29 C 226/2020-35 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalované zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku, neboť právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 2. 12. 2016 smlouvu o zápůjčce, žalovaná však peněžní prostředky nevrátila a úrok nezaplatila, popř. pokud by soud dospěl k závěru, že nebyla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaná se na úkor právní předchůdce žalobkyně přenecháním peněžních prostředků bezdůvodně obohatila, žalovaná však peněžní prostředky nevydala. K projednání věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.). Soud dospěl k následujícímu zjištění. Soud měl za zjištěno, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele tak, jak žalobkyně uvedla v žalobě. Soud však neměl za zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 2. 12. 2016 smlouvu, kterou by právní předchůdce žalobkyně přenechal peněžní prostředky 5 000 Kč žalované a tato se zavázala je vrátit a zaplatit úrok, ani jinou smlouvu obdobného obsahu, když ani po výzvě soudu v rámci přípravy jednání a ani po výzvě soudu u jednání dle § 118a o. s. ř. (tedy po výzvě, kterou by obdržela, kdyby se k němu dostavila), neuvedla dostatečně určitě tvrzení k tomuto a neunesla tak břemeno tvrzení. Soud však měl za zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně přenechala dne 2. 12. 2016 peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč žalované. Právní předchůdce vyzval žalovanou k zaplacení této částky. Žalovaná však nezaplatila. Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli dne 14. 5. 2018 smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil tzv. úvěruschopnost žalované jako spotřebitele řádně a včas a mohl tak dále jednat a úvěr jí poskytnout (§ 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná však dne 2. 12. 2016 neuzavřeli žádnou smlouvu o zápůjčce (§ 2390 a contrario o. s. ř.). Právní předchůdce žalobkyně však rozhodně dne 2. 12. 2016 poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Vzhledem k tomu, že neuzavřeli žádnou smlouvu, nebyl k tomu žádný spravedlivý důvod. Žalovaná se proto tím na úkor právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatila. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na vydání tohoto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.). Právní předchůdce žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání. Žalovaná však ničeho nevydala. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo také právo na úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti do zaplacení, když si výši neujednali (§ 1970 o. z.). Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou pohledávku za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Soud proto rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku (výrok I.). Žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žalobkyni tak vzniklo ze zákona také právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalované (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Vznikly jí a soud jí přiznal tyto náklady řízení: zaplacený soudní poplatek 400 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč, kdy podání žalobkyně ze dne 9. 4. 2021 soud nepovažoval za potřebné k účelnému uplatňování práva, neboť v nich byla rozhodující tvrzení, které mohla a měla být již v žalobě, dle vyhl. č. 177/1996 Sb., hotové výdaje ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dne vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH 21 %. Soud proto rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč (výrok II.).