31 C 53/2021-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 8. 2020 se žalobce po žalovaném domáhala zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel s žalovaným dne 17. 4. 2015 smlouvu o zápůjčce, podle které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 2 000 Kč. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy o zápůjčce nesplnil, protože poskytnutou částku 2 000 Kč ani poplatek za zpracování a poskytnutí zápůjčky ve stanovené lhůtě do 19. 5. 2015 nevrátil. Pohledávka právního předchůdce žalobce za žalovaným byla postoupena dne 21. 12. 2017 smlouvou o postoupení pohledávek na žalobce. Žalobce se domáhá rovněž úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení vyjádřil souhlas, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Podle prohlášení [číslo] poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč s tím, že žalovaný tuto částku právnímu předchůdci žalobce vrátí do 17. 5. 2015. Podpisem tohoto prohlášení žalovaný potvrdil převzetí částky 2 000 Kč v hotovosti. 5. Podle faktury [číslo] ze dne 17. 4. 2015 činil dluh žalovaného na jistině 2 000 Kč, na poplatku 660 Kč, částka v souhrnné výši 2 660 Kč se stala splatnou dne 19. 5. 2015. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 byla pohledávka postoupena na žalobce. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován postupitelem ([právnická osoba]), a to přípisem ze dne 15. 1. 2018, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 6. 2020 žalobce opětovně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. 8. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl uzavřením smlouvy o zápůjčce podle ustanovení § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) závazkový vztah. V tomto závazkovém vztahu vystupoval právní předchůdce žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 2 000 Kč, která mu byla vyplacena v hotovosti a poplatek ve výši 660 Kč ve lhůtě do 19. 5. 2015. Svou povinnost však nesplnil. Pohledávka za žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. o. z. platně postoupena na žalobce, a proto je žalobou uplatněný nárok žalobce na zaplacení 2 000 Kč opodstatněný. 9. Jelikož žalovaný svou platební povinnost nesplnil ve stanovené lhůtě splatnosti, má žalobce podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení; výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. 10. Jelikož tvrzení uvedená v žalobě korespondují předloženým listinám, soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení rozhodl, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 11. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř. (tzn., bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 o. s. ř. tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 200 Kč (tarifní hodnota 2 000 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč; celkem tedy 1 489 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.