18 C 16/2021-35 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení tvoří pohledávka žalobce za žalovaným vzniklá na základě smlouvy o úvěru, kterou uzavřel žalovaný dne 8.2.2019 s původním věřitelem ([právnická osoba]), kdy žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 7.500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 20.3.2019. Žalovaný úvěr čerpal, peněžní prostředky nevrátil. Pohledávka skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 7.500 Kč a z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8.190,75 Kč, kdy původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky [webová adresa], kdy žalovaný nejprve zaregistroval osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy, následně zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, kdy po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, po odeslání smluvní dokumentace byly zaslány peněžní prostředky dne 18.2.2019 na bankovní účet č. [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru variabilním symbolem [číslo] a číslem smlouvy o úvěru [anonymizováno], žalovaný text smlouvy odsouhlasil, zavázal se uhradit poplatek ve výši 8.190,75 Kč splatný v den splatnosti úvěru. Žalovaný ničeho neuhradil. V doplnění žaloby žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, byla ponechána rezerva 10% rozdílu mezi doloženými příjmy a výdaji mimo splátku, dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů. 4. Na základě listinných důkazů vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázáno, že původní věřitel ([právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru online formou prostřednictvím webových stránek původního věřitele, na které žalovaný zaslal své osobní údaje, telefonní číslo, emailovou adresu a žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, v rámci webového rozhraní mu původní věřitel zaslal návrh konkrétní úvěrové smlouvy, kdy navrhl úvěr ve výši 7.500 Kč. Žalovaný uvedl své číslo účtu [bankovní účet], strany úvěru se dohodly na splatnosti dne 20.3.2019, tedy trvání 30 dnů, dále poplatek ve výši 8.190,75 Kč. Žalobce soudu doložil historii transakcí – [ulice] spořitelna, ze které vyplývá, že dne 18.2.2019 na účet žalobce odešla částka 7.500 Kč s variabilním symbolem rodným číslem žalovaného. Žalobce soudu dále doložil smlouvu o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a žalobcem a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27.6.2020 spolu s podacím lístkem. K zjišťování úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem žalobce nedoložil nic dalšího. 5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé. 6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá. 9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. 10. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. 11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 2048 věta prvá o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 13. Podle § 2051 věta prvá o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. 14. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 15. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 16. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 17. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaný u spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 18. Podle § 87 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Při právním posouzení věci soud dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru § 2395 a násl. o.z., na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 7.500Kč převodem na účet, žalovaný se zavázal sjednanou částku spolu s poplatkem vrátit do 30 dnů, tedy ve lhůtě splatnosti 20.3.2019. Vzhledem k účastníkům této smlouvy je zapotřebí ji hodnotit jako smlouvu spotřebitelskou podléhající ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru (č. 257/2016 Sb.). Z těchto důvodů se tedy soud zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Žalobce soudu nedoložil ke zjišťování úvěruschopnosti původním věřitelem prakticky ničeho. Pokud žalobce tvrdil, že původní věřitel ověřoval výpočtem úvěruschopnost žalovaného, pak toto ničím nedoložil, stejně jako lustraci z veřejně dostupných databází. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost nebyla řádně zjišťována. Právní předchůdce žalobce nesplnil svoji povinnost stanovenou zákonem, neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného. Smlouva o úvěru je proto neplatná dle zákona o spotřebitelském úvěru a žalobce, kterému byla pohledávka postoupena, má nárok na vrácení pouze jistiny úvěru, což představuje částku 7.500 Kč, a to jako bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. o.z.). Dále má nárok také na příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z. a dle vyl. nař. č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 20. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěch a neúspěch účastníků byl prakticky stejný, žalovaný byl pouze o něco málo úspěšnější, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.