30 C 61/2021-52 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 17 425,57 Kč z titulu neuhrazení právním předchůdcem žalobce poskytnutého úvěru v celkové částce 24 139,02 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem 17 756,48 Kč a zbývá mu tak uhradit nyní žalovaných 6 382,54 Kč, když do zbytku, tj. co do částky 11 090,03 Kč vzal žalobce žalobu zpět, když nedisponoval doklady prokazujícími zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a nadále požadoval po žalovaném plnění z titulu bezdůvodného obohacení a nikoli z plnění ze smlouvy o úvěru. Žalovaný se ve věci písemně nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. S ohledem na částečné zpětvzetí soud výrokem I. řízení v části zpětvzetí učiněného žalobcem v souladu s ust. § 96 o.s.ř. zastavil. Z výpisů z účtu soud zjistil, že původní věřitel vyplatil žalovanému celkem částku ve výši 24 139,02 Kč. Žalovaným bylo uhrazeno 17 756,48 Kč, rozdíl činí částku 6 382,54 Kč, jež žalobce po žalovaném požaduje. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2019 soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky a z přehledu k této smlouvě soud zjistil, že došlo mimo jiné k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění ve výši 24 139,02 Kč bez právního důvodu (žalobce nedisponoval žádnými důkazními prostředky k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a za této situace soud pro nadbytečnost ani nevyzýval žalobce k doložení způsobu uzavření smlouvy o úvěru, když ve spise založená smlouva není opatřena žádnými podpisy, avšak uvedené soud posoudil jako neúčelné, když by i v případě doložení podepsané smlouvy tato byla následně posouzena jako neplatná pro rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného). Nakonec sám žalobce následně požadoval plnění nikoli ze smlouvy, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalovaný je proto podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, povinen vydat žalobci (jako právnímu nástupci původního žalobce), oč se na jeho úkor obohatil. Jelikož žalovaný uhradil částku 17 756,48 Kč z poskytnutých 24 139,02 Kč, zbývá mu tak vrátit plnění v částce 6 382,54 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 20. 11. 2017 do zaplacení, kdy úrok z prodlení náleží žalobci podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy převážně úspěšnému žalovanému by příslušelo právo na náhradu nákladů v rozsahu jeho úspěchu (výrok I. je úspěchem žalovaného, když zastavení řízení ve smyslu ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. zavinil žalobce – oproti tomu jeho neúspěchem je výrok II. a v rozdílu by mu tak příslušelo právo na náhradu nákladů řízení), tomuto však v řízení žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III.