34 C 110/2020-49 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 13. 1. 2020, doplněnou o podání ze dne 5. 11. 2020, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 68 047,15 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 13. 12. 2016 uzavřena rámcová smlouva, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet. Na základě dodatku č. 4 ze dne 2. 2. 2017 byl žalovanému dne 3. 2. 2017 poskytnut úvěr ve výši 51 585 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, žalobce proto dne 1. 11. 2019 úvěr zesplatnil. Na základě dodatku č. 7 ze dne 21. 12. 2018 byl žalovanému k jeho běžnému účtu poskytnut kontokorent s limitem čerpání do výše 25 000 Kč. Žalovaný řádně a včas nesplnil sjednané smluvní podmínky kontokorentu, žalobce proto dne 1. 9. 2019 kontokorent zablokoval a dne 1. 11. 2019 jej zesplatnil. Žalobce se podanou rovněž domáhal zaplacení dlužného pojistného ve výši 580 Kč. 2. Podáním došlým soudu dne 16. 12. 2020 vzal žalobce žalobu ohledně jistiny ve výši 388,06 Kč, smluvního úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 388,06 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 388,06 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 531,94 Kč a pojištění ve výši 580 Kč částečně zpět. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil v souladu s ust. § 96 odst. 1 o.s.ř. výrokem I. a výrokem IV. tohoto rozsudku. Souhlasu žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby nebylo třeba, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než začal soud jednat. 3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 5. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: Z rámcové smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 13. 12. 2016 soud zjistil, že žalovanému byl aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Z dodatku č. 4 k rámcové smlouvě ze dne 2. 2. 2017, ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 2. 2. 2017, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z výpisu z účtu ze dne 3. 2. 2017 soud zjistil, že žalobce žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 51 585 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 962 Kč vždy k 25. dni v měsíci (počínaje dnem 25. 3. 2017). Ve smlouvě byl sjednán úrok z úvěru ve výši 15,9 % ročně. Dle obchodních podmínek žalobce se žalovaný zavázal hradit pojištění, ke dni 13. 10. 2019 činilo pojistné 580 Kč. Z dodatku č. 7 k Rámcové smlouvě ze dne 12. 12. 2018, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z výpisu z účtu za období od 13. 10. 2019 do 9. 1. 2020 soud zjistil, že žalobce žalovanému poskytl úvěr s možností přečerpání (tzv. kontokorent) až do výše 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně pravidelným připisováním plateb na účet s tím, že alespoň jednou za rok od data prvního čerpání kontokorentu byl žalovaný povinen jej splatit. Z přehledu plateb a splátkového kalendáře se podává, že žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas, když počínaje splátkou dne 25. 8. 2019 zaplatil toliko 0,45 Kč. Dluh žalovaného ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] činil na jistině částku 42 467,15 Kč a na nesplaceném smluvním úroku z úvěru částku 1 812,33 Kč (souhrn nesplacených úroků od 25. 7. 2019 do 31. 10. 2019). Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu se podává, že žalovaný do 26. 8. 2019 postupně čerpal kontokorent až do výše limitu 25 000 Kč, na svůj dluh však neuhradil ničeho. Dluh žalovaného z kontokorentu činil na jistině částku 25 000 Kč, na nesplaceném smluvním úroku z kontokorentu částku 1 194,50 Kč (souhrn nesplacených úroků od 1. 8. 2019 do 31. 10. 2019) a na pojistném 580 Kč. Z dopisu ze dne 1. 11. 2019 soud zjistil, že s ohledem na prodlení žalovaného s plněním jeho smluvních povinností žalobce smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] a kontokorent zesplatnil. Žalovaný byl dopisem na dluh, který je předmětem této žaloby, upozorněn a byl vyzván k jeho zaplacení. 6. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. 7. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 8. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen„ občanský zákoník“). Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku v rozhodném znění a též vzhledem k obsahu smluvních podmínek žalobce, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný coby dlužník z uzavřených smluv o úvěru a kontokorentu dle § 2395 a.n. občanského zákoníku, porušil svoji povinnost plynoucí mu z těchto smluv, když řádně (v plné výši) a včas nevrátil svůj dluh, ačkoliv žalobce svoji smlouvou převzatou povinnost vůči žalovanému bezezbytku splnil. Složení a výši dlužné částky žalovaný nijak nerozporoval a soud mu tedy (po částečném zastavení řízení) uložil povinnost, aby žalobci dluh ve výši 42 079,09 Kč a ve výši 25 000 Kč zaplatil. Soud žalobci dle § 1970 občanského zákoníku přiznal též úrok z prodlení z jistiny v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a smluvní úrok, který si strany sjednaly v úvěrové smlouvě. 10. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 722 Kč a paušálními náklady žalobce dle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu v celkové výši 900 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za tři úkony po 300 Kč dle § 1 odst. 3 této vyhlášky (podání žaloby, předžalobní výzva a částečné zpětvzetí ze dne 16. 12. 2020). Celkem tedy náklady žalobce činí 3 622 Kč.