255 C 21/2021-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 23. 6. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 400 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný ponechal motorové vozidlo stát na místech, kde to není dovoleno, a proto mu byl dne 12. 3. 2021 namontován na vozidlo technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil cenu za přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla stanovenou Nařízením města Brna [číslo] dluží žalobci požadovanou částku. 2. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen jako „o.s.ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z listiny označené jako Uznání dluhu [číslo] ze dne 12. 3. 2021 soud zjistil, že žalovaný téhož dne zaparkoval motorové vozidlo v místě, kde to není dovoleno. S ohledem na to mu byl Městskou policií [obec], jejímž zřizovatelem je žalobce, namontován dne 12. 3. 2021 na motorové vozidlo, [registrační značka], technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla. Žalovaný převzal Poučení o způsobu zaplacení dluhu - ceny za přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla a současně podepsal prohlášení o uznání dluhu ve výši 400 Kč, který se zavázal zaplatit do 14 dnů ode dne převzetí. Z Nařízení Statutárního města Brna [číslo] ze dne 10. 10. 2009 o maximálních cenách za přiložení a odstranění technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla platných na území města Brna, soud zjistil, že maximální paušální cena za jejich přiložení a odstranění se stanoví ve výši 400 Kč. 5. Dle ustanovení § 17a odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, v rozhodném znění (dále jen jako„ zákon o obecní policii“), je strážník oprávněn použít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, a) které bylo ponecháno na místě, kde je zakázáno stání nebo zastavení vozidla, b) které stojí na místě, do kterého je vjezd zakázán místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích, c) které stojí na chodníku, kde to není povoleno, nebo d) je-li vozidlem proveden neoprávněný zábor veřejného prostranství a jeho řidič není na místě přítomen. 6. Dle ustanovení § 17a odst. 5 zákona o obecní policii přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla se provádí na náklady osoby, která vozidlo na místě ponechala, a nelze-li ji zjistit, na náklady provozovatele vozidla. Pokud došlo k přiložení technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla v rozporu s odstavcem 1, uhrazené náklady musí být neprodleně vráceny tomu, kdo je vynaložil. 7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Žalovaný, ačkoliv dne 12. 3. 2021 převzal Poučení o způsobu zaplacení dluhu - ceny za přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla (jejíž výše se odvíjí od nařízení Statutárního města Brna [číslo]) ‚ a současně svůj dluh uznal, žalobci částku ve výši 400 Kč neuhradil. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by dlužnou částku žalobci zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 400 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit i úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení byla stanovena na základě nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal částku v celkové výši 200 Kč sestávající z paušální náhrady nákladů dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle ustanovení § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to ve výši 100 Kč za dva úkony (výzva k plnění, písemné podání soudu – žaloba ze dne 21. 6. 2021). 11. Žalobce je v této věci ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích osvobozen od placení soudního poplatku. Podle ustanovení § 2 odst. 3 tohoto zákona je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný. Vzhledem k tomu soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 1.000 Kč.