262 C 14/2020-59 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 4. 2020, doplněnou podáním doručeným soudu dne 27. 8. 2020, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 45.817,55 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 24. 5. 2019 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr formou úvěrového rámce. Ke dni 24. 7. 2019 žalovaný z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky ve výši 45.189 Kč. Pro jednotlivá čerpání byly dohodnuty specifické podmínky splácení. Úvěr evidovaný na podúčtu [číslo] se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky, kterou dlužil vždy k poslednímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však ve výši 500 Kč. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně v souladu s ujednáním smluvních podmínek od úvěrové smlouvy odstoupila. Odstoupení od smlouvy nabylo účinnosti dne 31. 3. 2020, kdy se dluh žalovaného stal v celém rozsahu splatným. Ke dni zesplatnění činil dluh žalovaného 54.817,55 Kč a sestával z jistiny ve výši 40.792,44 Kč, nezaplacených úroků ve výši 3.955,11 Kč, nákladů za vymáhací proces ve výši 600Kč a smluvní pokuty ve výši 470 Kč Smluvní pokutu byla žalobkyně podle ujednání smluvních podmínek oprávněna požadovat ve výši 0,1 % denně z každé splátky, s jejímž zaplacením se žalovaný dostal do prodlení přesahujícího 30 dnů. Žalovaný po zesplatnění na dluh neuhradil ničeho, přestože k tomu byl písemně vyzýván, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 3. 4. 2020. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem ode dne následujícího poté, co odstoupení od úvěrové smlouvy nabylo účinnosti, a dluh se stal v celém rozsahu splatným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Mezi účastníky byla dne 24. 5. 2019 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr formou úvěrového rámce ve výši 45.000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky vždy k 17. dni v kalendářním měsíci, nejméně však ve výši 500 Kč. Roční úroková sazba činila 22,68 % ročně. V případě prodlení přesahujícího 30 dnů byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z každé splátky, s jejímž zaplacením se žalovaný do takového prodlení dostal. 5. Splácení úvěru bylo evidováno na úvěrovém účtu [číslo]; z přehledu transakcí na tomto účtu vyplývá, že žalovaný z poskytnutého úvěrového rámce dne 23. 5. 2019, 19. 7. 2019 a 24. 7. 2019 čerpal celkem 44.739 Kč, na svůj dluh však uhradil pouze 6.600 Kč. 6. Dopisem ze dne 20. 1.2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě splatného dluhu do 30 dnů od doručení výzvy a upozornila jej na skutečnost, že nebude-li dluh ve stanovené lhůtě uhrazen, bude nucena od smlouvy odstoupit. 7. Dne 26. 2. 2020 žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila, a to s účinností od 31. 3. 2020. Žalovaný byl ze strany žalobkyně na existenci dluhu upozorněn písemnou předžalobní upomínkou ze dne 3. 4. 2020 a byl vyzván k jeho zaplacení. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 12. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 13. V posuzované věci žalovaný sice právnímu předchůdci žalobkyně poskytl přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích. Z žádosti o revolvingový úvěr však nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobkyně skutečně ověřovány. Právní předchůdce žalobkyně na ověření výdajů žalovaného zcela rezignoval a spokojil se se strohým sdělením stran výdajů žalovaného, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřoval. Již samotná struktura výdajové stránky žalovaného pak budí nemalé pochybnosti. Žalovaný stran svých výdajů uvedl náklady na bydlení ve výši 2.000 Kč. Při obecné známosti nákladů spojených s užíváním bytu či domu (voda, elektřina, úklid, případně pak nájem a další služby) lze deklarovanou částku nákladů na bydlení považovat za až neuvěřitelně nízkou. Žádné další výdaje nebyly žalovaným uvedeny (výživné, faktury za telefon, internet, životní pojištění, finanční závazky apod.). Lze jen těžko uvěřit, že žalovaný nemá vůbec žádné výdaje. Právní předchůdce žalobkyně tedy postupoval zcela formálně a do žádosti o revolvingový úvěr uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit jejich pravdivost, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. 14. V posuzované věci právní předchůdce žalobkyně tedy žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sám aktivně neprovedl šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr. 15. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18). 16. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 44.739 Kč, na svůj dluh uhradil 6.600 Kč. Žalobkyně má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 38.139 Kč. 17. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě v rámci odstoupení od smlouvy ze dne 26. 2. 2020. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku