19 C 15/2019-101 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou soudu doručenou dne 20. 6 2019 po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 200.000 Kč s příslušenstvím představující náhradu nemajetkové újmy způsobené mu trestním stíháním, kdy byl rozsudkem obžaloby zproštěn. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že trestní stíhání žalobce bylo od počátku nedůvodné a bylo vedeno na základě informací, ze kterých vyplynulo, že neprokazují, že by se žalovaného jednání popsaného v návrhu na potrestání dopustila konkrétní osoba ani žalobce. Zásah do osobnostních práv žalobce je o to významnější, že na tyto skutečnosti od samého počátku sám upozorňoval, přičemž orgány činné v trestním řízení jeho sdělení a podání ignorovaly. Pokud by orgány činné v trestním řízení postupovaly řádně a přibraly si k vyhodnocení získaných dat soudního znalce již na počátku, nikdy by trestní stíhání žalobce na podkladě shromážděných důkazů nezahájily. Z tohoto důvodu lze považovat trestní stíhání žalobce, které trvalo více než dva roky, též za nepřiměřeně dlouhé, jestliže nemělo být vůbec zahájeno. Zásah do osobnostní sféry žalobce dále spatřuje v tom, že informace o jeho trestním stíhání včetně jeho odsouzení Městským soudem v Brně mu byly kladeny k tíži též v probíhajícím opatrovnickém řízení, kde bylo uvedeným soudem rozhodováno o péči a výživě ve vztahu k jeho nezletilým dětem. Žalobce zdůraznil, že trestní řízení bylo proti žalobci vedeno nejen nedůvodně, ale též zcela zbytečně z důvodu nedostatečné odbornosti orgánu činných v trestním řízení, což uvedl soudní znalec [titul]. [jméno] [příjmení]. Tento znalec uvedl, že na podkladě důkazů, které shromáždila policie, nebylo možné zahájit trestní stíhání konkrétní osoby. Dále znalec doplnil, že policie nezajistila ty důkazy o tom, zda vůbec došlo k předmětnému jednání, ani takové, které by mohly vést k identifikaci, nebo vyloučení konkrétní osoby. Pokud by policie svou práci provedla řádně a s náležitou péčí, pak by musela zjistit, zda vůbec došlo k předmětnému jednání, a kdo se ho dopustil. Žalobce by vůbec stíhán nebyl. Ve věci by stačilo, aby si policie přibrala soudního znalce dříve. Situaci, kdy až v hlavním líčení, a to po zrušení odsuzujícího rozsudku prvního stupně odvolacím soudem, si soud přibere soudního znalce, který mu vysvětlí, že shromážděné důkazy jsou neúplné a nevedou ke konkrétní osobě, nelze označit jinak, než jako nesprávný postup. Žalobce byl tedy na základě stejných důkazů soudem prvního stupně nejprve odsouzen a později po odborné interpretaci stejných důkazů soudním znalcem zproštěný obžaloby. Žalobce zdůraznil, že pocity nejistoty, úzkosti a strachu z budoucnosti, či pocity bezmoci byly nesprávným postupem orgánu činným v trestním řízení jen dále prohlubovány. Pokud jde o žalobcovo komparativní zjištění ve věci, tj. srovnání tohoto případu s obdobnými případy, tady žalobce sděluje, že toto je problematické, protože žalobcův případ je netypický tím, že trestní řízení bylo vedeno díky tomu, že orgány činné v trestním řízení nerozuměly shromážděným podkladům a nesprávně je vyhodnotily. Přesto žalobce uvádí pro srovnání s tímto případem případ [anonymizováno] [jméno] [příjmení], o jejíž nároku bylo Obvodním soudem pro Prahu 2 rozhodováno pod sp. zn. 14 C 13/2011. Toto řízení trvalo 7 let a prošlo všemi stupni soudními soustavy, až po Ústavní soud a nakonec byla přiznána částka ve výši 585.000 Kč. Ohrožena pak byla srovnatelným trestem jako v této věci žalobce, s horní hranicí zákonné sazby 10 let odnětí svobody. Dále uvádí žalobce rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 389/2014, kde byl obžalovaný ohrožen stejným trestem, tedy k 10 letům odnětí svobody a bylo přiznáno 400.000 Kč. Dále žalobce srovnává tento případ s věcí sp. zn. 37 C 215/2018 vedeno u Městského soudu v Brně, ve které soud rozhodoval o stanovení náhrady za nevazebně vedené trestní stíhání, kdy při určení výše náhrady stanovil jako zlomek náhrady poskytované za vazbu, a to v částce 80 Kč za každý den trestního stíhání. Žalobce proto uzavírá, že ze všech uvedených důvodů se proto požadovaná náhrada újmy ze strany žalobce ve výši 200.000 Kč jeví jako přiměřená a odpovídající zásadám spravedlnosti. 2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok ani z části neuznala, neboť má za to, že konstatování nezákonnosti rozhodnutí a omluva poskytují žalobci dostatečnou satisfakci. Žalovaná činila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 18. 6. 2019 uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v celkové výši 200.000 Kč v souvislosti s řízením vedeným u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 126/2016. Dále dle žalované není sporu o tom, že dne 9. 8. 2016 bylo žalobci sděleno podezření se spáchání přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací dle § 230 odst. 1 trestního zákoníku, na základě kterého byl dne 17. 8. 2016 podán návrh na [anonymizováno] žalobce. Rovněž není sporu o tom, že tomuto návrhu na potrestání bylo vyhověno trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2016. Proti tomuto trestnímu příkazu dne 21. 9. 2016 žalobce podal odpor, když odporem žalobce byl tento trestní příkaz zrušen. Dne 6. 6. 2017 byl Městským soudem v Brně vyhlášen rozsudek, přičemž žalobce byl uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu 16 měsíců. Proti tomuto rozhodnutí žalobce dne 12. 6. 2017 podal odvolání a dne 7. 11. 2017 odvolací soud vydal usnesení, kterým rozsudek prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně. Dne 18. 12. 2018 byl vydán rozsudek o zproštění návrhu na potrestání. Právní moci nabylo rozhodnutí dne 26 1. 2019. Žalovaná v této souvislosti uznává v souladu s konstantní judikaturou, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zák.č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení záznam o sdělení podezření ze dne 9. 8. 2016. Žalovaná uznala základ nároku i nedůvodnost trestního stíhání, k jehož vedení žalobce nezavdal žádnou příčinu. Nicméně je přesvědčena, že by uvedené trestní řízení způsobilo žalobci nemajetkovou újmu tak intenzivní, že by ji bylo třeba reparovat finančně. Žalovaná při řešení žádosti žalobce vycházela z délky trestního řízení, povahy trestní věci a následků v osobní sféře žalobce. Žalovaná zdůraznila, že intenzitu nemajetkové újmy vedoucí ke stanovení přiměřené formy zadostiučinění je třeba tvrdit a prokázat (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010, či rozhodnutí téhož soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4218/2011, nebo ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Žalovaná uvedla, že žalobce byl stíhán pro trestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací dle § 230 odst. 1 trestního zákoníku. Pokud se jedná o argumentaci žalobce judikaturou, žalovaná k tomu sdělila, že tato argumentace je zcela bezpředmětná. Žalobce tady odkazuje na judikáty, dle kterých se jednalo o trest s horní hranicí trestní sazby 10 let a dlouhotrvající trestní stíhání. V daném případě byl však žalobce odsouzen pouze k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců a výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 16 měsíců, poté byl zproštěn návrhu na potrestání. Také délka řízení nebyla nijak nepřiměřená, celkově trestní řízení trvalo dva roky a pět měsíců, kdy bylo rozhodováno dvakrát u soudu prvního stupně a jedenkrát u odvolacího soudu. Vznik nemajetkové újmy žalobce tvrdí velice obecně, není zde tvrzen konkrétní zásah do sféry osobnostní, rodinné, ani pracovní. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané z trestního spisu sp. zn. 9 T 126/2016 Městského soudu v Brně, že dne 3. 2. 2016 byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření žalobce ze spáchání přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že od přesně nezjištěné doby do [datum] z přesně nezjištěného místa překonal přístupové heslo do e-mailového účtu [email] a do této schránky opakovaně přistupoval dne [datum] z IP [číslo], čímž mělo být poškozené [příjmení] [jméno] [příjmení] způsobena újma. Uvedené, stejně jako skutečnost, že úkony trestního stíhání byly zahájeny na základě oznámení právě od [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se podává ze záznamu o zahájení úkonu trestního řízení ze dne [datum] (č.l. 2 spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 9 T 126/2016 /dále jen trestní spis/). V průběhu trestního řízení byl žalobce dne 9. 8. 2016 v 9:30 hodin podroben výslechu, jak se podává z protokolu o výslechu osoby podezřelé ze dne [datum] (č.l. 4 trestního spisu), ze kterého vyplývá, že žalobce tento protokol seškrtal s poznámkami u příslušných ustanovení, kdy nebyl předem poučen. Dále odmítl vypovídat ve všech věcech, týkajících se bývalé přítelkyně [jméno] [příjmení]. Dále se z tohoto protokolu uvádí, že žalobce dne [datum] převzal záznam o sdělení podezření z přeči