31 C 201/2021-22 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 7. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 1 093 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného jízdného a přirážky k jízdnému, neboť žalovaný cestoval dne 29. 4. 2019 vlakem právního předchůdce žalobce č. 76 na trase mezi stanicemi Břeclav a Brno hlavní nádraží/dolní nádraží bez platného jízdního dokladu. Cena jízdného v souladu s tarifem činila 93 Kč a přirážka k jízdnému 1 000 Kč. Přes výzvu k úhradě zůstal žalovaný výše uvedené částky žalobci dlužen. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav: 5. Z oznámení o závadách ze dne 29. 4. 2019 soud zjistil, že žalovaný při kontrole jízdenek ve vlaku č. 76 nepředložil na výzvu zaměstnance právního předchůdce žalobce (společnosti [právnická osoba]) platný jízdní doklad. Zaměstnanec právního předchůdce žalobce sepsal Potvrzení o nedodržení SPPO, stanovil pohledávku ve výši 93 Kč za jízdné a ve výši 1 000 Kč za přirážku a poučil žalovaného o možnostech úhrady této pohledávky. Žalovaný [příjmení] o nedodržení SPPO převzal, převzetí svým podpisem stvrdil. Na základě Rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek uzavřené dne 15. 12. 2015 mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a [právnická osoba] DEVELOPMENT LIMITED jakožto postupníkem byla na postupníka postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 2. 2020 mezi [právnická osoba] DEVELOPMENT LIMITED jakožto postupitelem a žalobcem jakožto postupníkem byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. 6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o přepravě osob podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) jehož obsahem je závazek dopravce (právního předchůdce žalobce) přepravit cestující do místa určení a závazek cestujícího (žalovaného) zaplatit jízdné. Právní předchůdce žalobce své povinnosti dle uzavřené přepravní smlouvy splnil, žalovaný však své povinnosti porušil. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil právnímu předchůdci žalobce jízdné, vznikl žalovanému povinnost zaplatit vedle jízdného i přirážku k jízdnému. 7. Nárok právního předchůdce žalobce na zaplacení jízdného vychází z ustanovení § 2550 obč. zák. Nárok právního předchůdce žalobce na zaplacení přirážky poté vychází z ustanovení § 37 zákona č. 266/1994 Sb. 8. Žalovaný zůstal v řízení neaktivní, k žalobě se nevyjádřil a z obsahu spisu nebyly zjištěny žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možné dospět k závěru, že nárok žalobce není důvodný. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1 093 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 obč. zák. povinen zaplatit i úrok z prodlení. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal odměnu za zastoupení za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání – žaloba ze dne 2. 7. 2021) v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen jako„ advokátní tarif“); tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu; částku 189 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek; a náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Pro úplnost soud dodává, že žalobce vyúčtoval v žalobě náklady řízení dle § 7 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1 000 Kč za úkon právní služby), nicméně soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně návrhy obsahující totožnou argumentaci, z níž odvozuje svůj nárok a kterou může stále opakovat. Podle soudu je žaloba, ve které je nárok žalobce odvozován ze smlouvy o přepravě osob typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se totiž pouze údaji o osobě žalovaného a identifikací smlouvy, tj. uvedením spoje, trasy a výše dlužného jízdného.