná pokládat za podhodnocenou, v žádném příp