2112 C 7/2020-57 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 21. 9. 2020 domáhal uložení povinnosti žalovanému, aby mu zaplatil částku 21 337,96 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nezaplacené ceny za přistavení kontejneru na odpad a jeho odvoz 28. 8. 2019 a 9. 9. 2019. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. S ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalovaného soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), a ve věci rozhodl bez jednání pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalovaný si objednal přistavení kontejneru a odvoz odpadu na 28. 8. 2019 a 9. 9. 2019 (č. l. 17) s cenou za odvoz 1 568 Kč odpadu (č. l. 5), manipulací s kontejnerem v ceně 190 Kč, cenou nájmu 65 Kč/den a dopravou 24 Kč/km vše bez DPH. Fakturou č. 2750055093 byla žalovanému vyúčtována částka 29 918,12 Kč splatná 1. 10. 2019 s tím, že zálohově již bylo uhrazeno 16 000 Kč (č. l. 17 p. v. až 19) a zbývá tak 13 918,12 Kč (č. l. 10), a to za odvoz odpadu a dopravu 9. 9. 2019 v celkovém množství 14,32 t (č. l. 11 až 12 p. v.). Fakturou č. 2750054504 z 3. 9. 2019 byla vyfakturována částka 15 419,84 Kč s tím, že zálohově bylo uhrazeno 8 000 Kč (č. l. 20) a zbývá tak 7 419,84 Kč splatných k 17. 9. 2019 za tutéž službu v den 28. 8. 2019 (č. l. 14 a 16) v množství 7,92 t. Obě zůstaly neuhrazeny, přestože byl o jejich úhradu žalovaný upomenut dopisem z 27. 2. 2020 a 11. 5. 2020 (č. l. 9 a 21). 4. Na projednávanou věc soud aplikoval ustanovení § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když předmětem plnění ze strany žalobce bylo přistavení kontejneru, manipulace s ním a odvoz suti od žalovaného, na jehož straně stála povinnost za tyto služby zaplatit. Ve vztahu ke kontejneru samotnému pak bylo přihlédnuto k ustanovením § 2201 a násl. občanského zákoníku, když kontejner byl žalovanému pronajat za stanovenou cenu, kterou byl žalovaný povinen uhradit. Bylo prokázáno, že žalovaný si pronájem kontejneru jakož i odvoz suti objednal – ve vztahu k 28. 8. 2019 objednávkou, u 9. 9. 2019 pak uzavření smlouvy bylo dokládáno platbou zálohové částky, která mu byla následně zúčtována, a to s přihlédnutím k vážním lístkům a údajům uvedeným na fakturách a souhlasících s ceníkem žalobce. Pokud žalovaný uvedené zbývající částky neuhradil ve stanovených lhůtách, dostal se jejich uplynutím do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku a je tak povinen uhradit i úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu mu k tomu soud stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. 5. Výrok pod bodem II. je odůvodněn skutečností, že žalobce jako úspěšný účastník řízení má podle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení vůči účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Náleží mu tak náhrada v podobě soudního poplatku ve výši 1 067 Kč, odměny jeho zástupce ve výši 1 980 Kč/úkon podle § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), a 990 Kč za předžalobní výzvu, paušální náhrada ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, jimiž byly příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzvu podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a odst. 2 písm. h) advokátního tarifu. Součástí je též daň z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 1 228,50 Kč. Celkem je tak žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce podle § 149 odst. 1 OSŘ ve lhůtě dle § 160 odst. 1 OSŘ částku 8 145,50 Kč.