239 C 36/2020-28 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu dne 4. 12. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu toho, že se jedná o pohledávku žalobce za žalovaným, když žalobce zaplatil za žalovaného dlužné mzdové nároky jeho zaměstnancům a žalobce má nárok na vrácení takto vynaložených finančních prostředků po žalovaném. 2. Soud zjistil nahlédnutím do obchodního rejstříku Krajského soudu v Brně ohledně žalovaného, že tento nemá v současné době zapsanou žádnou osobu oprávněnou za něj jednat. Za tohoto stavu soud podle § 29 odst. 2 o.s.ř. z důvodu neexistence osoby oprávněné za žalovaného jednat ustanovil usnesením z 29. 4. 2021 opatrovníka z řad advokátů, a to právě pro ochranu zájmů žalovaného v tomto řízení. 3. Opatrovník žalovaného se vyjádřil písemným podáním 7. 7. 2021, kde se omluvil z neúčasti na nařízeném jednání 9. 7. 2021 s tím, že souhlasí, aby bylo jednáno v nepřítomnosti. Dále pak uvedl, že výzva žalobce žalovanému 24. 8. 2020 byla učiněna v době trvající krize v souvislosti s omezujícími protipandemickými opatřeními, která měla vliv na výkon podnikatelských aktivit žalovaného a jeho neschopnosti dostát peněžním závazkům. Žalovaný sám nezapříčinil důvody vzniku prodlení s úhradou svých závazků za zaměstnance, přičemž z toho důvodu opatrovník žalovaného navrhl, aby žalobci nebyl přiznán požadovaný úrok z prodlení s odkazem na dikci § 1970 OZ. 4. V rámci nařízeného jednání dne 9. 7. 2021 žalobce na žalobě trval, když ničeho na dluhu za vyplacené mzdové nároky nebylo žalovaným uhrazeno. 5. Soud provedl v této právní věci dokazování čtením listinných důkazů, a to zejména pak tabulkou pohledávek za zaměstnavatele č. l. 4, přehledem platebních poukazů za zaměstnavatele [právnická osoba], přehledem dlužných mzdových nároků vyplacených zaměstnancům při platební neschopnosti zaměstnavatele z 22. 7. 2020, usnesením KS [obec] ze dne 20. 5. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka], detailem insolvenčního řízení žalovaného č. l. 8, výzvou žalovanému k úhradě z 19. 8. 2020, výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalovaného ze 4. 12. 2020 a 20. 1. 2021, úplným výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalovaného z 26. 4. 2021. 6. Po zhodnocení všech výše uvedených důkazů jednotlivě a ve vzájemném souhrnu vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj: 7. Z jiné úřední a rozhodovací činnosti je soudu známa existence žalobce jako orgánu či úřadu veřejné správy v oblasti zaměstnanosti. Žalobce jako orgán veřejné správy vykonává mj. i činnost dle zákona č. 118/2000 Sb. (zákon o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele), když žalovaný, jak vyplynulo z jeho označení a doložených výpisů z obchodního rejstříku KS [obec], je obchodní korporací zapsanou v rejstříku KS [obec] od 22. 7. 2016 pod obchodní firmou, se sídlem, identifikačním číslem a v právní formě tak, jak je žalovaný specifikován v záhlaví tohoto rozsudku. Předmětem podnikatelských aktivit žalovaného je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku z 26. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný měl posledního jednatele jako statutární orgán zapsaného [jméno] [jméno], když jednatelství bylo vymazáno 4. 11. 2020. Od tohoto data nemá žalovaný zapsaný žádný orgán, resp. osobu, která by byla oprávněna za žalovaného jednat. Z toho důvodu také soud, jak vyplynulo z výše uvedeného, přikročil k ustanovení opatrovníka žalovanému dle § 29 odst. 2 o.s.ř. (výpis z obchodního rejstříku ohledně žalovaného z 20. 1. 2021, 26. 4. 2021). 8. Žalovaný jako dlužník podal na sebe u krajského soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na prohlášení konkursu. Řízení bylo vedeno u KS [obec] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], přičemž bylo ukončeno usnesením o odmítnutí insolvenčního návrhu žalovaného z 20. 5. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka]. V současné době není tedy vůči žalovanému vedeno úpadkové řízení, resp. de iure žalovaný se nenachází v úpadku (detail insolvenčního řízení [anonymizována dvě slova] ze dne 17. 8. 2020, usnesení KS [obec] z 20. 5. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka] s právní mocí 6. 6. 2020, výstup z lustrace ISIR z insolvenčního rejstříku ohledně žalovaného z 20. 1. 2021). 9. Žalobce jako orgán státní správy v rámci výkonu svých činností a pravomocí ohledně ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele zaplatil za žalovaného dlužné mzdové nároky jeho zaměstnancům právě v souladu se zákonem č. 118/2000 Sb., ve znění novel, kdy byly uhrazeny rovněž srážky a odvody dle zvláštních právních předpisů, konkrétně dle zákona 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení, zákona o pojistném na veřejném zdravotním pojištění a zákona o dani z příjmů. Žalobce zaplatil za žalovaného celkovou požadovanou částku 1 829 968 Kč, když tato celková částka se sestávala z dlužných mzdových nároků 1 462 785 Kč, částky 129 299 Kč na sociálním pojištění, 89 526 Kč na zdravotním pojištění a na dani z příjmu 148 358 Kč (pohledávky za zaměstnavatele [právnická osoba] na č. l. 4, přehled platebních poukazů za zaměstnavatele [právnická osoba], přehled dlužných mzdových nároků vyplacených zaměstnancům při platební neschopnosti žalobce z 22. 7. 2020 – spisová značka [číslo]). 10. Poté, co žalobce za žalovaného zaplatil jím požadovanou částku ve výši žalobní jistiny, byl žalovaný dne 19. 8. 2020 vyzván k úhradě částky 1 829 968 Kč ve lhůtě 15 pracovních dnů. Co se týče doručení této předžalobní výzvy, žalovaný na toto nijak nereagoval, a ničeho, ani částečně, nehradil. 11. Podle ustanovení § 4 zákona č. 118/2000 Sb., ve znění novel, byl žalovaný vyzván k úhradě žalobcem vynaložených finančních prostředků, když nárok žalobce na vrácení takto vynaložených finančních prostředků vyplývá z § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 118/2000 Sb., kde žalovaný jako zaměstnavatel je povinen uhradit žalobci jako plátci finanční prostředky vyplacené jeho zaměstnancům dle zákona č. 118/2000 Sb. včetně částek odpovídajících srážkám a odvodům dle výše zmiňovaných právních předpisů (sociální, zdravotní pojištění, daň z příjmu, mzdové nároky). Žalovaný na výzvu žalobce nijak nereagoval, podle § 12odst. 2 a 3 zákona č. 118/2000 Sb. je v souladu s § 1968 a násl. OZ v prodlení, má tedy povinnost hradit i zákonné úroky z prodlení. Požadovaná výše úroků je v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 12. Po aplikaci právní kvalifikace věci k prokázanému skutkovému ději nezbývá soudu nic jiného, než konstatovat, že žaloba je zcela důvodná, a proto jí také v plném rozsahu vyhověl včetně příslušenství. Pokud opatrovník žalovaného namítal, že z důvodu pandemie není žalovaný za své prodlení odpovědný, k tomuto soud pouze uvádí, že žalovaný neměl zřejmě dostatek finančních prostředků, kdy nijak neplnil své zákonné povinnosti ve vztahu ke svým zaměstnancům, přičemž žalobce tyto mzdové nároky uhradil. Žalovaný přes výzvu nijak nereagoval, neprojevil snahu, ať již mimosoudně se dohodnout, potažmo dlužnou částku hradit, soud tedy argumentaci opatrovníka odmítá jako nedůvodnou, neboť, byť byla v době, kdy se žalovaný dostal do prodlení, určitá napjatá pandemická situace, tato situace nemá zásadní vliv na to, že žalovaný řádně neplnil své povinnosti vůči svým zaměstnancům, kdy následně bylo přikročeno na základě aplikace a použití zákona č. 118/2000 Sb. ze strany třetí osoby, resp. ze strany žalobce, v rámci ochrany zaměstnanců k vyplacení dlužných mzdových nároků včetně povinných odvodů. Není tedy dán žádný důvod, na základě kterého by snad se žalovaný zprostil odpovědnosti za nevyplacené mzdové nároky, které za něj hradil žalobce, kdy navíc žalovaný nemá v současné době zapsanou osobu oprávněnou za něj jednat. Soud tedy žalobě jako důvodné v celém rozsahu vyhověl. 13. Žalobce náklady řízení nepožadoval, soud tedy ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. 14. Protože žalobce jako úspěšná strana tohoto sporu je dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích osvobozen od poplatkové povinnosti, soud - co se týče výroku III. - na základě § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích odsoudil žalovaného rovněž k povinnosti zaplatit českému státu – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 91 498,50 Kč, a to s odkazem na položku 1, odstavec 1, písmeno d) Sazebníku soudních poplatků. Žalovaný tedy musí kromě žalobní jistiny a příslušenství uhradit zdejšímu soudu, resp. státu v zastoupení soudu soudní poplatek, neboť žalobce byl v této věci zcela úspěšný a žalovanému bylo uloženo jako neúspěšné straně sporu zaplatit soudní poplatek ve výši specifikované v příslušném výroku III. 15. Pokud opatrovník žalovaného vyčíslil v rámci svého písemného vyjádření k žalobě náklady řízení, o těchto bude samostatně rozhodnuto usnesením poté, co rozhodnutí v meritu věci nabude právní moci. 16. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.