33 C 184/2021-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 2 163,97 Kč z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého na základě smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] uzavřené v rámci dodatku [číslo] k rámcové smlouvě, kdy žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr ve splátkách měsíčně po 715 Kč. Úrok z poskytnutého úvěru byl sjednán ve výši 8,40 %. Žalovaný počínaje splátkou ke dni 14. 7. 2020 nehradil řádně a včas splátky, žalobce přistoupil k zesplatnění úvěru výzvou ze dne 14. 9. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobce se z jednání omluvil, souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. 4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. Z rámcové smlouvy [číslo] ze dne 1. 12. 2017 a dodatku [číslo] k rámcové smlouvě uzavřeného pod číslem [anonymizováno] dne 29. 8. 2019 a výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] ze dne 29. 8. 2019 soud zjistil, že žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na základě kterého žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se v dodatku [číslo] k rámcové smlouvě zavázal poskytnutý úvěr uhradit v 96 měsíčních splátkách po 715 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8,40 %. Úvěr ze strany žalobce byl žalovanému poskytnut dne 29. 8. 2019 bankovním převodem na účet žalovaného. 5. Z přehledu plateb vyhotoveného žalobcem soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobci celkem v nepravidelných splátkách částku 51 688,67 Kč. 6. Žalobce v žalobě neuvedl konkrétní skutková tvrzení o tom, jakým způsobem prověřil úvěruschopnost žalovaného, rovněž tak nedoložil žádné listiny, kterými by prokázal, zda před uzavřením smlouvy prověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. 7. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 13. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že nejsou dány podmínky pro vyhovění žaloby. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 50 000 Kč. V tomto vztahu vystupoval žalobce jako úvěrující, žalovaný jako úvěrovaný. Žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEÚ-C -679/18 [anonymizováno]) zabýval tím, zda žalobce posoudil před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Pokud žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku, pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). 15. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí automaticky ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídatelné důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku z uzavřené smlouvy nevzniklo a nelze jej proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné smlouvy předmět úvěru převzal (čerpal dne 29. 8. 2019 ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč), je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci, jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud dle tvrzení žalobce a přehledu plateb žalovaný uhradil částku 51 688,67 Kč, je žalobou uplatněný nárok, kdy žalobce požaduje úhradu jistiny ve výši 2 163,97 Kč s příslušenstvím včetně sjednaného úroku z poskytnutého úvěru, nedůvodný, neboť žalovaný již poskytnuté peněžní prostředky, tj. vyčerpaná částka 50 000 Kč, byla ze strany žalovaného uhrazena. S ohledem na shora uvedené, tedy nelze žalobě vyhovět, neboť žalovaný již to, co ve svůj prospěch získal bezdůvodně, žalobci uhradil v plné výši. 16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšnému žalovanému náleží náhrada nákladů řízení, tomuto však dle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak shora ve výroku II. uvedeno.