243 C 10/2021-28 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení 400 Kč s úrokem z prodlení z titulu nákladů na přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla žalovaného dne 29.8.2020 K projednání věci samé soud v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 29.8.2020 žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči žalobci ve výši 400 Kč, který představuje cenu za přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla [registrační značka] dne 29.8.2020. Žalovaný se zavázal, že dlužnou částku uhradí do 14 dnů od převzetí (doklad č. [anonymizováno]). Výše ceny za přiložení a odstranění technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla byla určena nařízením Statutárního města Brno (nařízení č. 9/2009). Žalovaný byl o úhradu žalobcem upomenut (předžalobní výzva, dodejka). Skutečnost, že uvedená částka nebyla žalobci zaplacena, žalovaný nerozporoval. Strážník je oprávněn použít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, (a) které bylo ponecháno na místě, kde je zakázáno stání nebo zastavení vozidla, (b) které stojí na místě, do kterého je vjezd zakázán místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích, (c) které stojí na chodníku, kde to není povoleno, nebo (d) je-li vozidlem proveden neoprávněný zábor veřejného prostranství, a jeho řidič není na místě přítomen. Přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla se provádí na náklady osoby, která vozidlo na místě ponechala, a nelze-li ji zjistit, na náklady provozovatele vozidla (§ 17a odst. 1 a 5 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ zákon č. 553/1991 Sb.“). Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá (§ 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o.z.“). Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobou uplatněný nárok vyplývá z ustanovení § 17a odst. 5 zákona č. 553/1991 Sb. Jelikož žalovaný svůj dluh co do důvodu a výše uznal, má se za to, že v době uznání dluh trval. V řízení nebyl prokázán opak. Protože se žalovaný dostal s úhradou do prodlení, má žalobce právo i na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož výše se podává z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení zcela procesně úspěšný, soud mu proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč Náklady jsou představovány dvěma paušálními náhradami hotových výdajů za dva úkony (žaloba, výzva k plnění) po 100 Kč (§ 151 odst. 3 o.s.ř., § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Protože žalobce je od poplatku osvobozen, soud žalovanému, který neměl ve věci úspěch, uložil povinnost uhradit České republice – Městskému soudu v Brně na soudním poplatku částku 1.000 Kč (§ 2 odst. 3 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, Položka 1 bod 1. písm. a/ Sazebníku soudních poplatků). Rozsah odůvodnění odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., dle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.