21 C 167/2021-23 — Městský soud v Brně

Žalobou z 14.4.2021 ve znění podání z 16.8.2021 domáhala se žalobkyně úhrady částky 10.000,00 Kč jako bezdůvodného obohacení, vzniklého žalovanému tím, že s ním žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru, kterou z důvodu absence prověřování úvěruschopnosti žalovaného shledává neplatnou, přičemž na základě této smlouvy poukázala žalovanému na jeho účet celkovou částku 10.000,00 Kč, kterou žalovaný ve sjednané lhůtě nevrátil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání na základě listinných důkazů, předložených žalobkyní. Z níže uvedených listinných důkazů vzal soud za prokázán následující skutkový děj: Na základě smlouvy o úvěru z 20.3.2020 zavázala se žalobkyně poskytnout žalovanému částku 3.000,00 Kč, kterou měl žalovaný včetně poplatku 750,00 Kč vrátit do 4.4.2020. Dle výpisu z účtu zaslala takto žalobkyně žalovanému částku 3.000,00 Kč dne 20.3.2020 a následujícího dne 21.3.2020 mu zaslala na stejný účet částku 1.000,00 Kč a 4.000,00 Kč. Dle dodatku ke smlouvě z 22.3.2020 měla být částka 8.000,00 Kč navýšena o další 2.000,00 Kč na celkovou částku 10.000,00 Kč, kterou měl žalovaný včetně poplatku 2.300,00 Kč vrátit do 4.4.2020. Dle výpisu z účtu byla žalovanému částka 2.000,00 Kč poukázána 22.3.2020 O úhradu dluhu byl žalovaný urgován přípisy z 11.4.2020, 18.4.2020, 25.4.2020, 4.5.2020, 19.5.2020 a naposled předžalobní výzvou z 3.3.2021. Podáním z 16.8.2021 žalobkyně výslovně svůj nárok omezila na žalovanou jistinu úvěru a úrok z prodlení. Soud proto s přihlédnutím k obsahu žaloby a tohoto podání posoudil uvedené podání jako částečné zpětvzetí žaloby, a v rozsahu, v jakém žalobkyně sdělila, že na původní nárok rezignuje, řízení dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil. Pokud jde o zůstatek uplatněného nároku, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 10.000,00 Kč, kterou mu převedla na účet ve dnech 20. až 22.3.2020. Všechny částky byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy o úvěru, uzavřené dle § 2395 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník a zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně sama z důvodu absence prověřování úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 an. zákona 257/2016 Sb. považuje uzavřenou smlouvu za neplatnou a uplatňuje nárok na úhradu pouze prokazatelně poskytnuté částky 10.000,00 Kč, soud nárok žalobkyně posoudil podle § 2991 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, vzniklého žalovanému plněním bez právního důvodu, resp. z neplatné smlouvy, a to v rozsahu, v jakém bylo žalovanému fakticky plněno s tím, že žalovaný si byl od počátku vědom povinnosti poskytnutou částku vrátit do 4.4.2020. Soud proto žalobě, tak jak byla omezena podáním z 16.8.2021, v plném rozsahu vyhověl, a to včetně nárokovaného úroku z prodlení (§ 1970 zákona 89/2012 Sb., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení), a dle § 142 odst. 1 o.s.ř. žalovaného jako procesně neúspěšného účastníka zavázal k úhradě nákladů řízení. Ty sestávají z uhrazeného soudního poplatku 400,00 Kč a nákladů právního zastoupení dle vyhlášky 177/1996 Sb. o odměnách advokátů (při aplikaci § 14b vyhlášky) za tři úkony (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 200,00 Kč (počítáno z žalobního nároku, jak jej žalobkyně vymezila podáním z 16.8.2021), včetně tří režijních paušálů po 100,00 Kč a 21% DPH celkem 1.489,00 Kč.