30 C 125/2020-53 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byl žalovaný zavázán k zaplacení částky 2 840 Kč za poskytnuté služby žalobcem žalovanému a dále zaplacení částky 1 005 Kč z titulu vyúčtovaných poplatků z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o předfinancování nákupu zboží, podle které se žalobce zavázal namísto žalovaného zaplatit kupní cenu zboží, kdy žalovaný se zavázal takto zaplacenou kupní cenu zaplatit následně žalobci. 2. Žalovaný se u jednání vyjádřil tak, že uzavřel nějaké půjčky, protože chtěl pomoci své mamince s úhradou dluhu na nájemném (jednu půjčku už splatil a jednu ještě uhrazenu nemá, o více půjčkách neví). Právě při snaze vyřídit si půjčku poskytl fotografii svého občanského průkazu svému známému, který mu přislíbil půjčku zajistit. Vyklubal se z něj pak podvodník, který na něj asi uzavřel nějaké smlouvy a tyto pak následně nehradil. Věc je řešena i policií, žalovaný na tuto osobu žádné trestní oznámení nepodal a ani občanský průkaz si v mezidobí nevyměnil, nikdo mu neřekl, že je to zapotřebí. Žádnou smlouvu se [právnická osoba] nikdy neuzavřel, ten jeho známý znal jeho e-mail i adresu, pokud se jedná o telefonní číslo, od roku 2017 má číslo žalovaný tel. č. [tel. číslo], dříve měl číslo jiné, ale už si ho nepamatuje, číslo [tel. číslo] (uvedené na smlouvě) jeho číslo není, ani nikdy v minulosti nebylo. Žádné zboží ani od jedné ze žalobcem zmiňovaných [právnická osoba] ani od [anonymizováno] v uváděném období neobjednal ani nepřevzal. 3. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. Ze smlouvy k službě [anonymizováno] účet ze dne 11. 10. 2017 uzavřené za použití prostředků komunikace na dálku a to prostřednictvím formuláře na webovém portálu žalobce, soud zjistil, že v této listině je uvedeno, že výše uvedeného dne se žalobce zavázal bez poplatku zřídit zákazníkovi, tj. žalovanému, [anonymizováno] účet, kdy na základě smlouvy bude žalovaný disponovat [anonymizováno] účtem s celkovým finančním limitem ve výši 2 000 Kč až 30 000 Kč. Žalovaný jako zákazník měl být oprávněn realizovat platby za zboží nebo služby prostřednictvím zřízeného [anonymizováno] účtu v souladu s ustanoveními ve smlouvě a obchodními podmínkami. V bodu 2.6. smlouvy bylo uvedeno, že v případě, že zákazník řádně a včas neuhradí jakékoliv zaslané a platné vyúčtování, respektive pokud neuhradí alespoň 10 % z částky všech dosud nesplacených čerpání, stane se vyúčtování splatné v celém rozsahu. Zákazníkovi vznikne povinnosti uhradit společnosti kromě dlužné částky také účelně vynaložené náklady, smluvní pokutu, jejíž výše se bude odvíjet od délky prodlení jeho poplatků a zákonný úrok z prodlení s tím, že výše účelně vynaložených nákladů a smluvních pokut je uvedena v obchodních podmínkách. Na předmětné smlouvě ze dne 11. 10. 2017 absentuje podpis žalovaného. Z výpisu z interní databáze žalobce o zaslání SMS kódu žalovanému vyplývá, že dne 11. 10. 2017 měl být žalovanému doručen kód pro ověření [anonymizováno] účtu, z žádných listin se však nepodává, že žalovaný tento kód obdržel či jej nějakým způsobem uplatnil, také není zřejmé, že by číslo [tel. číslo] náleželo žalovanému, tento žalovaný vyloučil, že by se jednalo o jeho mobilní telefon. Žalobce předložil fotokopii občanského průkazu žalovaného [číslo] s tím, že takto byla ověřena totožnost žalovaného. Je sice evidentní, že žalobce disponoval kopií občanského průkazu žalovaného, ale uvedené nedokládá, že to byl žalovaný, kdo tuto kopii žalobce zaslal. 4. Ze souhrnných měsíčních vyúčtování soud zjistil, že prostřednictvím účtu v měsíci dne 14. 10. 2017 byly čerpány finanční prostředky ve výši 2 208 Kč na nákup v [webová adresa] a dne 14. 10. 2017 částkou 632 Kč na objednávku u [webová adresa]. [anonymizováno] bylo doručováno na adresu v [obec], u druhé objednávky není patrno, zda se jednalo o doručení zboží na konkrétní adresu, či zda, kým a kde bylo vyzvednuto. 5. Ze smluv ze dne 4. 3. 2015 a ze dne 6. 5. 2014 vyplynulo, že žalobce měl s příslušnými společnostmi, které dodávaly objednané zboží, uzavřeny odpovídající smlouvy. 6. Smlouva o postoupení pohledávek z 16. 3. 2021 dokládá, že došlo k postoupení práv uplatněných v tomto řízení ze společnosti [právnická osoba] na žalobce. 7. Z emailů žalobce žalovanému soud zjistil, že v období od 1. listopadu 2017 do 15. prosince 2017 upomínal žalobce žalovaného o úhradu dlužné částky, žalovaný k tomuto sdělil, že na email chodí zřídka. Z přípisu žalobce ze dne 5. 4. 2019 a potvrzení o podání ze dne 5. 4. 2019 soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. 8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. V řízení nebylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o [anonymizováno] účtu ze dne 11. 10. 2017 s obsahem tvrzeným v žalobě. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaný převzal obchodní podmínky žalobce či s těmito byl seznámen. Taktéž nebylo prokázáno, že by to byl žalovaný, kdo dne 14. 10. 2017 učinil u [webová adresa] a [webová adresa] objednávky v celkové výši 2 840 Kč, konkrétně se jednalo jídlo a oblečení, stejně tak nebylo prokázáno, že by tyto objednané věci byly žalovanému doručeny. 9. Bylo na žalobci, aby dotvrdil způsob uzavření smlouvy na dálku, když žalovaný její uzavření popíral a z předložených důkazů nešlo dovodit, že by ji žalovaný akceptoval. Sice byl žalobci zaslán scan občanského průkazu žalovaného, ale nelze vyloučit možnost jeho zneužití, jak to namítal žalovaný a žalobce ani netvrdil (tím méně pak doložil), že by číslo, z něhož měla být údajně zaslána ověřovací SMS patřilo žalovanému. Pokud v rámci uzavírání smlouvy není nijak ověřena totožnost osoby, která o uzavření smlouvy žádá, není ověřeno, že se jedná o mobilní telefon žalovaného, vystavuje se žalobce riziku neunesení břemene důkazního ohledně prokázání uzavření smlouvy. Soud uvádí, že pokud jde o poučovací povinnost soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 2, 3 o.s.ř., jedná se o poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud toto poučení poskytnout, není proto povinen ani oprávněn sdělovat mu potřebná poučení jinak a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád § 1-200za, Komentář I. vydání Praha: C. H. Beck 2009, strana 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Žalobce tím, že se nedostavil k jednání soudu, rezignoval na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k jeho tíži. V konkrétní věci se žalobce nedostavil k jednání s omluvou, že jeho přítomnost by navýšila náklady. Současně požádal, aby bylo rozhodnuto v jeho nepřítomnosti a pokud by bylo nutno doplnit tvrzení či důkazy, žádal, aby k tomuto byl vyzván. Soud za dané situace v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (tedy odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.). Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř. a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř., když bylo patrno na základě jakých skutečností a co žalobce po žalovaném požaduje. Pokud by snad mohlo být argumentováno tím, že poučovací povinnost soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. musí soud plnit i mimo jednání (např. před konáním prvního jednání písemnou výzvou), je třeba uvést, že poučovací povinnost soudu může soud plnit jen a pouze při jednání. Opačný postup by byl porušením principu rovnosti stran. Ostatně z publikované literatury vyplývá, že„ mimo jednání soud účastníky poučuje o jejich procesních právech a povinnostech způsobem, který zákon stanoví v souvislosti s úpravou toho či onoho procesního institutu, a jen v případech výslovně zákonem stanovených; zpravidla půjde o poučení v písemnosti doručené účastníku řízení (srov. např. § 15a, § 30 odst. 1, § 43 odst. 1, § 50, 114b, 118b, 118c aj.) “ – viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za Komentář. I. vydání Praha: C. H. Beck, 2009, str. 832. V témže prameni se na str. 786 uvádí:„ ukáže-li se, že žalobce bezezbytku nesplnil povinnost tvrzení, pak k potřebnému doplnění těchto tvrzení může dojít teprve při jednání na základ