2116 C 37/2019-101 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou ze dne 10. 6. 2019 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 64.907 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 64.907 Kč od 10. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 95,9 % ročně z částky 49.087,40 Kč od 25. 7. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236.044 Kč a částku ve výši 19.520,01 Kč představující smluvní pokutu. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 13. 9. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 151,58 % ročně v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 4.098 Kč. Žalovaný tak měl uhradit částku v celkové výši 196.704 Kč. V rozporu s ujednáním ve smlouvě žalovaný zaplatil v nepravidelných platbách různé výše celkem 28.686 Kč. Žalovaný se pro případ, že se ocitne v prodlení s úhradou splátky o více než 30 dnů, zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou takovou řádně nezaplacenou splátku. Současně se žalovaný zavázal nahradit náklady ve výši 200 Kč vzniklé v souvislosti s jeho prodlením s úhradou jakékoliv splátky. Pro případ, že dojde k zesplatnění úvěru, se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a přirostlých úroků. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel a byl v prodlení se zaplacením splátek přesahujícím 65 dnů, došlo dle smlouvy bez dalšího k zesplatnění celého úvěru ke dni 23. 7. 2018. Žalovaná částka sestávala z jistiny ve výši 49.087,40 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni 23. 7. 2018 ve výši 11.725,17 Kč, smluvní pokuty ve výši 2.495 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1.600 Kč, smluvní pokuty ve výši 19.520,01 Kč a úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 49.087,40 Kč za dobu od 25. 7. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236.044 Kč. Žalobce marně vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu dne 23. 11. 2021 se bez omluvy nedostavil. 3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 4. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek včetně příloh soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. 5. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vydaného Českou národní bankou soud zjistil, že žalobce je oprávněn k poskytování spotřebitelského úvěru. 6. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 10. 9. 2017 soud zjistil, že k uvedenému dni nebyla v tomto registru evidována žádná dlužná částka po splatnosti ve vztahu k žalovanému, ačkoliv bylo vyhledáno pět záznamů. 7. Z listiny obsahující tzv. CBS skóre soud zjistil, že žalobce vyhodnotil u žalovaného skóre s hodnotou 239, tedy skóre nejnižší kategorie. Klienti s tímto skóre představují vyšší riziko, úvěr je těmto klientům poskytován v nižších částkách, příp. zamítán. 8. Z listiny označené jako„ hodnocení klienta“ ze dne 10. 9. 2017, která byla žalovaným podepsána, soud zjistil, že žalovaný je zaměstnán a jeho pravidelný měsíční příjem činí částku ve výši 16.500 Kč. K výdajům je zde uvedena částka životního minima ve výši 3.410 Kč, náklady na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 1.300 Kč, ostatní (doprava, kurzy, záliby apod.) ve výši 100 Kč a rezerva ve výši 1.000 Kč. Volné zdroje po zohlednění příjmů a výdajů dosahují částky ve výši 10.690 Kč. Dále je na listině uvedeno, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou od 1. 6. 2017 ve [právnická osoba], [anonymizována tři slova], s.r.o., je svobodný, bydlí u rodičů a vzdělání má zakončené výučním listem. Na listině je uvedena poznámka„ Inkaso nedoloženo“. 9. Z výplatních pásek žalovaného za měsíc červen 2017 soud vzal za prokázané, že v tomto měsíci činil čistý příjem žalovaného částku 15.918 Kč, dle výplatní pásky za měsíc červenec 2017 byl čistý příjem žalovaného ve výši 17.101 Kč. 10. Z dohody o hmotné odpovědnosti ze dne 1. 6. 2017 soud zjistil, že žalovaný se zaměstnavatelem uzavřel dohodu o hmotné odpovědnosti za svěřené hodnoty. Z pracovní smlouvy uzavřené dne 1. 6. 2017 soud zjistil, že žalovaný vykonává od 1. 6. 2017 na dobu neurčitou práci jako odbytový pracovník. 11. Z výpisu z účtu u [banka] [], který je vedený na jméno žalovaného, soud zjistil, že v období od 1. 7. 2017 do 13. 9. 2017 byly jediné příchozí platby na tomto účtu od zaměstnavatele žalovaného. Odchozí platby nebyly vygenerovány. 12. Z listiny označené jako„ Předsmluvní formulář“ soud zjistil, že žalovaný zamýšlel úvěr jako bezúčelový, ve zbytku jsou v tomto formuláři v přehledné tabulkové formě uvedeny v zásadě tytéž informace jako v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru. Obsah této listiny nebyl pro rozhodnutí ve věci určující. 13. Z listiny označené jako„ Prohlášení klientů“ ze dne 10. 9. 2017 soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. 14. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru soud zjistil, že na každou stranu tohoto dokumentu žalovaný připojil svůj podpis a listinu podepsal dne 10. 9. 2017, žalobce pak dne 13. 9. 2017. Dále z této listiny soud zjistil, že v ní žalovaný uvedl jako adresu trvalého pobytu i korespondenční adresu: [adresa žalovaného]. Žalovaný současně sdělil bankovní spojení. Ve smlouvě je sjednán úvěr ve výši 50.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 151,58 % ročně. Žalovaný se celkovou částku ve výši 196.704 Kč zavázal vrátit formou 48 měsíčních splátek po 4.098 Kč. 15. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 14. 9. 2017 soud zjistil, že jím žalobce sdělil žalovanému, že akceptoval jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 10. 9. 2017, že doručením tohoto oznámení došlo k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] že žalovanému tímto oznamuje i základní parametry poskytovaného úvěru. Součástí oznámení byl i splátkový kalendář. Z připojené dodejky soud zjistil, že tato písemnost byla odeslána žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě, přičemž žalovaný si zásilku nevyzvedl. 16. Z listiny označené jako„ Doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu“ soud nevzal za prokázané žádné tvrzení žalobce. Jde o tabulku bez uvedení data vyhotovení a jakékoli autorizace, tedy bez jakékoli vypovídací hodnoty, nicméně v tabulce je uveden údaj, že dne 13. 9. 2017 byla na účet žalovaného [číslo] [bankovní účet] vyplacena částka 50.000 Kč. 17. Z listiny označené jako„ Karta klienta“ soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Jde o tabulkový přehled vypracovaný žalobcem, zachycující přehled provedených plateb. Jde tedy ve skutečnosti pouze o přehlednější formu žalobních tvrzení žalobce, které navíc není nikým autorizováno a nedokládá ničeho. 18. Z výzvy ze dne 19. 1. 2018, ze dne 19. 4. 2018, ze dne 21. 5. 2018, ze dne 19. 6. 2018 a z výzvy ze dne 20. 7. 2018 soud zjistil, že žalovaný byl žalobcem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu s upozorněním na možnost jeho zesplatnění. Doklady prokazující odeslání těchto výzev žalovanému však předloženy nebyly. 19. Z oznámení ze dne 23. 7. 2018 soud zjistil, že žalovaný byl tímto dopisem informován o zesplatnění celého úvěru a současně vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru. Dokladem prokazujícím odeslání tohoto oznámení žalobce nedisponuje. 20. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 5. 2019 a připojeného poštovního podacího archu s datem 23. 5. 2019 soud vzal za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky uvedeným dopisem, který byl žalovanému zaslán na adresu [adresa žalovaného], uvedená adresa je odlišná od adresy uvedené ve smlouvě o úvěru. 21. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 22. Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do 1 měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 23. Dle § 2048 věty prvé občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 24. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 25. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a