243 C 5/2020-62 — Městský soud v Brně

Žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 1.839,50 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba] dne 12.2.2018. Žalovaná se úvěr zavázala splácet v patnácti splátkách po 613 Kč, uhradila 12 splátek. Pro prodlení žalované úvěrující společnost úvěr zesplatnila a následně postoupila pohledávku žalobci. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. K projednání věci samé soud v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. [právnická osoba], a žalovaná sjednaly dne 17.2.2018 smlouvu o úvěru ve výši 7.990 Kč, kterým byla uhrazena cena zboží, který žalovaná týž den převzala, ve smlouvě byl k majetkovým poměrům žalované uveden pouze čistý příjem 9.000 Kč a měsíční náklady 1.600 Kč (smlouva o úvěru). Žalovaná uhradila úvěrující společnosti celkem 7.356 Kč (přehled úhrad). [právnická osoba] dopisem ze dne 22.6.2019 vyzvala žalovanou pro její prodlení s úhradou splátek k úhradě celého dluhu ve výši 1.839,50 Kč (výzva ze dne 22.6.2019). [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou žalobci, což žalované oznámila dopisem ze dne 26.8.2019 (rámcová smlouva o postoupení pohledávek, seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky). Zástupce žalobce žalovanou vyzval k úhradě dopisem ze dne 26.8.2019 (předžalobní výzva). Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Ohledně splnění uvedené povinnosti žalobce uvedl, že poskytovatel úvěru posouzení provedl na základě informací, které mu žalovaná poskytla a nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a shledal, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, když se spolehl na kusé údaje tvrzené samotnou žadatelkou a tyto si nenechal nijak doložit. Protože nesplnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, je uzavřená smlouva dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18). Právní předchůdce žalobce žalované na základě neplatné smlouvy poskytl finanční prostředky ve výši 7.990 Kč. Žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), které je povinna vydat, a to žalobci, jehož aktivní věcná legitimace se podává z ustanovení § 1879 o.z. Žalovaná již uhradila 7.356 Kč, zbývá proto vydat 643 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalobce vyzval žalovanou k plnění dopisem ze dne 22.6.2019, který byl při běžném chodu věcí žalované doručen třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 26.6.2019, následující den byla žalovaná povinna plnit, a ode dne 28.6.2019 je žalovaná v prodlení, a žalobce má od tohoto dne právo na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 643 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 643 Kč od 28.6.2019 do zaplacení vyhověl (výrok I.) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalované, jež byla v řízení převážně procesně úspěšná, a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly. Rozsah odůvodnění odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., dle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.