230 C 47/2018-74 — Městský soud v Brně

1. [celé jméno původního účastníka], narozený dne [datum], bytem [adresa původního účastníka a žalobkyně] (dále jen„ původní žalobce“) se žalobou ze dne [datum] domáhal po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení ve výši 40 934 Kč s příslušenstvím, jež představovalo rozdíl mezi vymoženými náklady exekuce žalovaným vedené proti [jméno] [příjmení], narozenému [datum], bytem [adresa] (dále jen„ povinný“), která byla zastavena usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pro neplatnost exekučního titulu a částky 7 865 Kč, kterou žalovaný povinnému po zastavení exekuce vyplatil. Na původního žalobce byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum], jež byla uzavřena mezi povinným a původním žalobcem. Původní žalobce vyzval žalovaného k plnění výzvou ze dne 20. 8. 2018, jež byla žalovanému doručena dne 21. 8. 2018 a poté vyzval žalovaného výzvou ze dne 8. 10. 2018, kdy na tyto výzvy nebylo ze strany žalovaného ničeho plněno. 2. Žalovaný ve svém vyjádření namítal nedostatek aktivní legitimace původního žalobce pro neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. 7. 2018 uzavřené mezi povinným a původním žalobcem. Dále žalovaný namítal, že se žalobce, i kdyby byl aktivně legitimován, nemůže úspěšně domáhat vrácení částky, jež představuje zaplacenou částku na nákladech zastavené exekuce z titulu bezdůvodného obohacení, kdy takového plnění se může domáhat pouze v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“). Žalovaný dále uvedl, že předmětné exekuční řízení provedl v souladu se zákonem, bezchybně a eticky a také, že v případě částky, jež byla vymožena na náklady exekuce, se nejedná pouze o náklady exekutora, ale také o odměnu advokáta v nalézacím řízení. Současně poukázal na to, že pokud se jedná o odměnu exekutora, tak tato se skládá i z odměny hotových výdajů, přičemž z uvedených částek byla jednak odvedena daň z přidané hodnoty státu a jednak z těchto částek byla odvedena daň z příjmu. 3. Mezi účastníky není sporu o tom, že exekučním návrhem oprávněného ze dne [datum] byla zahájena exekuce, kterou se oprávněný [příjmení] [anonymizována dvě slova] domáhal vůči povinnému, nařízení exekuce pro vymožení své pohledávky pro peněžité plnění ve výši 63 742,62 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu a nákladů předchozího řízení ve výši 33 379 Kč, a to na základě vykonatelného rozhodčího nálezu rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo jednací] [spisová značka]. Soud k žádosti soudního exekutora nařídil dne [datum] exekuci na majetek povinného a vedením exekuce pověřil soudního exekutora [celé jméno žalovaného], [exekutorský úřad]. Tato exekuce byla zastavena usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kdy bylo rozhodnuto, že účastníci nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení a současně byla oprávněná zavázána zaplatit na nákladech exekuce částku 7 865 Kč k rukám pověřeného soudního exekutora [celé jméno žalovaného], Exekutorský úřad Brno, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí. 4. Mezi účastníky dále není sporu o tom, že soudním exekutorem [celé jméno žalovaného] bylo na nákladech exekuce od povinného vymoženo 48 799 Kč, přičemž s ohledem na to, že soudnímu exekutorovi byly přiznány náklady exekuce ve výši 7 865 Kč (a tato částka byla žalobci žalovaným i vyplacena), rozdíl mezi těmito částkami činí žalovanou částku 40 934 Kč. Mezi účastníky také není sporu o tom, že usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nabylo právní moci dne [datum]. Dále mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 40 934 Kč dopisem z [datum], tento byl doručen [exekutorský úřad], soudnímu exekutorovi [celé jméno žalovaného] dne [datum] s tím, že má být uhrazena do 22. 8. 2018. Dále není sporu o tom, že žalovanému byla podáním ze dne 13. 8. 2018 zaslána a doručena smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum]. 5. Dále mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu datovanou 8. 10. 2018 a odeslanou téhož dne. Mezi účastníky není sporu o tom, že na základě uvedené předžalobní výzvy ani výzvy k plnění nebylo žalovaným ničeho žalobci plněno. 6. Jelikož všechny skutkové skutečnosti tvrzené žalobcem byly mezi účastníky nesporné a spor mezi účastníky má povahu právního posouzení nesporných skutkových skutečností, tak soud žádné důkazy neprováděl. 7. Původní žalobce požadoval v žalobě příslušenství z žalované částky ve formě zákonného úroku od 1. 2. 2018 do zaplacení. Na jednání dne [datum] vzal žalobu žalobce zpět co do zákonného úroku z žalované částky od 1. 2. 2018 do 22. 8. 2018, kdy žalovaný s takovým částečným zpětvzetím souhlasil a soud proto řízení v souladu s ust. § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) co do tohoto rozsahu částečně zastavil ve výroku I. rozsudku. Žalobce dále objasnil na jednání dne 26. 1. 2021, že požaduje po žalovaném zákonný úrok z prodlení z žalované částky pouze co do původní výše 8,5 %, nerozšířil žalobu o 0,5 % do výše zákonného úroku z prodlení. 8. Soud zjištěný skutkový stav podřadil pod ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a posoudil, že žalobci po postoupení pohledávky ze strany povinného podle § 1879 o. z., vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu odpovídající vymoženým nákladům exekuce (48 799 Kč) a vráceného plnění ze strany žalovaného (7 865 Kč), kdy posléze došlo k pravomocnému zastavení exekuce a plnění, jenž žalovaný obdržel, mu bylo poskytnuto z důvodu, který dodatečně odpadl. Jako takové je povinen plnění vydat žalobci v režimu § 2991 o. z. Žalobce vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení v částce 40 934 Kč výzvou ze dne 20. 8. 2018, doručenou dne 21. 8. 2018 s tím, že má být uhrazena do 22. 8. 2018. Ode dne následujícího, tj. od 23. 8. 2018 tak byl žalovaný v prodlení a dle § 1970 o. z. náleží žalobci i úrok z prodlení v jím požadované výši, když k uvedenému datu mohl požadovat úrok z prodlení ve výši 9 % ročně a pokud požadoval méně, tj. 8,5 %, je soud jeho návrhem vázán. Soud shledal žalobu důvodnou včetně požadovaného příslušenství a v plném rozsahu žalobě výrokem II. rozsudku vyhověl. 9. Co se týče námitky nedostatku aktivní legitimace původního žalobce, tak soud odkazuje na argumentaci uvedenou v usnesení [anonymizována tři slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo připuštěno vstoupení žalobce do řízení na místo původního žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 2. 10. 2018 mezi původním žalobcem a žalobcem nynějším. Dlužníku, v tomto případě žalovanému, dle ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, a nález Ústavního soudu České republiky ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. I. ÚS 2276/08) není přiznána možnost ve sporu o úhradu pohledávky vůči postupníkovi uplatnit obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Soud tedy shledává žalobce aktivně legitimovaným k uplatnění jeho pohledávky vůči žalovanému. 10. Pokud se jedná o námitku žalovaného ohledně nemožnosti žalovanou částku vymáhat v režimu vydání bezdůvodného obohacení s poukazem na nutnost uplatnění takového nároku ve smyslu režimu zákona č. 82/1998 Sb. zde soud odkazuje na rozhodnutí, kde byla tato otázka řešena a závěrem je, že žalobce se může domáhat žalované částky v rámci vydání bezdůvodného obohacení (srov. usnesení Ústavního soud České republiky ze dne 15. 10. 2019, sp. zn. II. ÚS 2050/2019, či rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2528/2016, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1227/2019, či dále usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2368/2010). 11. Ke konstatování žalovaného, že předmětné exekuční řízení provedl v souladu se zákonem, bezchybně a eticky, soud poukazuje, že v dané exekuční věci byl exekuční návrh podán po 11. 5. 2011, kdy došlo k sjednocení judikatury usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010. Žalovanému mělo být zřejmé, že žádá o nařízení exekuce, jež stojí na neplatném exekučním titulu a pokud poukazoval, že to byl soud, kdo nařídil danou exekuci, lze konstatovat, že je to právě exekutor, jemuž byl doručen exekuční návrh, který má možnost při nesplnění všech zákonem stanovených předpokladů exekuční návrh podle § 39 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád zamítnout a tím předejít možnému neoprávněnému vedení exekuce. 12. K námitce žalovaného, že žalovaná částka, o kterou se žalovaný obohatil, byla užita k uhrazení nákladů právního zastoupení v nalézacím řízení a část byla odvedena jako daň z příjmu, případně daň z přidané hodnoty, soud uvádí, že z hlediska rozsahu