31 C 10/2020-25 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 24. 9. 2019 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 3 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], [anonymizováno] na základě smlouvy o úvěru ze dne 8. 4. 2016 poskytl žalované úvěr ve výši 3 500 Kč. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí nejpozději do [datum] společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 Kč, avšak do dnešního dne na úvěr ničeho neuhradila. Pohledávka byla postoupena na žalobce, který marně vyzýval žalovanou k uhrazení dlužné částky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o. s. ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce bylo zjištěno, že dne 1. 4. 2016 převedl na účet žalované č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] částku 1 Kč. Žalobce předložil soudu rámcovou smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 8. 4. 2016, kterou žalovaná podepsala elektronicky. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], [anonymizováno], zavázal žalované poskytnout na její žádost úvěr. Z platební historie ke smlouvě [číslo] z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce bylo zjištěno, že dne 8. 4. 2016 převedl na účet žalované č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] částku 3 500 Kč. Z faktury [číslo] bylo zjištěno, že právní předchůdce vystavil žalované fakturu na částku 3 500 Kč, která se stala splatnou dne 22. 4. 2016, provize za přidělení úvěru činila 504 Kč, žalované na ni byla poskytnuta sleva ve výši 100 %. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou ze dne 20. 4. 2018, tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 22. 6. 2018, který byl podán k poštovní přepravě dne 25. 6. 2018. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek naposledy výzvou ze dne 17. 7. 2019. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce prokázal, že mezi jeho právním předchůdcem a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. občanského zákoníku. Rámcovou smlouvou o úvěru bylo prokázáno, že žalovaná smlouvu elektronicky dne 8. 4. 2016 podepsala a výpisem z účtu právního předchůdce žalobce bylo prokázáno, že částku 3 500 Kč poskytl žalované převodem na její účet. Splatnost zápůjčky pak byla prokázána fakturou [číslo] ve spojení s platební historií ke smlouvě [číslo]. Žalovaná zůstala ve sporu neaktivní a netvrdila ani neprokázala, že by dlužnou částku byť jen z části uhradila. Pohledávka byla v mezidobí dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 3 500 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (I. výrok). Žalovaná se dostala do prodlení dne 23. 4. 2016. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 200 Kč (tarifní hodnota 3 500 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč; celkem tedy 1 489 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.