34 C 69/2021-45 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 29. 9. 2020, doplněnou o podání ze dne 12. 8. 2021, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 24 001,31 Kč s příslušenstvím, Uvedl, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a sjednání úvěru a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve 14 pravidelných měsíčních splátkách; poslední splátka byla splatná dne 22. 8. 2019. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalovaný neplatil sjednané měsíční splátky a vůči právnímu předchůdci žalobce mu vznikl dluh, který je předmětem žaloby (dlužná jistina ve výši 10 000 Kč, úrok z úvěru za dobu od 22. 6. 0218 do 22. 8. 2019 ve výši 963 Kč, poplatek za poskytnutí a sjednání úvěru ve výši 4 900 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč a inkasní poplatek ve výši 500,01 Kč). S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dluhu se žalobce rovněž domáhal smluvní pokuty ve výši 6 709,30 Kč [právnická osoba], dne 11. 12. 2019 postoupila pohledávku za žalovaným na společnost [právnická osoba] Dne 26. 5. 2020 společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 3. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný dne 22. 6. 2018 požádal o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč. Uvedl, že je svobodný, zaměstnaný, jeho průměrná měsíční mzda činí 8 456 Kč, což bylo doloženo pracovní smlouvou, mzdovým výměrem a výplatními páskami, a má 1 dítě. Žalovaný dále pobírá rodičovský příspěvek (nebo výživné) v měsíční výši 5 261 Kč a dále také pobírá jiné, blíže nespecifikované, státní příspěvky. Výdaje žalovaného jsou představovány náklady na bydlení a energie ve výši 1 000 Kč a náklady na dopravu, jídlo a osobní potřeby ve výši 1 500 Kč. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 22. 6. 2018 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] jako původní věřitel poskytla dne 22. 6. 2021 žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 10 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 8 592 Kč (úrok ve výši 963 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 929 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 1 800 Kč). Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky v celkové výši 18 592 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 328 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % ročně. Poslední splátka byla splatná dne 22. 8. 2019. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru byla mezi stranami ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným na společnost [právnická osoba] Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované písemně oznámeno dne 13. 9. 2020. Z předžalobní upomínky ze dne 13. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě. 4. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 6. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 8. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 10. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 15. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností [právnická osoba] bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. 16. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného. Z těchto bylo zjištěno, že příjem žalovaného tvoří mzda v průměrné výši 8 456 Kč a dávky státní podpory. Žalovaný sice své pravidelné příjmy vyčíslil částkou 13 632 Kč, zahrnul mezi ně i rodičovský příspěvek, což je příjem, který nenáleží žalovanému, nýbrž nezaopatřenému dítěti. Příjmy žalovaného po odečtení částek, které ve skutečnosti žalovanému nenáleží, činí 10 871 Kč a tyto jsou navíc tvořeny blíže nespecifikovanou částkou státního příspěvku ve výši 2 415 Kč. Výdajová stránka žalovaného byla tvořena náklady na bydlení ve výši 1 000 Kč a ostatními výdaji ve výši 1 500 Kč. Žalobce pak zcela rezignoval na ověření pravdivosti tvrzených výdajů a spokojil se se strohým sdělením stran výdajů žalovaného, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřoval. Již samotná struktura výdajové stránky žalovaného přitom budí nemalé pochybnosti. Při obecné známosti nákladů spojených s užíváním bytu či domu (voda, elektřina, úklid, případně pak nájem a další služby) lze deklarovanou částku nákladů na bydlení považovat za až neuvěřitelně nízkou. Stejně tak se jeví jako zcela nepravděpodobné, že by další (ostatní) měsíční výdaje činily pouze 1 500 Kč. Uváží-li pak soud, že z této částky mají být hrazeny potřeby nejen žalovaného, ale i jeho dítěte, pak se tato částka jeví jako zcela nedostačující, což také svědčí o nedostatečném posouzení ú